Jednou z nejčernějších komedií mediální scény a politických přístupů na Západě v současné éře jsou postoje k čínské politice zvládání epidemie COVID-19. (Foto: Flickr)

Pomineme-li všechny ty vyfabulované příběhy z časů počátků pandemie, kdy Čínu obviňovali, že epidemie vznikla v důsledku úniku z čínské laboratoře ve Wuhanu, ač se ukázalo, že Čína pouze světu prokázala velmi užitečnou službu, když si té epidemie jako první všimla, přičemž ta se musela po světě šířit už dávno vzhledem k množství objevených kmenů s různými geografickými rozšířeními, kdy na počátku bylo nejvíce kmenů v USA, což naznačuje vyšší pravděpodobnost, že právě zde nemoc vznikla a byla přehlížena, jako i na mnoha jiných místech na světě, než si ji v Číně konečně někdo povšiml.

Později alespoň vytrubovali fámy o přísném utajování epidemiologické situace v Číně, ač v dnešní době, kdy mají všichni po kapsách mobily a po ruce počítače by utajování něčeho týkajícího se ohromného množství populace nebylo jakkoliv možné a pro Čínu by to postrádalo smysl, když ke zvládnutí situace je vysoce důležité, aby informace byly všude dostupné a srovnatelné, takže na jejich základě lze optimalizovat zvládání situace. Čína je též plná zahraničních podniků, které mají o situaci ve svých čínských působištích dobré informace, bylo by nemoudré narušovat jejich důvěru a konec konců vše, co se v jejich působišti děje, se nakonec projeví v jejich účetních rozvahách a v akciových kurzech i v počínání investorů. Ovšem nic, na co by zahraniční kapitál v Číně reagoval záporně, se neprojevovalo, takže ty povídačky patřily spíše do stejného hájemství, jako údajná pozorování yettiho v čínských horách.

Pak ale proběhla doba vrcholu pandemie a všude ve světě se situace měnila. Varianty COVID-19 se v souladu s předpověďmi odborníků měnily na neškodnější formy, jako je současný, obvykle ne příliš závažný Omikron. Nasbíraly se zkušenosti z účinnosti protiepidemických opatření a lockdownů a pozvolna na Západě začal převládat názor, že zavedená opatření už s sebou nesou více rizik a škod, než jakým škodám brání a je na místě je zmírnit. Kdy zavedená opatření už budila na různých místech i občanský odpor a nelíbila se ani podnikům, protože dusila ekonomiku. Nastal tedy čas určitého rozvolňování, k němuž docházelo skoro všude na světě. Dokonce země s nejtvrdšími protiepidemickými režimy jako Izrael a Austrálie sáhly ke zvolnění.

Jednou ze zemí, která k rozvolňování přistupovala velice opatrně, byla Čína. A tím otevřela další dějství černé komedie. Média na Západě i někteří politici, začali Čínu obviňovat z přehnaných opatření, která brzdí rozvoj světové ekonomiky a normální cestování aj. Samozřejmě, že Čínu obviňovali z porušování lidských práv, ač ještě nedávno ty, kteří se dožadovali rozvolnění, na Západě prohlašovali za dezinformátory a narušitele veřejného pořádku. Jakmile pak v Číně propukly sporadické protesty, s jakými máme sami dost zkušeností, a které místní vlády donedávna potlačovaly a jejichž účastníky hanobily jako narušitele demokratického řádu, začali ty čínské obdoby Západních odpůrců lockdownů prohlašovat za bojovníky za demokracii utlačované vládou.

Také samozřejmě začali Čínu obviňovat, že přetrvávání přísnějších epidemických opatření je jen projev „útlaku“ a narušuje světovou ekonomiku. Přísná protiepidemická opatření byla samozřejmě vždy a všude velice drahá a nesla s sebou buď rovnou hospodářský útlum, nebo alespoň zpomalení růstu ekonomiky, ale v době variant s velkou smrtností zachraňovala lidské životy. Čína sice situaci zvládala tak dobře, že v roce 2020 na vrcholu epidemie, byla jedinou významnou světovou ekonomikou, která vykázala hospodářský růst. Stala se tehdy lokomotivou růstu, která svět vytáhla z pandemické ekonomické deprese. Stejně ale její hospodářství nezrychlovalo natolik, nakolik mělo potenciál, neboť části svého růstu a prosperity se zřekla za účelem záchrany životů.

Nicméně situace se měnila, včetně spolehlivosti, že se už neobjeví ty původní kmeny viru s vysokou smrtností a kalkulace nákladů na ochranu před epidemií vůči rizikům plynoucím z nemoci se změnily a Čína svá protiepidemická opatření uvolnila, prakticky tak, jak jsou už uvolněná na Západě a ve většině světa, a jak od ní ta kakofonie Západních médií a politiků požadovala.  Člověk by si tedy mohl myslet, že teď proto Čínu pochválí nebo jí alespoň přestanou zlořečit, když vlastně vyhověla požadavkům, jaké od ní chtěli.

To bychom ale nesměli prožívat černou komedii. Samozřejmě, že toto rozhodnutí mělo celosvětově ohromný pozitivní vliv na utlumenou globální ekonomiku narušenou Ukrajinskou krizí a s ní spojeným ekonomickým konfliktem. Ukazatele na světových burzách rostly a business jásal. Ale ne tak Západní média, politici a mediálně využívaní experti. Dokonce o zrychlení hospodářského růstu v Číně, který se dá očekávat spolu i s pozitivními dopady na světové oživení, začínají vykřikovat, že i ono hospodářské oživení je špatné, protože bude znamenat větší poptávku Číny po ropě a plynu se zvýšením cen na světových trzích.

Také jimi požadované větší otevření Číny a uvolnění opatření jako na Západě je náhle špatně. Někteří politici žádají opatření proti čínským cestujícím do jejich zemí jako proti nebezpečným osobám. A určití experti jako např. americký Dr. Ezekiel Emanuel Číně za to zlořečí včetně opakování starých lží o pomalé reakci Číny na zjištění viru, když všude jinde včetně USA se ten virus úplně přehlížel, než si ho konečně odborníci všimli v Číně.

Takoví jako on a mediální kampaně tedy křičí, že když má Čína ke COVID-19 stejně uvolněná opatření, jako máme my, tak nás tím ohrožuje. Doufejme, že nedojde k nějakému většímu vzepětí epidemie někde na opačném konci světa daleko od Číny, protože potom by z toho obvinili Čínu. A navíc vykřikují, že Čína větším otevřením otvírá i možnost, že se budou vyvíjet nové kmeny. Ty se samozřejmě vyvíjet mohou a nejspíš i vyvíjí úplně všude na světě a nejrychleji se vyvíjely asi v časech, kdy byla všude na světě epidemická opatření nejpřísnější. Přitom zatím se nové varianty ukazovaly být méně nebezpečné než ty staré, což je logický vzor, podle jakého vývoj infekčních virů obvykle postupuje. A není vůbec důvod, proč by probíhající mutace viru měly být nebezpečnější v Číně než třeba v Indii, která už svou populací Čínu předběhla a kde jsou volná protiepidemická opatření už dávno, nebo než třeba v Evropě, Americe či kdekoliv jinde.

Prostě Číně zlořečí za to, co dělají sami, a za to, že její hospodářský růst v roce 2023 může zabránit světové hospodářské recesi, která v tomto roce globální ekonomice hrozí. Je to velice podobné, jako když Čínu obviňují, že potlačuje svobodu lidí na internetu, a teď v USA zkouší potlačovat čínskou sociální síť TiTok, mj. i protože tam mají uživatelé přílišnou svobodu, takže prý působí jako „internetový amfetamin“.

Zdroj: cri.cn