Polreich: Ne Putin a Rusko, ale Češi ovlivnily americké volby

Americké priority a cíle mají však stále podstatnou váhu při příštím uspořádání světa. Proto volby v roce 2016 byly tak intensivně sledovány a pochopitelně i jejich výsledek předpovídán. Píše v komentáři Miroslav Polreich. Na jedné straně jsme měli demokratickou kandidátku s jasným programem nadále „vládnout světu“ i za podmínek neblahé válečnické minulosti (Obama vedl celkem sedm válek). Čili záruka stability této linie. To vyhovuje neocons, chcete li krajní pravici a skupině těžko zařaditelných s nižší gramotností a tím také i politické odpovědností.

Na druhé straně byl velký otazník. Myslím, že Republikánská strana tentokráte poprvé neměla svého kandidáta. Společnost, jak se dříve říkávalo je „těhotná“ ne snad revolucí, ale rozhodně zásadní změnou. Přišel Trump. Nebudu ho hodnotit, i když na předvolebním mítinku v Evropském domě jsem byl schopen charakterizovat jeho další směr na základě znalosti postojů jeho poradců i stavu americké společnosti za budoucího vítěze. Což není tak podstatné jako vlastní analýza prezidenta Zemana, který nejen předpověděl ale i podpořil Trumpovu volbu. Kupodivu nedostává se mu nyní očekávaného ocenění od, jak se nyní v USA ujímá označení „mediálních presstitutek“ (s překladem bych raději počkal opět na pana prezidenta). Osobně mě zaráží, že naopak se zintezivňují neomalené útoky proti jeho Hradu dokonce v Právu (Pehe, Mitrofanov). Nu, někomu to slouhovství vlezlo až do morku kostí. Nyní však je to již jen jejich problém a Právo se dosud ještě nepřeonačilo..

Ruské ovlivňování voleb v USA

Vraťme se ale k podstatě tématu. Manipulace s americkými volbami. Nevyhrála Hillary ne proto, že její koncepce neomezené moci již dávno je mimo realitu, ale kvůli Rusům a jejich schopným hackrům, či dokonce osobní animositě Putina k její osobě. Zde jsou skryty dva prvky. Předně neoprávněná prohra a pak, jak jinak, nepřátelští Rusové mohou za všechno. K tomu přece není třeba ani důkaz. Stačí stanovisko ředitele CIA Johna Brennana, to bývá vždy tajné, včetně zdrojů, takže nezpochybnitelné a souhlas s tímto hodnocením od ředitele FBI James B. Coneyho a ředitele Národního zpravodajství James R. Clapperiho, My tomu můžeme věřit, ne tak předseda zpravodajské komise Sněmovny David Nunes, který bohužel k tomuto tvrzení nikdy žádný důkaz neviděl a proto je přirozené, že i Trump vše označil za pustý nesmysl. Dokonce i dnešní prezident Obama jako zastírací manévr porážky hrozí Rusku odvetou. Je zřejmé, že dříve při volbě z Obamamánie větší roli hrála mánie, než jeho vlastní osobnost.

Šéf německé zpravodajské služby Bruno Kahl však již přispěchal s prohlášením, že Rusové se budou snažit ovlivnit i budoucí jejich volby. Český odborník v této oblasti Aleš Špidla přiznává, že útočit může kdokoliv kdo k tomu má prostředky a odbornou kapacitu. Zdroje jsou však anonymní a těžko dokazatelné.

České ovlivňování vole v USA

Zde se musíme vrátit trochu do historie. Nemusíme hledat tak nesnadno dokumenty jako v případě Ruska. Vše je zcela jasné a dávno publikované dokonce v bulvárním formátu českých i světových medií a prověřeno americkou administrativou.

Do voleb 1992 vládl Reagan a Bush st. čili Republikánská strana, a to dávalo naději naší pravici a hochům kolem Havlova Hradu na zesilování napětí a vytouženému návratu opět k bipolárnímu světu, kdy my ovšem budeme tentokrát na té správné straně. Navíc ˇpan Žantovský, mluvčí prezidenta, přišel s hodící se teorií o „bezpečnostním vakuu“ a naší jediné cestě k záchraně, vstupu do NATO. A to nehledě na fakt, že právě v té době došlo při jednání OBSE ve Vídni k dohodě o bezprecedenčním odzbrojování. Rusové, např. z 5 mil mužů ve zbrani na 1 milion, my počty tanku a letadel z téměř 2 tisíc na - nu víme kolik jich nyní máme. Po zrušení Varšavské smlouvy se i pokračující existence NATO stala velkým problémem. Američané se přikláněli tomu, aby bezpečnostní otázky převzala OBSE, jejíž celoevropskou univerzalitu chtěli navíc rozšířit. Proto právě oni prosadili, že i asijské republiky dřívějšího SSSR, které nemají s Evropou nic společného se staly členy OBSE.

Vraťme se \ale k volbám. Nadějí na zvrat slibovalo vítězství Republikánské strany a to i přesto, že i Henry Kissinger se klonil k názoru, že pokud by se mělo NATO rozšiřovat, tak o Rusko a „nechat postkomunistické země v čekárně“. Jak to i nyní v roce 2016, když hovořil o chybách americké politiky zopakoval. Navíc dodal, že postkomunistické země by chtěly vstoupit do NATO jaké bylo v době bipolárního světa a nerespektují pozitivní vývoj posledních změn a jejich možnou perspektivu vedoucí ke stabilizaci mezinárodního společenství.

To nevyhovovalo našim neocons a proto nastoupili jako aktivisté do amerického předvolebního boje. Zcela nepokrytě a otevřeně. Nebylo nás mnoho, kteří se postavili proti této protiamerické kampani. Myslím, proto, že by nebylo od věci ocitovat příslušné pasáže z mé nedávno vydané knihy o řešení mezinárodních sporů „Špioni v diplomacii“ popisující detailně celou záležitost (str. 88 a násl.) a to i proto, že dnes nikde o našem „hrdinném“ snažení při ovlivňování amerických voleb nenaleznete ani zmínku.