Americká snaha o vytlačování Číny ze vztahů s ekonomicky významnými zeměmi se samozřejmě nevyhýbá ani Střednímu východu, ale u nikoho tam moc nefunguje. (Foto: Flickr)

Samozřejmě, že např. svou proti-íránskou politikou vehnaly Írán do náruče Pekingu, ale nezabírá to ani na země oblasti, které s Íránem nemají moc vřelé vztahy a tradičně se považovaly více méně za spojence USA, jako ropná království ze Zálivu, takže Spojené arabské emiráty (UAE), Omán a dokonce i Saúdská Arábie se čím dál více přiklání k Číně a chovají se k Americe naopak odtažitěji. Když např. USA zkoušely na UAE tlak, aby odmítly čínskou 5G technologii, tak své dosavadní arabské spojence natolik popudily, že UAE zrušilo s USA dohodu o nákupu tryskových bitevníků F-35.

Rovněž prudce roste ekonomická provázanost mezi středovýchodními zeměmi a Čínou. Zdejší země nejenže lačně nakupují čínské zboží, ale čínský trh s ropou a plynem je už od roku 2017 největší na světě a pro zdejší země jde tedy o zvláště ceněného zákazníka. Obětovat své vztahy se svým vrcholným dodavatelem i odběratelem podle libosti upadajícího a méně konkurenceschopného impéria se v těchto zemích nikomu nechce.

Nejtěsnější vztahy má Čína s UAE, které dodávají 5,5 procenta čínské spotřeby ropy ročně, a patří tak mezi deset jejích největších dodavatelů za asi 10 miliard $ každý rok. Silně posilují vztahy s Ománem, který se snaží přetvořit z ropného a plynového království na průmyslovou zemi, a tak své zprůmyslnění svěřilo do rukou těm, kdo se přitom nejvíce osvědčili – čínským investorům. Zdejší klíčová země Saúdská Arábie byla roku 2021 pro Čínu největším dodavatelem ropy, když jí dodala skoro 16 procent její spotřeby za 28,1 miliardy $. Od dob nástupu Bidena k moci se vztahy se Saúdskou Arábií neustále zhoršují a s Čínou zlepšují. Zatímco Washington zkouší na Rijád hrát s lidskými právy, tak Čína tomuto království pomáhá s vývojem vlastních balistických raket, aby je už nemuselo nakupovat v Americe, zvlášť když poslední typy raket jim USA odmítly prodat, aby se nešířily jinam. Království by též rádo začalo rozvíjet jadernou energetiku, a tak v něm už Čína postavila u města Al Ula závod na zpracování uranu.

Čína se rovněž spolu s těmito zeměmi zapojila do rozvoje svého největšího globálního projektu Nové hedvábné stezky – Iniciativy pásu a cesty (BRI). Takže zde buduje např. přístavy, ale též jako všude, kam BRI sahá, investuje do pásu rozvoje kolem této cestu, takže mezi lety 2013 až 2019 do modernizace zdejších zemí a do jejich transformace z ropných zemí na průmyslové země investovala 123 miliard $. Spolupráce zdejších států s Čínou je pro ně asi nejspolehlivější zárukou výhledu na budoucnost jako rozvinutých průmyslových zemí. Zvláště UAE rozbíhá v podstatě iniciativu budování navazujících infrastruktur, které mají čínskou BRI doplňovat. Podniková skupina z UAE AD Ports Group podepsala např. smlouvu s čínskou Shandon Port Group na vybudování skladovacích, distribučních a logistických infrastruktur pro pneumatiky pro tuto oblast a výslovně takovýto záměr ohlašuje: „UAE se vynořuje jako hlavní zprostředkovatel globálního obchodu a rychlého průmyslového rozvoje v oblasti, který bude doplňkem k čínské Inciativě pásu a cesty. Těší nás, když vidíme, jak o tuto oblast narůstá zájem čínského průmyslu a jaké jsou jeho investice v Abu Dhabi,“ prohlásila oficiálně tato skupina.

Synergie ekonomických činností Středního východu a Pekingu jsou tak rozrostlé a narůstající, že na této úrovni s tím USA i přes svou vojenskou přítomnost zde a přes tradiční vazby s oblastí už těžko něco nadělají. USA navíc z této oblasti vojska částečně stahují, aby posílily svou přítomnost zejména v Jihovýchodní Asii a v Indo-Pacifiku kvůli ohrazování Číny. Kdo je jako partner výhodnější se zdejším zemím tedy začíná jevit už velice jasně, a USA to nejsou. Např. zrušení dohody s UAE o dodávkách amerických bitevníků F-35, jimiž se USA rády ohánějí jako špičkou v oboru, nebylo spojeno jen s rozepřemi s USA ohledně zavádění čínských 5G sítí, vůči nimž jim USA nemohly dát konkurenceschopnou nabídku, ale také s důkladným rozborem rentability projektu zavedení F35 do výzbroje. A vyšlo jim, že za ty peníze to Emirátům nestojí.

Nebyla to prý také jen prostá nákladová analýza. Velké zbrojní projekty bývají rovněž spojeny s širšími ekonomickými dohodami, které jsou s nimi provázány, a zdejší země jako UAE a Saúdská Arábie chtějí, aby takové velké obchody byly v podstatě součástmi širších obchodních projektů, které je potáhnou k budoucnosti jako vysoce průmyslových rozvinutých zemí. Jenže USA jim v tomto smyslu nic moc nenabízí a ještě je tlačí, aby se zříkaly užší spolupráce s partnerem, který jim právě toto nabízí – s Čínou. Čína prý vždy nabídne něco, kdy peníze leží na stole, a USA nenabízí nic srovnatelného.

USA se samozřejmě snaží zdejší země od spolupráce s Čínou odrazovat i všemi těmi svými zavedenými povídačkami jako o útlaku muslimských bratrů lidu Středního východu v Xinjiangu. Ty zde ale asi budí spíše pobavení. Oni mají o dění u svých souvěrců spolehlivější zprávy přímo od nich, když např. značná část mládeže z této autonomní oblasti studuje na univerzitách v zemích Zálivu a americké báchorky berou jako něco z žánru Fantasy.

K dalším oblíbeným americkým povídačkám patří bezpečnostní hrozba čínských síťových – zejména 5G – technologií. Prozatím ale tyto technologie byly podrobeny velice důkladným testům např. v Německu a zdejší experti na nic nepřišli. USA také, kromě děsivých báchorek nemohou vytáhnout nic, co by mohly položit na stůl a poukázat na to expertům v oboru s tvrzením, „takto to funguje jako slabina, kterou dovedeme tímto způsobem překonat,“ nebo dokonce „tímto dokládáme, že to může fungovat jako zadní vrátka,“ která by ustála oponenturu a reálné testy odborníků. Na druhou stranu o zadních vrátcích a špehování všech technologií a komunikačních kanálů v amerických rukou si od dob odhalení Snowdena cvrlikají vrabci na střechách celého světa a každý si může snadno ověřit, že tomu tak opravdu je. A teď zkouší odrazovat od nákupu technologií, o kterých to nikdo přinejmenším neumí prokázat, notoričtí profláklí dodavatelé přesně těch hrozeb, před kterými varují.

USA ale už dávno nemají skoro na nic monopol a už jen v máločem jsou jedničkou. Multipolární svět už v podstatě skončil a v tom multilaterálním světě si zdejší země vybírají z mnoha nabídek tu nejkonkurenceschopnější. A pokud by USA chtěly svůj vliv posilovat, musely by zvyšovat svoji konkurenceschopnost, aby byla vyšší než ta čínská.

Zdroj: cri.cn