Čína si udržuje řadu silných vazeb s mnoha oblastmi. Zvláště prominentní jsou např. vazby na země ASEAN, které právě vedou jednu ze svých pravidelných porad. (Foto: Flickr / ilustrační)

Na jejich poradě promluvili i vrcholní činitelé Číny a USA, kdy obě tyto mocnost se momentálně o přízeň jihoasijských zemí přetahují, přičemž USA by nejraději země oblasti využily k ohrazování Číny. To jim ale moc nevychází, když toto seskupení zemí představuje v poslední době největšího obchodního partnera Číny, přičemž i Čína představuje největšího ekonomického partnera pro tuto skupinu.

Existují ale i další seskupení zemí, o které se USA přetahují s Čínou, a dnes k nim v podstatě patří i Evropská unie. Vysoce prominentní postavení si však Čína zpravidla drží u zemí rozvojových, jako třeba v Subsaharské Africe, kterým Čína s jejich rozvojem ku prospěchu obou stran pomáhá. Ale formuje se další takové seskupení a USA, ač je dosud přehlížely, se najednou velice snaží i zde o ohrazování. Jde o Oceánii – Pacifické ostrovy, které dosud USA přehlížely, ač k nim nemají daleko a během II. světové války si vyzkoušely, že v geopolitickém soupeření mohou být velice významné.

Teď už ministři zahraničí Číny a Tichomořských ostrovů zavedli mechanismus pravidelných porad, aby dohadovali novou spolupráci, společné akce při problémech jako tajfuny, posilování ekonomiky a překonávání chudoby, s čímž má Čína takovou úspěšnou zkušenost. Tím však přilákali pozornost a zášť USA a jejich současného hlavního pomocníka v oblasti Austrálie.

Poslední porada ministrů zahraničí probíhala jako video-konference a účastnili se jí zástupci Kiribati, Fidži, Tonga, Niue, Papui Nové Guinei, Vanuatu, Mikronésie a Šalamounových ostrovů. Čínský ministr zahraničí navrhoval pořádání těchto porad pravidelně a takovouto formu dialogů vítají i jeho protějšky z ostrovů. Konečně je tu někdo, kdo je na rozdíl od Západu neignoruje a pomáhá jim s rozvojem, kdy za pozornost zatím moc nestály ani Austrálii, která k nim geograficky patří.

Čína s ostrovy už ekonomicky v čím dál větší míře spolupracuje a vzájemné obchody rychle rostou. Postup Číny je zde velice podobný, jako třeba v Africe, neboť zde buduje infrastruktury, budovy veřejné správy a policie, nemocnice, vodohospodářské systémy a rozvody vody, kanalizace a další infrastruktury. Což stejně jako všude ve světě výrazně přispívá k zdejšímu rozvoji a prosperitě, zatímco občasná pomoc Západních zemí obvykle pomohla jen pár privilegovaným oligarchům. Také se zde tedy uplatňuje model, že Čína pomáhá podle svých bohatých zkušeností zemím k prosperitě, aby pro ni byly bohatnoucími partnery, se kterými se čím dál výnosněji spolupracuje.

Díky tomuto vývoji začíná oblast přitahovat pozornost USA a Austrálie, které ač s ní sousedí, ji až dosud spíše přezíraly. A úspěšnost tohoto počínání je nejen zajímá, ale budí v nich i žárlivost. Dost možná, že podobný postoj nezaujímají jen k Číně. Předchozí smlouva Francie s Austrálií o ponorkách, ze které ji vytěsnily USA s Británií, sledovala také širší cíle jako zvýšení vlivu Francie a Evropské unie v této oblasti. A USA se svým nohsledem Austrálií náhle zjišťují, že tyto vlivy ať už z Číny, nebo i z Evropy jim moc nevoní.

A tak zkouší u zemí v oblasti nové partnery Číny pokud možno očerňovat standardním způsobem, jakým vždy všude varují před čínskými „neo-koloniálními projekty“ jako před Iniciativou pásu a cesty (BRI), když se pomoc s reálným ekonomickým rozvojem v Oceánii od BRI moc neliší. A tak se snaží ostrovany přesvědčit, že ty přístavy, které u nich budují a které táhnou růst jejich prosperity, tam Číňané staví, aby zde měli vlastně skryté vojenské základny, když je budou potřebovat.

Ale náhlá pozornost jejich namyšlených sousedů, pro které dosud byli nezajímaví, na ostrovany moc dojem nedělá a ekonomická výhodnost partnerství s Čínou a její investice, kterých se od svých anglosaských sousedů za celé ty věky nedočkali, pomáhají budovat vztahy, na nichž spočívá i politický vliv Číny v oblasti. Čína nemá moc ve zvyku provádět nějakou projekci vojenské moci nebo nehraje nějaké politické hry. Vše odvíjí od výhodného ekonomického partnerství, které do daných zemí přináší nárůst prosperity a vymýcení chudoby. Na tom se vybudují pak další vztahy. Tak nějak ve smyslu „láska prochází žaludkem“. Zdejší ostrovy však často mají dobré vztahy s Tchaj-wanem, a tak v oblasti probíhá spíše konkurenční boj o ekonomickou spolupráci a vliv mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem.

Každopádně však řešení problémů těchto většinou světa dosud přezíraných zemí včetně současné epidemické krize či občasných přírodních katastrof, nedostatku rozvojových ekonomických příležitostí a základních infrastruktur se ukazuje být schůdnější ve spolupráci s Čínou než s kýmkoliv dalším. A při proběhnuvší poradě těchto zemí se vytyčovaly plány na další rozvoj na základě spolupráce s Čínou.

Ovšem teď jejich spolupráce nabyla ještě nový rozměr. Wang Yi na poradě ujišťoval zdejší znepokojené země, že Čína bude chránit mezinárodní systém bez šíření jaderných zbraní, když současná nová smlouva AUKUS o jaderných ponorkách je obecně považována za zadní vrátka k porušení tohoto systému. A sliboval, že podpoří iniciativu dalších zemí oblasti o vyhlášení Jižního Pacifiku jako bezjaderné zóny. A smlouva AUKUS se zde probírala jako hrozba pro tuto oblast a riziko pro regionální mír a stabilitu, kdy se používala přirovnání jako, že z trilaterální aliance AUKUS se „šíří jaderné zamoření“ oblasti.

Zvláště ostrovní země Jižního Pacifiku v blízkosti Austrálie a amerických základen, jako té na ostrově Guam, jsou znepokojené, že z nich někdo chce kvůli svým mocenským hrám udělat jaderné válčiště a zatáhnout je do situace účastníků ohrazování Číny.

Austrálie je tradičně velmi ochotná zapojovat se do činnosti ostatních anglosaských zemí, kdy její vojáci bojovali na jejich straně i ve II. světové válce na vzdálených bojištích. Je členem zpravodajské Iniciativy pěti očí ke sledování komunikace celého světa. Účastnila se i bojů ve Vietnamu na americké straně. I teď, když se většina zemí Indo-pacifické oblasti zdráhá zapojit se do amerických snah, stojí pevně na straně Ameriky, ač se jí to ekonomicky moc nevyplácí, když Čína je od ní relativně daleka a nemá s ní žádné územní spory. Ekonomiky Číny a Austrálie se také výborně doplňují, takže by mělo být v zájmu obou zemí spíše rozvíjet vzájemnou spolupráci. Ale Austrálie svou ochotou k ohrazování Číny dostává do izolace mezi svými sousedy včetně pacifických ostrovů potěšených ze spolupráce s Čínou, že jim konečně někdo s jejich problémy pomáhá.

Zdroj: cri.cn