Momentálně je svět v situaci, kdy mu hrozí problémy, podobné, jaké ho postihly v 70. letech minulého století, píše se v článku. (Foto: CCTV)

Tehdy vypukla tzv. energetická krize, která doslova vykolejila poválečný rozvoj průmyslových zemí. Celý svět upadl do tzv. stagflace, tj. situace kdy ekonomika stagnovala, ale inflace bujela. Hodnoty úspor a finančních aktiv se propadaly. Investoři nevěděli, do čeho by se dalo investovat. Kromě nemovitostí moc příležitostí nebylo. Stavba nových továren atp. se zastavila a v řadě zemí včetně USA se spustila tzv. de-industrializace, kdy v mnohých se nikdy nezastavila a postupuje sice už jen pozvolna, ale trvá pořád. To, co bývala chlouba amerického průmyslu, který dominoval světu, se v dnešních USA v rámci de-industrializace přeměnilo na rezavý pás, úpadku a bídy.

Intelektuální prostředí Západní civilizace tedy zamořily různé teorie o mezích růstu a nutnosti snížit světovou prý neudržitelnou lidskou populaci, kdy odpůrci o tom naopak tvrdili a dodneška tvrdí, že Západ tehdy postihla Malthusiánská kontrarevoluce proti průmyslové revoluci, která průmyslovou civilizaci z jejího rozvojového kurzu vykolejila. Vzestup potenciální produktivity výrobních faktorů se tehdy poprvé po asi 80 letech celé druhé průmyslové revoluce propadl.

Po nástupu mikročipů v 80. letech s osobními počítači a úplně novým rozvojem informačních a komunikačních technologií a automatizace se opět průmyslový rozvoj a vzestup světové ekonomiky rozhýbal, ač např. tempa vzestupu potenciální produktivity výrobních faktorů, jaké svět dosahoval do 70. let, už nikdy dosaženo nebylo a energie jsou pořád relativně drahé. Přitom neustále platí, že svět vyprodukuje tolik HDP, kolik spotřebuje energie.

Ovšem teď zhruba po 50 letech, když se svět zotavuje z pandemie, začíná jeho zotavení narážet na podobnou situaci jako v 70. letech. Všude se rozpoutává inflace včetně EU a zejména USA, nastává přetížení dopravních uzlů a logistiky a teď navíc přichází i energetická krize, která je zároveň dalším tahounem inflace, rozvratu dodavatelských řetězců a nedostatku některých výrobků. V Evropě ji už silně pociťujeme i s obavami, co přijde v zimě, ale začíná ji pociťovat i Čína. Přitom ještě spolu s Ruskem pomáhají Mongolsku, které postihla značná energetická krize.

Přitom Čína je jednou ze zemí, která bere význam energetiky velice seriózně. Je proslulá svým budováním infrastruktur všude po světě zejména v rámci Iniciativy pásu a cesty někdy přezdívané Nová hedvábná stezka, kdy kolem dopravních infrastruktur obvykle hned začne budovat infrastruktury energetické, které se pak v rozvojových zemích stávají hlavní hnací silou zdejšího hospodářského rozvoje. Čína vybudovala u sebe doma ohromná množství infrastruktur, až ji někteří obviňují, že má infrastruktur daleko více, než vůbec může potřebovat. A nemalou část toho tvoří infrastruktury energetické, ale energetické infrastruktury, ač rychle rostou, ne zcela stačí rozvoji čínského průmyslu.

Letos když čínský průmysl běžel naplno, aby splnil zakázky z pandemií postiženého světa, se občasné nedostatky elektřiny staly omezujícím faktorem a v posledních dnech dokonce došlo k ohromnému rozpadu elektrické sítě. Přitom Čína značně investuje a spolupracuje s okolními zeměmi, jako Rusko, na vybudování více plynovodů aj. do Číny i do rozšíření těžby plynu v Rusku a Střední Asii. Kromě toho závratným tempem buduje i jaderné elektrárny a hydroelektrárny. Přesto, aby to stačilo tempu rozvoje jejího průmyslu, tak by Čína potřebovala nárůst energetiky rychlejší, než stíhá.

Energetika má však v Číně, jak se sluší na průmyslovou zemi, která se chce rozvíjet, vysokou prioritu, a tak zrovna 29. září spustila novou hydroelektrárnu, kdy jde o vodní dílo patřící ze stavebního hlediska mezi jeden z divů současného světa. Stojí v provincii Sichuach v jihozápadní Číně na soutoku řek Yalong, Xianshui a Qingda ve výšce 3 000 m nad mořem, kdy po technické stránce jde o monumentální dílo.

Jde o druhou nejvýše postavenou hydroelektrárnu na světě a v Číně nejvýše postavenou. Čína by také ráda postavila hydroelektrárnu v Tibetu, která by mohla z celého Tibetu udělat značně industrializovanou zemi s kvalitní životní úrovní, ale je to příliš blízko indické hranici, tedy v zóně, kterou by Indie mohla ohrožovat, a tak se to zatím nestaví.

Tato elektrárna má 11 vodních přepadů, kdy ten největší je 684 metrů vysoký, tj. o 50 metrů vyšší než nejvyšší budova v Číně Šanghajská věž. Také přehradní nádrž má největší hloubku na světě. Před hrází je přehradní jezero 285 metrů hluboké. Rovněž vstupní věž hydroelektrárny o výšce 115 metrů je nevyšší na světě. Takže rozměry odpovídají tomu, co bychom od Číny čekali. Když má voda tak ohromný spád, má také nesmírně vysokou rychlost a je druhá nejrychlejší na světě, takže každý kubík vody, co tudy proteče, vyrobí 6 kWh energie.

Stavba přehrady trvá od října 2014. Řeka Yalong pramení na jižním úpatí hory Bayankala v náhorní plošině Qinghai-Tibet a teče prefekturami Garze a Linghsan a městem Panzhihua v provincii Sichuan. Hlavní řečiště je 1 571 kilometrů dlouhé a celkový spád má 3 830 metrů, takže je třetí mezi 13 řečišti pro plánované hydroelektrárny v celé Číně.

Má mít instalovaný výkon 3 000 MW. Tj. jako 6 bloků odpovídající naší uhelné elektrárně Mělník 3, která má kotel vysoký 150 metrů, tj. jak dvě Petřínské rozhledny na sobě, a která spálí za hodinu deset vagónů uhlí. Donedávna se plánovalo, že se u nás v Počeradech postaví nové elektrárenské bloky s kotli o výšce čtvrt kilometru pracující s nadkritickou párou o teplotě 640 °C, ale na základě tlaku klimatické lobby z toho pak sešlo.

Však také tato právě zprovozněná hydroelektrárna nahradí spotřebu 13,3 milionu tun čistého uhlí ročně, z čehož by se ročně vyprodukovalo 21,3 milionu tun oxidu uhličitého, k čemuž by bylo třeba otevřít čtyři nové uhelné doly, každý s produkcí 4 miliony tun standardního uhlí s popelovinami ročně. Ač asi můžeme čekat, že na Západě se najdou ochránci životního prostředí, kteří tuto elektrárnu odsoudí.

Rozhodně to ale bude značná pomoc vysoce napjaté situaci v čínské energetice, která v této dílně světa pomůže zabránit přílišnému nárůstu cen výroby, což by znamenalo vzestup cen všude i u nás v Evropě. Letošní problémy s energií, které Evropa zažívá, kdy v zimě by se to mohlo ještě vystupňovat, by nám mohly připomenout klíčovou roli energetiky pro rozvinutou společnost a probudit v EU více proaktivní přístup ke skutečně funkčním a efektivním energetickým infrastrukturám tak, jako se to děje v Číně, a v rozvojových zemích, kde Čína v rámci Iniciativy pásu a cesty nové elektrárny buduje.