Kdybychom měli brát vážně, co tento týden říkal prezident Joe Biden, pak mají američtí stratégové s Afghánistánem ještě hodně zlé úmysly. (Foto: Flickr)

I ten chaotický úprk ze země by nemusel být úplně kvůli nešikovnosti, nýbrž by mohlo jít o zlý úmysl, co největší chaos a rozvrat vyvolat, rozdmychávat a dále přiživovat, aby destabilizoval pokud možno celou oblast, uvádí se v článku.

Tento týden ohledně Afghánistánu Biden škodolibě v podstatě tyto úmysly přiznal, když tvrdil: „Čína má skutečný problém… teď bude zajímavé, co se bude dít.“

Po celou historii jsou známé všelijaké takové ty operace, kdy se provedl ústup, aby se protivníkovi přenechala nějaká otrávená kořist. A obdobný úmysl v podstatě USA přiznávají, že mají i s ústupem z Afghánistánu. Dělají si naděje, že všechny ty biliony vyhozených dolarů, spousty i vlastních obětí atp., z války přeci jen něco vykřesají. Ne snad, že by z toho byl nějaký třeba ekonomický prospěch, nýbrž že naopak to byla dobrá investice do škod, která se bude vracet škodami dalšími, ovšem uštědřenými zemím tohoto regionu, zejména Číně, Rusku, Íránu a Afghánistánu, ale i jiným, neboť Afghánistán bude fungovat jako gejzír chrlící destabilizaci do okolí.

Když se totiž v uplynulém týdnu reportéři Bidena ptali na budoucí vztahy mezi vládou Talibánu nad Afghánistánem a Čínou, tak s blaženou škodolibostí slibovat:

„Čína má s Talibánem skutečný problém,“ řekl Biden. „A ne jen Čína, dodal, nýbrž i Rusko, Írán a Pákistán.“

„Ti všichni se pokouší vymyslet něco, co by s tím měli dělat. Takže bude zajímavé vidět, co se tam bude dít.“

Prakticky celý svět se možného zvrhnutí situace v Afghánistánu děsí. Když by se naplnil nejhorší scénář, zaplaví okolní země, a následně i taková místa jako Evropa, miliony uprchlíků. Světový trh s narkotiky zaplaví opiáty a vyklube se tam líheň teroristických organizací, která bude chrlit nové džihádisty jako drůbežárna kuřátka. To i přesto, že USA ze sebe dělají toho hlavního, kdo proti takovým věcem bojuje. Ale co bychom se divili, když USA přišli do Afghánistánu, tak se holedbali, jak tu zemi „vybudují“ a zkáza, jaká od nich přišla, nás teď všechny bije do očí.

A americký prezident si nad tím libuje, že nezůstane jen u této úvodní zkázy, nýbrž že to spáleniště, co po nich zůstalo, ještě nic není, že to je jen horké ložisko, ze kterého se ta hrůza rozhoří do okolí.

S Talibánem, jakožto silou, která jediná má šanci nastolit v zemi určitou míru klidu a pořádku, okamžitě, jak převzal moc, vstoupili do kontaktů všichni regionální aktéři a ve skutečnosti s ním částečně komunikovali už roky. A to i ti, co to nedělají zrovna ze srdce, jako Rusko, které Talibán nadále drží na seznamu teroristických organizací.

Sklony navázat s ním kontakt vykazuje i EU, ač se zhrozila ze složení dočasné afghánské vlády. Evropané doufali, že to teď bude nějaký nový lepší sluníčkový Talibán 2.0, ale složení vlády ukazuje, že je to přesně ten Talibán z doby před americkou „spásnou“ invazí. Všichni si ale stejně dělají naději, že Talibán bude plnit své sliby, tj. zabrání, aby se ze země stalo semeniště terorismu a hlavní uzel výroby a distribuce narkotik.

Ovšem Talibán, i když se bude třebas svým slibům snažit dostát, to nebude mít zrovna snadné. Čína od něj výslovně chce, aby přerušil vztahy s teroristickými organizacemi, které v současnosti Afghánistán využívají jako útočiště, kdy nejznámější jsou ty náležející k Al Kajdě a k Islamistickému hnutí Turkestánu, čili ujgurští separatisté z Xingjiangu, který s Afghánistánem sousedí.

Čína Talibánu slibuje a i ve vlastním zájmu chce ohromné investice do poválečné rekonstrukce. Od těch investic Čína čeká značnou návratnost a ze země se má stát důležitý článek Iniciativy pásu a cesty, čili Nové Hedvábné stezky k ekonomickému provázání Eurasie. Kvůli uznání Číny a její důvěře, že v zemi obnoví pořádek, se Talibánu dostává uznání prakticky skoro celého světa, ač od Západních zemí třebas dost zdráhavého.

Jenže to nastolení pořádku nebude pro Talibán asi zrovna snadné. Např. v Pákistánu, který je silně už do Iniciativy pásu a cesty zapojen, začala v provincii Balúčistán řádit Osvobozenecká armáda Balúčistánu provádějící vlny vražedných útoků na Číňany, kteří zde ty čínsko-pákistánské projekty realizují v ekonomickém koridoru táhnoucím se od přístavu Gwadar, který pás a cestu napojuje na mořské cesty ke Střednímu východu, Africe, Indickému oceánu a přes Suez i k Evropě. To je ovšem stejně jako ujgurští separatisté také organizace, která má ve skutečnosti útočiště v Afghánistánu, kdy jejich hlavním centrem je v něm Kandahár. Talibán s útoky na Číňany a na jimi budovaný ekonomický koridor nemá zřejmě nic společného, ale militanty z Balúčistánu dosud toleroval. Ale pokud s nimi bude chtít zatočit stejně jako s Al Kajdou či s ujgurskými separatisty, může to v podstatě znamenat další kolo občanské války v zemi.

Situace je to prekérní. Talibán a s ním spolupracující mocnosti jako Čína, Rusko, Pákistán a Írán potřebují klid a pořádek. V zemi však funguje ještě několik armád militantů, z nichž některé mají prakticky protichůdné cíle. Jenže v pozadí jsou pořád Spojené státy a i některé jiné země Západu se jimi dost možná dají dotlačit, aby kolaborovaly na jejich agendě. Spojené státy mají už dlouhou tradici podpory různých vnitřních rozbrojů a pěstování „hodných“ teroristů vydávaných za osvobozující opozici.

A všichni dobře vědí, že když USA do Afghánistánu před 20 lety vpadly, tak to nebylo kvůli nějakému boji proti terorismu nebo ušlechtilé péči o Afghánský lid. Prostě potřebovaly obsadit „zadní dvorek“ Střední Asie, aby odsud mohly Číně, Rusku, Íránu a místním zemím rozrušovat snahy o stmelení regionu kolem místních mocností. Ta okupace se ale zvrhla v těžký průšvih a neskutečného žrouta zdrojů, kdy účty za to budou splácet i vnoučata současné produktivní generace.

Nezbylo jim tedy, než odsud vycouvat. Vojensky Afghánistán sice opustily, ale určitě neopustily své záměry, rozrušovat spolupráci zdejších zemí na stmelování a spolupráci točící se kolem zemí, které Washington považuje za své geopolitické rivaly.

A že si dělají právě takové naděje na konflikty rozrušující region, mařící obnovu země a vykolejující realizaci projektů společné prosperity, to vlastně otevřeně přiznává jejich prezident, když škodolibě a zastřeně prohlásil: „Čína má skutečný problém… bude zajímavé sledovat, co se bude dít.“