Na podzim se současná německá kancléřka a zároveň asi nejvlivnější politička v rámci celé Evropské unie odebere do důchodu. (Foto: Flickr)

Kancléřka ovšem mj. plnila i jednu z nejklíčovějších rolí v rozvoji ekonomických vztahů jak Německa s Čínou, tak i celé Evropské unie s Čínou. A přes různé ty jevištní hrátky, kdy občas musela předvádět svou oddanost „posvátným Západním hodnotám“ tím, že „plivne“ na „autoritativní režimy“ Rusko a Čínu, stejně se tvrdě ruku v ruce s německými business kruhy držela rozvoje pragmatické ekonomické spolupráce s Čínou, z níž se stal hlavní zdroj ekonomického růstu pro Německo i pro širší EU.

Jenže panují obavy z toho, co v čínsko-německých vztazích přijde, až tato kancléřka odejde. Její potenciální nástupci nejsou lidé, kteří by prosluli zrovna vřelým vztahem k Číně. Přinejmenším mají dost velký sklon k těm jevištním hrátkám, v nichž se zlořečením Pekingu prokazuje „Západní ctnost“. Skoro se to až někdy blíží takovým těm výkřikům jako třeba od vůdce naší strany ODS, který zmínky o možnostech, že by naše průmyslové podniky měly rozšiřovat a prohlubovat obchodní a investiční spolupráci s Čínou, stejně jako to dělají podniky zejména v Německu a ve Francii, vždy zavrhuje slovy: „Patříme na Západ.“ Asi by mu někdo měl položit otázku, jestli na Západ patří i Německo a Francie. Jenže teď není vyloučeno, že kormidlo v Německu převezmou politici více podobní našemu Fialovi než jejich Merkelové.

Ale přes všechno to „ušlechtilé proklínání“ Číny to zatím vždy bylo takové to hledání řešení typu, aby se „ideologický vlk nažral, ale koza dobrého businessu s Čínou zůstala celá,“ a proto si jak v Číně, tak v business kruzích Německa a Evropy všichni dělají naděje, že to tak bude pokračovat i nadále. Konec konců na ruku, která tě krmí, se dá třeba vrčet, ale kousat do ní si obvykle přeci jen nikdo nedovolí.

Nejlepším indikátorem směru, jakým se tyto vztahy budou vyvíjet, asi bude německý přístup k čínským technologiím 5G. Německo v tomto směru vedlo velice nezávislou politiku a vůbec se na rozdíl od většiny zemí Západu nepodvolilo tlaku Washingtonu, aby čínskou Huawei nepouštěly do klíčových projektů 5G sítí. Německo si ale nehodlá nechat brzdit vlastní rozvoj vylučováním firmy, která je v tomto oboru nejlepší na světě, když navíc německá Huawei je společný podnik této čínské společnosti s německými společnostmi v tomto oboru, jejich vzájemně výhodná spolupráce umožňuje německým společnostem držet se také na špičce technologií a v dominantním tržním postavení.

Jenže německý list Handelsblatt už v řadě článků píše, že nástupce Merkelové ve vedení CDU a nejpravděpodobnější příští kancléř Armin Laschet se svojí suitou chce bránit rostoucímu čínskému vlivu na globální ekonomiku a sešikovat se do strategické aliance s USA. Ti němečtí politici, kteří se podobají více našemu Fialovi než jejich Merkelové, tak v uvedených novinách vyzývají, aby se EU dala s USA dohromady a převzala zase vedení v digitalizaci a aby to byli právě oni, co se dohodnou na standardech těchto technologií pro svět, kdy Čínu označují celou řádkou atributů jako „partner pro vyjednávání, konkurent a systematický soupeř“.

Je to ale poněkud zvláštní a lze jen spekulovat, jestli se mezitím něco nestalo, jelikož Laschet ještě v červnu prohlásil, že podporuje „strategii vlády Merkelové k Číně“ a že „v budoucnu není třeba se od naší politiky k Číně odchylovat.“ Jelikož Merkelová zatím fungovala jako hlavní stabilizátor vztahů nejen mezi Čínou a Německem, ale i mezi Čínou a EU, tak tyto signály od jejího nástupce budí v Číně i v evropském businessu trochu obavy.

Ale přes všechny sny jestřábích geo-politiků by skutečná ekonomická izolace od Číny znamenala ekonomickou sebevraždu a i jakýkoliv lehký útlum této spolupráce by mohl znamenat značný útlum vlastního ekonomického růstu a oslabení tržního postavení vlastních podniků na světovém trhu. Těžko dnes hledat jakýkoliv průmyslový dodavatelský řetězec kdekoliv ve světě, ve kterém by chyběly čínské podniky.

Přes všechny ty hrátky na diplomatickém a propagandistickém jevišti naopak obchod s Čínou roste. Během prvních sedmi měsíců 2021 čínský obchod s EU meziročně narostl o 23,4 procenta a s USA, které vyzývají svět, aby se izoloval od Číny, za stejnou dobu narostl dokonce o 28,9 procenta. Čína je pro EU největším obchodním partnerem a EU je pro Čínu druhým největším obchodním partnerem po seskupení ASEAN a USA jsou třetím největším obchodním partnerem Číny.

Ekonomické vazby Německa na Čínu jsou ještě daleko silnější než vazby EU jako celku na Čínu. Německo je také jedním z nejdůležitějších logistických uzlů, kde končí nákladní vlaky z Číny proudící po jedné z hlavních větví BRI – po Eurasijském pevninském mostě.

V červnu německý export do Číny vykazoval 16 procentní meziroční nárůst a dovoz z Číny 11,1 procentní nárůst. V Číně působí přes 5 000 německých společností a pro mnohé německé podniky je Čína hlavním odbytištěm. Ze zvláště vysokých prodejů v Číně se těší např. německé automobilky. Ty nové zelené energetické technologie, po nichž prahne převážně německá strana Zelených, která není Číně nakloněna tolik jako Merkelové CDU, pochází z větší části právě z Číny.

Obě země jsou také stejně posedlé programy jako 5G sítě a Průmyslová revoluce 4.0. Německo nejenže se naprosto zdrželo přístupu k síťovým technologiím od světové jedničky 5G sítí Huawei jako k něčemu nebezpečnému, jak tlačí své spojence USA, ale jeho podniky také v úzké spolupráci s právě touto firmou realizují program Průmyslu 4.0, pro nějž jsou 5G sítě klíčové. Řada podniků do této spolupráce zapojených jsou dokonce společné podniky čínských a německých firem, jako i německá Huawei samotná. Němečtí podnikatelé dobře chápou, že budou-li chtít stát na špičce světového vývoje síťových technologií a Průmyslu 4.0, který právě na síťových technologiích stojí, těžko to lze realizovat jinak než ruku v ruce s čínskými kolegy.

Také pro Čínu má spolupráce s Německem na tomto vývoji značný význam a celkem tempo Průmyslové revoluce 4.0 v našem světě stojí na úspěšné spolupráci podniků z tohoto oboru v obou zemích. Že by si německý business nechal ujít příležitost patřit k těm, kdo svět do této nové fáze technologického vývoje povedou, jen kvůli ideologii svých politiků se asi moc čekat nedá, uzavírá článek.