Před pár dny proběhla virtuální konference prezidentů Číny a Ruska. Hlavním tématem jejich hovorů mělo být jak společně vzdorovat nátlaku Západu, zejména USA a pokusům vměšovat se do jejich vnitřních záležitostí. (Foto: Flickr)

Padala přitom i silná slova, že spolupráce obou zemí mezi nimi vytváří vztah takového druhu, že už jsou „více než spojenci.“ Také Západní geopolitičtí stratégové, kteří vždy snili o tom, jak obě země poštvou proti sobě, aby se vzájemně podílely na ohrazování jedna druhé, nezakrývají svoji roztrpčenost že, jejich imperiální nátlaky mají přesně opačný účinek a Čínu s Ruskem, i některé další země, třeba Írán aj. naopak dohání k tomu, aby spolu tvořily určité, ač často neformální, aliance. A vznikají tak i různé struktury tak trochu jiné mezinárodní spolupráce, o kterých Washington vykřikuje, že jde o narušení světového řádu a o pokusy nahradit ho řádem vlastním.

A k tomu poslední hovor mezi prezidenty Xim a Putinem k vytváření nových struktur multilaterálního světového řádu zřejmě směřoval. Ruský tisk je už plný zpráv, že se obě země dohodly, že začnou budovat společné finanční struktury, které nejenže prohloubí jejich ekonomické vazby, ale také vyloučí možnosti nátlaku třetích zemí. Přišel s tím už i globální ruský mediální kanál RT.

Budování takového systému může být dost složitou záležitostí, která má mnoho složek, jedna z prominentních složek, která bude nejspíše časově předcházet všem ostatním, je vybudování digitální platformy finančních transakcí fungující jako náhrada současného globálního platebního systému SWIFT. Ten je sám o sobě velice dobrým systémem, ale USA projevují sklony ho zneužívat jako mocenské zbraně na podporu svých hegemonických cílů. Kontrolují přes něj mezinárodní platby, zvláště když je jich většina denominována v dolarech, a zneužívají toho k vynucování sankčních režimů např. na Írán i k jinému vměšování do vzájemného obchodu třetích stran.

A teď to nabývá zvláště na významu, když před pár dny prezident Biden ruskému prezidentovi vyhrožoval sankcemi jako vyloučením ze systému SWIFT. I když ty by byly jednoznačně protizákonné, protože SWIFT je formálně multilaterální mezinárodní organizací, ve které jsou zastoupeny i země jako Rusko a Čína a rozhodnutí o něčím vyloučení nadiktované nějakým hegemonem by bylo porušením mezinárodního práva.

Během rozhovorů čínského a ruského prezidenta se však volalo po více změnách ve finančním systému, jako po uplatňování nárůstu vzájemných platebních vyrovnání v národních měnách a po usnadnění přístupů investorům z obou zemí na akciové trhy druhé země. To výrazně zapadá do současné čínské strategie otvírání svých trhů světu.

To nejdůležitější však mělo být urychlené budování nezávislé finanční infrastruktury k obsluze obchodních operací mezi Čínou a Ruskem. Mělo by jít o finanční infrastruktury oproštěné od vlivu třetích zemí, tedy mimo SWIFT, který sídlí v Bruselu a mimo americký dohled, který přes něj USA nad světovými trhy uplatňují.

Rusko, kterému vyloučením ze SWIFTU hrozili už mnohokrát, a které všude prosazuje platební vyrovnávání v národních měnách nebo alespoň vyhýbání se dolaru dost silně tíhne ke všemu, co podvrací privilegované postavení dolaru jako globální měny, a prosazuje vyrovnávání v národních měnách a posilování pozice yuanu, jenu a eura k náhradě dolaru. Čína, ač nemá v poslední době s USA zrovna skvělé vztahy, ale zatím vytlačování dolaru nikdy neprosazovala, což je logické, neboť značná část jejího bohatství je uložena do dolarových aktiv a její zahraniční pohledávky u dlužníků jsou vesměs denominovány v dolarech. Jakákoliv eroze dolaru znamená tedy i znehodnocení jejích úspor. A tak sice ráda posiluje postavení své měny a eura, ale ne tak, aby to mělo vyloženě charakter útoků na dolar. Jistě by také nechtěla podvracet fungování SWIFT nebo něco takového.

Ale posilovat svoji odolnost vůči zranitelnosti přes SWIFT, to pro ni smysl nepochybně dává. Ač značná část transakcí mezi Čínou a Ruskem se už vyrovnává v národních měnách, většina jich je stejně v dolarech a prochází přes SWIFT, a ač technicky vzato mají obě země bankovní systémy, které mohou vzájemné transakce mezi jejich finančními institucemi vyrovnávat i bez SWIFTU, jsou obě země případným vyřazením ze SWIFTU zranitelné a přes dolarové transakce jim také americké ministerstvo „vidí trochu do karet“.

SWIFT je tedy pro obě strany jednou ze slabin, přes kterou na ně americké impérium může. Tlak na alternativu ke SWIFTU jako ke komunikační síti platebních transakcí tedy roste. Obě země to tedy chtějí a je to i záležitostí, o které stojí za to, aby si povídali jejich prezidenti.

Takový systém není třeba budovat od základu. Vlastně je už po technické stránce připravený a odzkoušený. Obě země mají vlastní digitální systémy mezibankovního styku a doma by SWIFT vůbec nepotřebovaly. Také už od roku 2015 mají připravené systémy přeshraničních plateb – čínský Systém mezibankovních přeshraničních plateb (CISP) ruský Systém pro převody finančních zprávy (SPFS), které jsou odzkoušené a schopné v součinnosti veškeré finanční operace mezi bankami obou zemí okamžitě provádět.

Tyto systémy jsou ale zatím spíše v pohotovosti pro případ, že by USA dělaly problémy, ale po tomto rozhovoru prezidentů, kteří si brzy popovídají i z očí do očí, neboť Putin má v úmyslu přiletět do Pekingu na Olympiádu, se zřejmě rozjedou do ostrého provozu v dost velkém měřítku, aby obstarávaly značnou část platebního styku. To, co je k tomu třeba dořešit, není nic technického, spíše nějaké dohody bankéřů a významných účastníků platebních operací o denominaci plateb atp.

Na to, že se takový systém rozběhne, se těší i další mezinárodní aktéři. Je prakticky jasné, že se k němu připojí např. Írán, či jiné země, které trápí problémy se sankčními režimy, i všechny podniky v Evropě, které dále s Íránem čile, i přes americké sankce, obchodují a vůbec by nepřekvapilo, kdyby se z této alternativy ke SWIFTU nakonec stala nějaká platební platforma těch, kdo jsou napojeni na Iniciativu pásu a cesty (BRI) a kdyby ten systém nabyl oblibu v zemích ASEAN, v Tichomoří, mezi zeměmi Střední Asie a Afriky.

Mohl by pomoci většímu uplatnění různých dalších alternativ k dolaru, jako yuanu, euru či africkému franku. Teď, když se celý svět děsí americké pádivé inflace, které někteří předpovídají i dvouciferné hodnoty, se budou světové trhy určitě poohlížet po jiných měnách k ukládání svých rezerv a pro platební vyrovnávání a po všech finančních novinkách, jako digitální měny a nové systémy platebních vypořádání.

Zdroj: cri.cn