Říká se, že „Kam čert nemůže, tam alespoň zasmrdí.“ Zřejmě to samé platí i o USA. A dobře se to ukazuje na letošní Olympiádě. (Foto: Flickr)

Olympijské hry jsou tradičně akcí sounáležitosti lidstva jako celku, která by měla být přítomna vždy bez ohledu na ideologické, politické a mocenské rozpory, a každý, kdo se do Olympiády zapojuje, se vlastně v souvislosti s touto sportovní akcí zavazuje do ní své konflikty nevnášet. Platí to i o letošních Zimních Olympijských a Paralympijských hrách. Letošní Olympiáda svým způsobem vypadá, že bude v takovémto duchu. Žádná ze zemí, ať mají mezi sebou jakékoliv vztahy, Olympiádu jako takovou bojkotovat nebude. Olympijské výbory všech zemí tam svou sportovní reprezentaci vyšlou a zúčastní se jí i američtí sportovci, kdy i ti američtí politici, kteří jsou známi svými proti-čínskými postoji, slibují, jak budou svým sportovcům soutěžícím v Číně fandit.

Zkoušet nějak významně narušovat olympijského ducha bojkotem jako takovým, při kterém by svým sportovcům kazili výhledy na často hlavní akci jejich celoživotní sportovní kariéry, by případné politické jestřáby spíše poškodilo, jak před světovou veřejností, tak i před domácími sportovními fanoušky. Kdyby tedy chtěly USA škodit Olympiádě jako takové, přineslo by to nejspíš více škody jim než Olympiádě a Číně. To tedy nemohou, ale stejně jako čert, který kam nemůže, tam alespoň zasmrdí, když nemůže Amerika Olympiádu v Číně bojkotovat, alespoň na ní nepříjemně otráví atmosféru jakousi karikaturou bojkotu.

Bílý dům tedy vyhlásil tzv. „diplomatický bojkot Olympiády“.

Co tento nový vynález Ameriky v boji proti „totalitním režimům“ znamená? Olympiáda je vždy velká PR a reklamní akce, kde se celý svět snaží nějak blýsknout a zároveň místem, kde se může sejít spousta významných lidí. Jezdí tam proto mj. i diplomaté a státníci. Např. na letních Olympijských hrách, také v Pekingu, roku 2008 byl tehdejší americký prezident George Bush mladší. Tehdy ještě Čína nevyrostla do takového postavení, aby sesazovala americké firmy špičkových technologií z trůnu na světovém trhu, nepředběhla USA ve vývoji hypersonických zbraní a postavení USA jako světového hegemona se ještě zdálo být neotřesitelné. Nebyl tedy důvod kazit si s ní vztahy tím, že z ní budou dělat světového zloducha.

Co se týče politického zastoupení jednotlivých zemí na Olympijských hrách, je to podle olympijských stanov věcí jednotlivých národních olympijských výborů. Jestli se národní olympijský výbor USA dohodne se svou vládou, že ta tam pošle diplomatické zastoupení, tak tam to diplomatické zastoupení pojede. Samozřejmě, že by tam diplomatické zastoupení mohlo jet i na pozvání hostitelské země, i kdyby ho tam nepozval vlastní olympijský výbor. Bylo by to ale trochu zvláštní. A americký olympijský výbor tam svou vládu nepozval, což se ví už hodně dávno, a žádné výkřiky o bojkotu kolem toho nebyly. Když své diplomaty nepozval národní olympijský výbor, neviděla ani Čína důvod je zvát.

Jenže teď snad i roky poté, co bylo jasné, že tam diplomaté z Washingtonu nepojedou, začal Bílý dům vykřikovat, že bude tuto akci „bojkotovat“, ač se s americkými diplomaty vůbec nikdy nepočítalo, protože nedostali pozváni vlastním olympijským výborem. Čínský geopolitický analytik Lü Xiang z Čínské akademie sociálních věd, tento „bojkot“ akce, na kterou nebyli pozváni, označil za absurdní a velice levné politické gesto, které vypadá, jako by bojkotovali návštěvu Marsu. Je to zhruba to samé, jako kdyby Čína, která nebyla pozvána na Bidenův Summit za demokracii, teď vyhlásila, že ten summit bude bojkotovat.

Jenže USA evidentně doufají, že takto jako „vůdce svobodného světa“ za sebou sešikují pár dalších „uvědomělých“ zemí dbalých těch jedině správných hodnot a že ty se k bojkotu přidají, přičemž u nich by mohlo dojít ke skutečnému bojkotu, neboť jejich diplomatické delegace sem jejich olympijské výbory pozvaly a jejich přítomnost byla ohlášena. Pro svoji přítomnost měli samozřejmě naplánováno spoustu v podstatě marketingových akcí pro své země a spoustu neformálních setkání s jinými diplomaty či jinými významnými činiteli. Všechny tyto plány, do kterých se investovalo, tedy pro takového poslušného následníka Ameriky budou zmařeny a zdaleka to nebude zadarmo. Ani business kruhy z takových zemí z toho nebudou mít ani trochu radost, protože je to pro ně negativní reklama přinejmenším na obrovitém čínském trhu. Nedá se tedy asi čekat, že zemí, které se budou chtít předvádět svou „ušlechtilostí“ po americkém boku bude nějak moc. Hlavně se dá asi počítat s anglosaskými zeměmi, jako jsou členové agresivně proti-čínského AUKUS a sdružení Pěti očí, jako je Austrálie. První zemí, která se už ozvala, že se přidá, je Kanada.

Nepřijede tam ani Nový Zéland, ten ale žádný bojkot nevyhlásil. Oznámil svou nepřítomnost už s dost velkým předstihem před oficiálním americkým oznámením „bojkotu“ a odůvodnil to epidemií COVID-19.

Je asi skoro zbytečné sdělovat, že záminkou k bojkotu je bájné „porušování lidských práv“, jak to oznámila tisková tajemnice Bílého domu Jen Psaki, kdy má jít zejména o lidská práva v Hongkongu, Tibetu a samozřejmě v Xinjiangu, kde prý podle Psaki dochází i ke genocidě. V zemích, proti kterým je Čína extrémně liberální společností, jako teokratické islámské monarchie, lidská práva nevadí, ani situace v Jemenu, kde za pomoci amerických zbraní probíhá humanitární katastrofa, kterou by snad bylo možno za genocidu považovat Bílý dům neznepokojuje.

Než začala Čína svými prudkým rozvojem ohrožovat americkou hegemonii a Xinjiang byl velice chudou zaostalou oblastí s ubohou životní úrovní a dalšími problémy, tak se americký prezident v roce 2008 na Olympiádu klidně vydal. Když je Xinjiang asi 10 let hospodářsky extrémně rychle se rozvíjející zemí i na čínské poměry s raketově rychle rostoucí životní úrovní, tak najednou Xinjiang vadí a ti bohatnoucí obyvatelé jsou náhle na rozdíl od časů své chudoby „utiskovaní“ a Amerika kolem toho hraje podivné propagandistické hry, jen aby své pohádce o útlaku a genocidě udělala další reklamu a otrávila olympijskou atmosféru, jak ten čert, který kam nemůže, tam alespoň zasrmdí.

Jenže je dost možné, že touto obehranou písničkou zpochybní spíše svou vlastní věrohodnost. Že to bude zase další podvrácení jejich vlastní image, jako nedávný odchod z Afghánistánu. A pro Čínu to vlastně klidně může být reklama. Všichni víme, že i negativní reklama bývá často také reklamou. A když tu negativní reklamu dělá někdo, kdo se zrovna velké důvěře netěší, klidně může mít úplně opačný účinek zvláště, když je to spíše karikatura bojkotu, neboť bojkotují něco, na co nikdy pozvánku neměly, a jednají v naprostém protikladu k olympijskému duchu, když vnáší své ideologické nevraživosti do akce zamýšlené právě jako demonstrace lidské sounáležitosti navzdory všem těm malicherným nevraživostem.

Zdroj: cri.cn