Geopolitický vtip o historickém vývoji americké zahraniční politiky říká: Zpočátku byli jedinými cizinci, s nimiž se američtí osadníci setkávali, domorodí Indiáni. Když později vznikly USA jako mocnost, tak jen politiku vůči Indiánům přenesly na zbytek světa. (Foto: Ilustrační, Flickr)

Všechny země jsou pro ně jen rezervace buď pacifikovaných domorodců, nebo vzbouřených domorodců. A jelikož u rezervací se muselo vždy hlídkovat, dělají to USA u všech zemí alias „rezervací“ světa. Důkazem toho, že je tento sarkasmus až příliš pravdivý, je Americká pobřežní stráž.

Člověk by si mohl myslet, že tyto síly jsou určeny k ochraně pobřeží USA před námořními hrozbami a pro další bezpečnostní činnosti na moři. Jenže evidentně stejně, jako se muselo vždy hlídkovat poblíž rezervací, aby domorodce nenapadla nějaká nepatřičnost, tak musí teď také bezpečnostní síly, jako Americká pobřežní stráž (US Coast Guard) hlídkovat u námořních hranic „rezervací“ daleko za oceány, kde jsou na „obranných“ misích stejně, jako tomu bylo třeba s obrannou misí vojáků Šesté kavalerie generála Custera, když do rezervací zaháněli Indiány. Zejména pak na misích u území domorodců nechovajících se jako řádná rezervace, jako třeba u Ruska a Číny, kde zřejmě provádí „obranu“ před narušováním Washingtonem předepsaného rezervačního řádu těmito odbojnými domorodci.

Ovšem značná absurdnost nasazování těchto sil patří už k jejich dávné tradici. Když se ve 20. a 30. letech minulého století politici v USA rozhodli, že budou moudřejší než vlastní národ a svobodný trh a zakáží v zemi whisky pít alkohol, tak patřila Pobřežní stráž k hlavním silám, které za tímto ušlechtilým účelem bojovaly v první linii. Tímto zásahem vzniklá černá ekonomika si s tím však snadno poradila. Ano, Pobřežní stráži se podařilo zkonfiskovat asi tak 10 procent pašovaných lihovin, což byla však pro bující business černé ekonomiky, která se kvůli tomu rozrostla do gigantických proporcí, jen kalkulovaná ztráta. Přes všechny vyhlašované úspěchy boje USA proti své vlastní žízni, černá ekonomika rostla, aby v zemi už natrvalo zůstala a našla si obživu ve skutečně zhoubných činnostech, jako jsou nebezpečné drogy, i po uznání ekonomické reality a národní tradice opětovným povolením alkoholu.

A tak v současnosti je účinnost nasazení těchto sil proti tehdy vzniklé a dále se vyvíjející černé ekonomice ještě méně účinná než v časech prohibice. Ty inženýrsky skvěle konstruované pašerácké polo-ponorky plné drog si z pobřežní stráže nic moc nedělají. A ač nový business pašování lidí do USA nedosáhl ještě takové míry sofistikovanosti, že by využíval ponorky, tak i většina jejich lidského nákladu se do země úspěšně doveze.

Ovšem ač tyto síly na obranu USA před mezinárodními gangsterskými organizacemi zjevně vůbec nestačí, jsou tu stejně jiné – asi vyšší preference – na které se musí nemalá část rozpočtu a personálu US Coast Guard nasadit, tj. aby tyto síly hlídkovaly u pobřeží vzdálených „rezervací“.

Např. koncem dubna jedna šalupa dobře konstruovaná k boji s pašeráky USCGC Hamilton vplula na „rybníček za zadním dvorkem“ Ruska – do Černého moře, aby tu „domorodcům ze vzbouřené rezervace Rusko“ předváděla americké svaly. Ale byl to výlet zahrnující i „spřátelené rezervace“: „Po provedení logistických návštěv italské Neapole a španělské Roty se pobřežní stráž přidala k běžnému nasazení v americké Šesté flotile po boku spojenců, aby tak budovala povědomí o námořní doméně a podělila se o zkušenosti s námořnictvy a pobřežními strážemi partnerských zemí.“

Článek reportéra Gordona Lubolda z Wall Street Journal z 26. dubna 2021však nereferoval jen o hrdinné obraně Spojených států Pobřežní stráží na ruském zadním dvorku. USA totiž hrdinně bránili i pobřeží u jiné neukázněné „rezervace“. „Skupina člunů íránských elitních Islámských revolučních gard obtěžovala dvě lodi US Coast Guard v tomto měsíci i v Perském zálivu.“ Prováděly prý „nebezpečné a neprofesionální“ manévry i jen 70 yardů od takové aroganci vystavené americké lodi 6 000 mil od toho amerického pobřeží, které chrání. Musíte pochopit, že to byla u íránského pobřeží stejná agrese, jaké se dopouštěli na svém území Indiáni náčelníka Sedícího býka vůči svým obětem čili vojákům generála Custera při jejich „obranné“ operaci.

Ovšem, jak známo, tou „rezervací,“ jejíž domorodci „Velkého Otce“ ve Washingtonu rozčilují nejvíce, je Čína, a u jejího pobřeží se také vykonává nejvíce pobřežní ochrany a na jejích hlavních plavebních trasách se dělá nejvíce operací k zajištění „svobodné plavby“ po mořích. Nesmí tu tedy chybět ani Pobřežní stráž. Pašeráci kokainu a amigos z jižnějších částí Amerického kontinentu musí počkat, pobřežní ochranu je nutno vykonávat „skoro o 4 000 mil blíže k Šanghaji než k San Franciscu,“ jak o tom koncem roku 2020 ve Wall Street Journal referovali Lucy Craymer a Ben Kesling. Přitom je nutno si vyhlížet místa u různých pobřeží, která jsou zvláště významná pro obranu toho amerického pobřeží. Jedním z takových míst je Tchajwanský průliv, kde se roku 2019 producírovala šalupa Pobřežní stráže USCGC Bertholf. Tento průliv je místo, kam USA vysílají své lodě vždy, když chtějí „domorodcům v rezervaci Čína“ zvláště důrazně říci, že jsou jen rezervace a ne žádná entita s právem na sebeurčení, protože podle mezinárodního práva se jedná o čínské výsostné vody, kam lze vplout jen s předchozím čínským svolením. Vedoucí politický analytik Rand Corporation Lyle Morris to vysvětluje: „K největším změnám v americké bezpečnostní strategii v Pacifiku patří to, že Pobřežní stráž důrazněji předvádí svoji roli ve velmocenské soutěži s Čínou.“

Ale když síly určené k ochraně pobřeží patřícího Americe podléhající Ministerstvu domácí bezpečnosti USA plní svou ochranou funkci u čínského pobřeží, není to snad vyjádřením nároku na přivlastnění tohoto pobřeží? Není to snad signálem: „Jste rezervace na našem suverénním území, kterou si po právu hlídáme?“

Ale v USA se o tom referuje např. tak, že šalupa americké pobřežní stráže Kimball právě dokončila několikatýdenní misi proti „ilegálnímu rybaření“ ve „Filipínském moři.“ Kdybyste snad to zvláštní „Filipínské moře“ hledali na mapě, tak tam se to jmenuje Jihočínské moře. Ale je v něm pár ostrůvků, o které se Peking hádá s Manilou. A označením tohoto moře u čínského pobřeží věky už nazývaného Jihočínským mořem za Filipínské moře vypadá, jako by USA předváděly své „právo“ přerozdělovat „rezervacím,“ co komu náleží.

No, a když USA přerozdělí mezi „rezervacemi,“ které jejich (americké) pobřeží, bude patřit které „rezervaci“, tak je přeci logické, že to bude hlídat americká Pobřežní stráž určená k hlídání Amerikou vlastněného pobřeží pod Ministerstvem domácí bezpečnosti.

Zdroj: cri.cn