Současná česká vláda pod vedením Petra Fialy se vyznačuje značnou přezíravostí k mínění veřejnosti a ke zpětným vazbám, kterých se jí dostává od české společnosti. (Foto: Wikimedia)

A podle řady občanů i k zájmům země jako takové, a zemi – na rozdíl od většiny ostatních středoevropských vlád – ráda obětuje za „svatý boj“ za ty „správné“ věci, kdy tu správnost určují geopolitičtí stratégové z Washingtonu.

Jde o vládu se značně ideologizovaným pohledem na svět, která nehodnotí věci podle takových „přízemních“ kritérií jako ekonomická rentabilita, konkurenceschopnost vlastní ekonomiky, přitažlivost vlastního trhu pro investory ze všech koutů světa či životní úroveň obyvatelstva. Sám předseda vlády prohlašuje, že nedělají věci, které se líbí, nýbrž že dělají ty „správné“ věci. Část stran účastnících se této koalice má extrémně ideologické zaměření, jako Piráti, kteří mávají tibetskou vlajkou, jak to jen jde, a jakmile se chopili kontroly pražské radnice, okamžitě vytáhli báje o lidských právech v Číně a skončili s léta trvající družbou mezi Prahou a Pekingem.

Piráti se svým ministrem Lipavským také ve vládě kontrolují Ministerstvo zahraničí a českou diplomacii. Pragmatický prezident Zeman se ideologického snílka bez nejmenšího ponětí o diplomacii a geopolitice zdráhal jmenovat, nakonec ale dal na sliby premiéra Fialy, profesora politologie, který slíbil, že Lipavského v jeho funkci ohlídá. Nicméně Fiala, ač ve vládě zastupuje relativně pragmatickou stranu ODS, přeci jen nepatří k jejímu pragmaticky zaměřenému křídlu, a spíše náleží k ideologům v této straně, kdy snahy přilákat třeba čínský kapitál do českých podniků, stejně jako to dělají jiné středoevropské země, nebo ve velké míře i Německo a Francie, komentoval svým oblíbeným odmítavým výrokem: „Patříme na Západ,“ což někteří komentují, že to správně znamená – „patříme pod Západ“, takže třeba uměle zabráníme našim podnikům získat lukrativní zakázku v Číně, kterou tak necháme Němcům či Francouzům, aby ti tu práci stejně objednali od našich podniků ve mzdě, zatímco oni shrábnou nejvyšší přidanou hodnotu.

Zároveň teď tento premiér při návštěvě Paříže mentoroval francouzského prezidenta za to, že si dovoluje během Ukrajinské krize pravidelně jednat s ruským prezidentem, protože to ideologický, vůle Washingtonu dbalý „správňák“ přeci nedělá.

No a teď tyto ideologické „Rychlé šípy“ v čele země vytáhly další „správňáckou“ kartu, jaká se jistě líbí jestřábům z Washingtonu a takovým Západním ideologům, jako je Soros. Lipavského diplomacie a parlamentní komise zahraničních věcí obsazená těmi správnými ideology chce signalizovat „správňáctví“ tím, že Česká republika vystoupí z trans-regionální investiční platformy mezi Čínou a 16 evropskými zeměmi CEEC také známého jako mechanismus 16+1.

Když vláda dělá, jak se holedbá, ty „správné“ věci, ne ty „líbivé“, tak je obvykle, jako i v tomto případě, dost potichu. Vždyť nakonec by veřejnost, podniky atp., mohly vládu „nedemokraticky“ obtěžovat svými zpětnými vazbami. Samozřejmě, že jde zase o stejné gesto, které České republice vůbec nic hmatatelného nepřinese, jako když pražští radní z ideologicky zaměřených stran zbořili památník sovětského generála z Druhé světové války, jen zvednou sociální kredit určitých politiků za Atlantikem. Ekonomický dopad na zemi to ale bude mít spíše takový, jak když se zapojila do různých sankcí na Rusko, tedy záporný. Je to jen podobná signalizace „správňáctví“ na úkor národních zájmů, jako návštěvy ideologicky zaměřených politiků na Tchaj-wanu.

Počínání České republiky je dost v rozporu se současným trendem v regionu, kde země jako Maďarsko nebo státy na Balkáně se těší ohromným přínosům z čínských investic včetně budování nových železničních koridorů z Maďarska na Balkán, kdy Maďarsko se stává jedním z hlavních logistických uzlů Iniciativy pásu a cesty v Evropě. Ani Polsko, které je např. jednou ze zemí, která se v EU nejzavileji staví proti spolupráci s Ruskem, se nedaří nalákat do proti-čínského tábora a naopak jeho spolupráce s Čínou rychle roste. Samozřejmě, že i hlavní západoevropské země jako Německo a Francie, ač nejsou součástí skupiny 16+1, jsou velice výrazně orientované na co největší obchodní a investiční spolupráci s Čínou.

Podobný vývoj je vidět v EU i v širší Evropě, kdy výjimkou je zejména Pobaltí, kde Litva dokonce z tohoto mechanismu vystoupila, a zapojila se silně do hry s tchajwanskou kartou i do rozšiřování aktivit NATO do Tichomoří, na což ekonomicky ale dost doplatila, aniž by jí to přineslo nějaké výhody. Tehdy to bylo spojeno s určitou hrou, kdy se pomocí této pobaltské země pokusili do ohrazování Číny vtáhnout i významné členy EU a nejlépe Unii celou, ale dost bezúspěšně, protože zejména Německo a Francie si odmítly podvracet business se svým největším obchodním partnerem – Čínou.

Nicméně český ministr zahraničí, který na mezinárodní vztahy pohlíží výhradně prizmatem ideologie, kdy mezinárodní ekonomika a skutečná diplomacie jsou mimo jeho zorné pole, to vidí tak, že bychom platformu 16+1 měli opustit jako Litva, neboť prý k nám investic z Číny plyne málo. To je sice svým způsobem pravda, ale je třeba si položit otázku, proč k nám čínští investoři na rozdíl od třeba Maďarska, Srbska, Řecka nebo Německa a Francie nechtějí?

Do jaké míry se na tom podepsaly události jako zákaz čínské účasti na tendrech na dostavbu jaderné elektrárny nebo budování 5G sítí, kvůli tlakům z Washingtonu? Do jaké míry se na tom podepisuje šikana ruského kapitálu, kdy čínští investoři si řeknou, tak bychom mohli dopadnout také a raději investují do Maďarska či Německa? Do jaké míry se na tom podepsalo např. počínání Prahy pod vedením Pirátů, která zpřetrhala své vztahy s Pekingem?

Jenže současné garnituře ideologických správňáků zřejmě ale toto narušování přirozeného tržního prostředí, které čínský business odrazuje od investičních a obchodních příležitostí v Česku, a raději jdou do businessu s třeba s Maďary, ale zřejmě pořád nestačí. Vydělávat na obchodech a investicích s Čínou je sice líbivá věc, protože vynáší, jenže to není ideologicky správná věc, a tak ji Lipavský nepřipustí a raději bude dělat „správné“ věci, za které si vyslouží pochvalu z Washingtonu.

Narušovat své obchodní vztahy s největším obchodním partnerem Evropy je evidentně jednou z nejhloupějších věcí, jakou může evropská země udělat. A stejně, jako když se do těchto her zapojila Litva, a silně své vztahy s Čínou potrhala, tak nejenže do ní přestaly směřovat investice i zakázky z Číny, nýbrž se to projevilo i ve snížení obchodní a investiční atraktivnosti země jako takové pro řadu investorů z jiných částí světa.

Zdroj: cri.cn