Poté, co spolu v pondělí 15.11 vedli prezidenti dvou největších ekonomik světa, USA a Číny, rozhovor, se z obou stran i z celého světa ozývají hlasy plné nadějí, neboť si oba prezidenti velice dobře rozuměli, což je ovšem stejné jako při všech předchozích rozhovorech, včetně těch, když Joe Biden býval ještě Obamovým viceprezidentem, a jezdil jednat do Číny. (Foto: Youtube)

A tak se ozývají i opatrné hlasy, které upozorňují, že ač si prezidenti rozuměli i v minulosti a Joe Biden býval za dob své předvolební kampaně k Číně velice vstřícný, tak je tu vojenskoprůmyslový komplex, který snahy o „přílišnou“ vstřícnost vykolejí, a jeho názory jsou důležitější než názory prezidenta.

Ovšem zveřejněný popis obsahu rozhovoru prezidentů byl dost částečný a o některých při rozhovorech probíraných tématech zatím média nereferovala. Financial Times (FT) však už v úterý večer referoval o tom, jak se ten tři a půl hodinový virtuální summit týkal i konfliktů v kyberprostoru a jaderných záležitostí, kdy vůdci obou zemí se údajně dohodli, že začnou s rozhovory o jaderném zbrojení, což by byla značná změna oproti současnému stavu.

Po rozhovoru prezidentů Bidena a Xiho, proběhla ve Washingtonu bezpečnostní konference, na které promlouval americký národně bezpečnostní poradce Jake Sullivan. A ten zde prohlásil: „Oba vůdci se dohodli, že budou usilovat o zahájení postupných diskusí o strategické stabilitě.“

Biden při svých promluvách často prohlašuje, že obě strany by se měly shodnout na nějakých „bezpečnostních zábradlích“, která zajistí, že se soupeření mezi dvěma největšími ekonomikami a nejsilnějšími ozbrojenými silami „nezvrhne do konfliktu.“ Zatím to ale byly jen takové řeči, které se do ničeho konkrétního nepromítaly, a najednou tu po pondělních rozhovorech existuje náznak, že by se rozhovory za tímto účelem mohly rozběhnout.

Tyto dosud pod pokličkou držené detaily prezidentského rozhovoru Sullivan odhalil na summitu Brookingského institutu, tj. jestřábí instituce poměrně dost posedlé „čínskou hrozbou“, kde probíhal panel, na kterém prezident Brookingu John Allen probíral poslední revizi čínských jaderných ambicí týkajících se výroby nukleárních bojových hlavic podle hodnocení Pentagonu. Přičemž v blízké budoucnosti má nasazení takových hlavic Čínou jak v prováděné rychlosti, tak v plánovaném počtu překračovat dosavadní projekce. Hodnocení Pentagonu pravilo, že Čína by mohla do roku 2027 rozmístit přes 700 jaderných hlavic a do roku 2030 jich bude chtít vyrobit s nejvyšší pravděpodobností přes 1 000.

Tato čísla jsou jistě mohutná, nicméně jsou jasným důkazem, že Čína neusiluje s nikým o žádné závody v jaderném zbrojení s budováním arzenálu transkontinentálních střel, který by se byť i blížil tomu, co provádí USA a Rusko. Je to jasný projev strategie „zbrojit natolik, aby nemohla žádnému potenciálnímu protivníkovi stát za náklady na zničení,“ ale neplýtvat svými prostředky více, než na dosažení takového odstrašení, a nezapojovat se do her o globálního jaderného hegemona.

Pro Brooking je ovšem situace, že jaderná válka s Čínou by byla příliš ničivá na to, aby se mohla USA vyplatit, i když budou mít jadernou převahu, nebezpečnou „agresí“ Číny, a tak se jeho prezident, Allen, Sullivana vyptával, zda má Čína opravdu potenciál svůj jaderný arzenál rozšířit o stovky hlavic, a také na nedávné zkoušky ‚částečně orbitálního‘ bombardovacího systému a schopnost budovat zbrojní kapacity v tomto oboru. Ten „částečně orbitální“ systém v současném americkém slovníku je takový terminologický klam. Myslí se tím zkoušky hypersonických zbraní. Nicméně USA, které v hypersonických zbraních za Čínou a Ruskem podle vlastních slov asi o desetiletí zaostávají, chtěly by však dosáhnout převahy ve zbraních umisťovaných v kosmu, se snaží vyvolávat dojem, že hypersonické zbraně jsou v podstatě kosmické zbraně a že smlouva o neumisťování zbraní do kosmu by se tedy měla zrušit.

Sullivat podle Financial Times odpovídal, že Biden „prezidentovi Ximu přednesl potřebu spustit soustavu rozhovorů o strategické stabilitě týkající se řady otázek, které jste právě popisoval. Je třeba, aby tyto rozhovory byly usměrňovány vůdci a aby je vedly zplnomocněné týmy vedoucích činitelů obou stran, jejichž složení by mělo být napříč celým průřezem odborností, jako bezpečnost, technologie a diplomacie.“

O čem by takové rozhovory měly být je zatím jistě dost nejasné. USA mají tisíce takových hlavic a už generace v tomto zbrojení soutěží s Ruskem. Že by toto zbrojení omezily kvůli Číně, se jistě čekat nedá. Ohledně Číny jsou ve hře do velké míry zbraně středního a krátkého doletu. Dokonce za Trumpa odůvodňovala administrativa stažení z dohody o zbraních středního doletu tvrzením, že to není kvůli Rusku, ale je to kvůli Číně. Jaderné arzenály k ohrožování Číny do velké míry operují na válečných flotilách obtěžujících Čínu v blízkých mořích a snaží se do toho zatahovat i své spojence.

Zřejmě se témata takových rozhovorů budou muset vymyslet. Nasvědčují tomu i slova Sullivana o předběžné dohodě o zahájení jaderných rozhovorů během dialogu prezidentů. Sullivat totiž řekl: „Je teď na nás, abychom vymysleli ten nejproduktivnější způsob, jak s tím odteď postupovat vřed.“ Ovšem vypadá to, že se zatím jenom vedly řeči o tom jako o ‚naději na‘, ‚o plánech na‘ nebo dokonce o ‚někdy možná‘, ale najednou tu mají být jaderné rozhovory ve hře.

No ale samozřejmě, že přes jistou naději je to stejně pořád ‚někdy možná‘. Prezidenti se prý shodli, ale co nakonec vypadne z americké mašinérie jestřábích institucí jako Pentagon a ministerstvo zahraničí, když je to teď na nich, to nemá nikdo ponětí. Také Sullivan o tom sice mluvil jako o úkolu, kterého se musí chopit, ale rovněž o všem mluvil zastřeně a nejednoznačně: „Ohledně jaderných vztahů mezi USA a Čínou, ty nejsou moc zralé,“ tvrdil, „ale oba vůdci se o této záležitosti bavili. A teď je na nás, abychom vymysleli ten nejproduktivnější způsob, jak s tím odteď postupovat vřed.“

Jakékoliv rozhovory s Čínou budou muset mít o dost odlišný charakter než s jinými jadernými velmocemi. Čína se nijak nesnaží Ameriku uzbrojit a překonat její několikanásobnou převahu v jaderné výzbroji. Je jedinou jadernou mocností přijímající zásadu ‚nepoužít jaderné zbraně jako první‘ a snaží se k přijetí tohoto principu přesvědčit všechny ostatní jaderně vyzbrojené země, což Washington trvale odmítá.

Ohledně nebezpečí jaderného konfliktu mezi oběma mocnostmi je první ve hře Taiwan, kdy hrozí, že kvůli němu by USA mohly chtít rozpoutat i jaderný konflikt, ale dost možná takového spíše lokálního charakteru, v němž jsou ale nejspíš odhodlány použít jaderných zbraní jako první. Tyto místní spory v minulosti bránily možná v jaderných rozhovorech více, než cokoliv jiného, a v poslední době se z americké iniciativy spíše vyostřují.

Zdroj: cri.cn