V posledních 60 letech se každý rok říká, že do 30 let bude v provozu fúzní jaderná elektrárna. (Foto: Xinhua)

Někteří nenaplnění těchto vizí svádí na malthusiánskou kontrarevoluci, v jejímž důsledku se neuvolňuje dost prostředků na programy, které by přinesly skutečný technický rozvoj. A že vysoká energetická svoboda je vůbec pro Západní korporativistické elity v rozporu s jejich záměrem uvalit přes „zelené“ politiky přídělový systém energií a nastolit tak v podstatě energetický feudalismus, kdy se energie budou panstvem udělovat vazalům jako léno. Další, kteří tyto konspirační teorie považují za nesmysl, tvrdí, že je to prostě příliš obtížné a že by se nedivili, kdyby stejná situace trvala alespoň dalších 60 let.

Začínají se ale dít věci, které naznačují, že by se ta optimistická vize mohla konečně začít naplňovat a umělé sluníčko v každé elektrárně se skutečnou energetickou revolucí, která změní hru stejně jako svého času parní stroje, elektrifikace nebo spalovací motory, je na obzoru. A vůbec se možná ani tvůrci konspiračních teorií už nediví, že zrovna teď se začínají v oboru jaderné fúze dít průlomy, když se do výzkumu na tomto poli tvrdě, s nasazením mohutných prostředků opírá Čína, kterou asi nikdo z neo-malthusiánství nepodezírá, a zrovna se jí zase něco povedlo.

Čínský Pokročilý experimentální supravodivý tokamak (Experimental Advanced Superconducting Tokamak – EAST), kdy ta zkratka má shodou okolností také v angličtině význam VÝCHOD, právě zase prolomil dosavadní rekordy, když ve svém umělém laboratorním sluníčku dosáhl teploty plazmatu 120 milionů Celsiů po dobu 101 sekund a 160 milionů Celsiů po dobu 20 sekund.

To umělé sluníčko ve svém tokamaku zapalují v Hefeiském institutu fyzikálních věd Čínské akademie věd. Tvrzení, že jde o umělé slunce, není žádná nadsázka, protože v magnetické pasti tokamaku je sevřená plazma za takových teplot, že v ní řízeně probíhá jaderná fúze zrovna tak, jako ve slunci či v jiných hvězdách, a tak se tomu „umělé slunce“ říká i ve vědeckých kruzích.

Podařilo se tak překonat předchozí rekord udržení plazmy při teplotě 100 milionů celsiů po dobu 100 sekund. Ředitel fyzikální fakulty Jižní univerzity věd a technologií v Shenzhen Li Miao o tom říká, že jde o významný milník na cestě k udržování takové teploty na stabilní úrovni po velmi dlouhou dobu.

Pan Li si libuje, že když to půjde takto dále, tak dalším blízkým milníkem by mohlo být udržení takovéto závratné teploty celý týden či déle. To by pak mohla být fúzní jaderná energetika skutečně na dohled a lidstvo by tak čekalo určitý „druhý vynález ohně.“

Uvedené pokroky jsou v podstatě jen už určitým rozvíjením nedávného průlomu, kdy na konci roku 2020 se v Jižní Koreji povedlo dosáhnout 100 milionů celsiů po dobu 20 sekund. A tyto následné rekordy jsou více méně jen dalším rozvojem a pilováním k dokonalosti takových umělých sluníček, jaké se povedlo loni. Podle astrofyziků by v nitru slunce měla být teplota o něco skromnější než v těchto tokamacích, jen 15 milionů celsiů, takže i těch 100 milionů stupňů je skoro sedminásobkem žáru ve středu naší hvězdy. Slunce je ale o něco stabilnější, svítí tu už miliardy let, nám se to daří jen 100 sekund. Jenže dotáhnout to na týden trvající stabilitu už bude asi snadnější, než jaká byla cesta k desítkám sekund.

Co to přinese, by mohlo být ohromující. Ředitel Čínského centra pro ekonomii energetiky při univerzitě Xiamen pak Lin Boqiang tvrdí, že jaderná fúze je nejspolehlivější a nejčistší energií, jakou můžeme mít, a že její případné komerční nasazení by přineslo ohromné ekonomické přínosy.

Lin to ovšem nevidí tak, že taková situace by měla být na dosah. Zatím je to podle něj pořád v experimentálním laboratorním stadiu. „Je to nejspíš více technologií budoucnosti než něčím, co by bylo kriticky důležité pro současné čínské snahy o zelené technologie.“ A samozřejmě to zase vidí tak, že dotáhnout to z laboratoře do komerce bude trvat těch magických 30 let, které mělo trvat dotažení jaderné fúze od laboratorních experimentů ke komerčním elektrárnám v posledních 60 letech. Nicméně popsané poslední experimenty jsou už tak nadějné, že i řada skeptiků, kteří mívali cynické poznámky, že to dotažení jaderné fúze do 30 let potrvá nejméně dalších 60 let, začínají obracet a přidávat se k optimistům, co na těch 30 let věří.

Experiment EAST je součástí mezinárodního projektu řady zemí. Jde o projekt Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (International Thermonuclear Experimental Reactor – ITER), což je druhý největší mezinárodní vědecký program po Mezinárodní kosmické stanici. Na konstrukci reaktoru ITER společně pracuje Čína, Evropská unie, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Rusko a USA. Pokud bude jeho cílů dosaženo, mělo by být budoucí využití jaderné fúze také mezinárodní záležitostí, která lidstvo dovede k dalším mezníkům jeho vývoje. Že pro Čínu neplatí, že by se snad účastnila neo-malthusiánského spiknutí, které by rádo průlomovou technikou revoluci odvrátilo, je vidět na skutečnosti, že z ohromných prostředků, které Čína dává na výzkum a vývoj, jich 9 procent jde na projekt ITER.

Ty největší převraty v novověké historii techniky i společnosti jako takové byly vždy spojeny s průlomy ve způsobech využívání technologií, a tak se dá čekat, že přijde-li čas řízené jaderné fúze, tak zase nastane nová éra. Nejméně po několik desetiletí platí, že svět vyprodukuje tolik HDP přepočteného ve stálých cenách pomocí deflátoru, kolik spotřebuje primárních vstupů energie prakticky v lineární závislosti. Je to tedy esenciální vstup do veškeré produkce a služeb. Jakékoliv snížení cen energií by znamenalo značné zvýšení potenciální produktivity všech výrobních faktorů, takže snad ničím jiným nelze produktivitu a následnou prosperitu zvýšit více, než spoustou levné a dostupné energie.

Současný vývoj vedoucí spíše ke zdražování energií a jejich nižší dostupnosti je nejspíše nejvýznamnější brzdou nárůstu produktivity a prosperity, jakou vyšší produktivita přináší. Nelze čekat, že by budoucnost jak ze sci-fi příběhů přišla bez skutečné energetické revoluce. Kdy od přechodu na jadernou fúzi si slibují i značné snížení zátěže pro životní prostředí, takže by měl nastat nový průmyslový boom ovšem bez kouřících komínů a hald odpadů.

Měl by to tedy být přesně ten vysoce kvalitní rozvoj, na jakém si Čína zakládá a jaký vložila do svých rozvojových plánů a záměrů na nadcházející období.

Zdroj: cri.cn