Napsal jsem malou sérii článků na téma Psychologické operace Christchurch a teď na ni chci navázat – zdánlivým malým odbočením. Diskuse pod jedním ze zmíněných článků mne inspirovala – tím že konfrontovala můj názor.


Konfrontace vlastních názorů s protiargumenty je velice cenná. Umožní totiž jednu ze dvou věcí, které jsou přínosem obě, ať již půjde o kteroukoli z těchto dvou možností. Buď to přiměje ke zpřesnění nebo opravě vlastního názoru konfrontací s protiargumenty, s otázkami, s novými nebo přehlédnutými fakty. Jako se stalo mně samotnému, když jsem původně myslel, že Christchurch byl opravdu teroristický útok na muslimskou komunitu, a až konfrontace s novými fakty, mne přiměla změnit zcela svůj názor (když jsem konečně viděl Tarrantovo video). Druhá možnost pak je, že si při konfrontaci s protiargumenty člověk svůj názor, svůj pohled na věc zpřesní, zprecizní. Obě možnosti jsou cenné.

Otázka, myšlená ironicky, nebo námitka v diskusi zněla:  A koho to pohřbívaj? Nafukovačky?