Systematické kolapsy může být nesnadné vypozorovat, ale teď se to děje. Evropská unie se nám rozpadá přímo před očima

Systematické kolapsy může být nesnadné vypozorovat. Často celá desetiletí unikají pozornosti, dokud dotyčný systém náhle neexploduje. V dalších případech je bolestně zjevné, že něco je špatně, ale pořád ještě není možné říci, kdy se ty problémy postihující takovýto systém, stanou příliš závažnými, aby je šlo snést. Když mluvíme o Evropské unii, tak si myslím, že se na ni určitě vztahuje ten druhý případ. …

Celou dobu od vypuknutí evropské dluhové krize hraje EU se svými členskými zeměmi hru na zničení krtka. Kdykoliv je jedna krize „vyřešena“, vykoukne někde jinde další krize z nějaké díry. Žádný z těch problémů není opravdu vyřešen. Prostě se jen lokalizují, dokud se znovu nerozhoří, protože je vždy nějaká naléhavější záležitost, s níž je nutno se potýkat. A naléhavější záležitosti jsou tu proto, že krize, které se před tím utlumily a lokalizovaly, zase začnou vybublávat zpod pokličky ven. Jak vidíte, je to nekonečná smyčka průšvihů a ty se bezustání utlumují a lokalizují.

Je tedy těžké říci, kdy přijde bod zlomu. Zrovna tak jako u vlády Spojených států, každý, kdo si toho všímá, ví, že systém je už neopravitelný a nereformovatelný, ale se nějak stejně rok za rokem potácí dál.

Pořád existuje příliš mnoho lidí, kteří do toho systému značně investovali, a nemohou si dovolit nechat jej rozpadnout, i když je to nejspíš jediná možnost ležící na stole. A tak jej udržují pohromadě vší svou mocí, ač ten systém kráčí přímo na smetiště dějin. Je to něco na způsob jako, kdybyste sypali všechny svoje peníze do ojetého auta, které se neustále rozbíjí, ale odmítali se jej zbavit, protože jste přeci sakra zaplatili už tolika peněz, abyste ho udrželi pojízdné, a když byste to teď vzdali, tak by to znamenalo, že všechny ty prachy jsou vyhozené.

Je to běžný blud, který čas od času postihne každého člověka, a je to hlavní důvod, proč se všechno táhne déle, než by logicky mělo. EU se jasně táhne dále, než by měla, a každý týden přichází více projevů toho, že se tato unie rozpadá.

Zrovna tento týden se základy EU otřásají v Portugalsku, které poskytuje perfektní příklad cyklického průšvihu, o kterém jsme se zmiňovali výše. Měsíce poté, co v Řecku vláda proti zbídačování hrozila, že spustí kolaps EU, než byla dokopána k podřízenosti, tak povstala další koalice proti zbídačování v Portugalsku poté, co se její levicové strany daly dohromady, aby svrhly konzervativní vládu.

A v sousedním Španělsku hrozí, že se odtrhne bohatá provincie Katalánie od ožebračeného státu, který drží nad vodou. Pohrozili, že odejdou, aniž by si s sebou vzali podíl na španělském dluhu, a pokud se jim to povede, tak poskytnou španělským levicovým stranám vyšší zastoupení v parlamentu, což by opět mohlo vést k další koalici proti zbídačování.

A i z jiných než ekonomických důvodů čelí Evropa vzedmutí horečky odštěpenectví, která by mohla rozbít její unii. Letos to byla Katalánie, před tím to bylo Skotsko, a před tím to byly Benátky. Na tom je zajímavé, že ve všech těchto případech chtěla ta odtrženecká hnutí zůstat v EU, ale i tak integritu EU ohrožovala. Kdyby se např. povedlo Skotům odtrhnout se, tak by to v Anglii nechalo daleko vyšší procento hlasů v Parlamentu, co jsou proti EU.

EU vypadá, že se potýká s útokem na dvou frontách, jak od finanční insolvence, tak od tohoto probouzejícího nacionalismu. Spolu s tím, jak se ty více zadlužené národy stávají levicovějšími a zaměřenými proti uskrovňování, tak ty finančně zajištěnější národy se stávají konzervativnější a nacionalističtější. Obojí jasně trhá EU na kusy. Tyto trendy můžete jasně vidět dostávat se do popředí v Polsku, kde se ve středu do ulic vyhrnuly desetitisíce pravicových protestujících.

Policie řekla, že k tomuto pochodu k uctění výročí polského návratu k nezávislosti po Druhé světové válce se připojilo 25 000 lidí, zatímco organizátoři to číslo uvádí jako 50 000.

„Bůh, čest, vlast,“ skandovali protestující pochodující pod mořem rudobílých polských vlajek.

Demonstranti v určitém okamžiku podupali a spálili vlajku Evropské unie, přičemž k té tématice proti EU přidali transparent se sloganem „EU macht frei“ (připomínka německého „Práce osvobozuje“) odkazující na slogan nad branou do Auschwitzu.

„Včera to byla Moskva, dnes je to Brusel, kdo nám bere naši svobodu,“ skandovala jedna skupina protestujících.

Na dalších transparentech stálo „Velké katolické Polsko“ a „Stop islamizaci“.

A na pozadí toho všeho to vypadá, že migrační krize přiživuje oba tyto trendy. Značná záplava uprchlíků přetěžuje sociální systém každé země, ve které se vyskytne, což určitě zničí finance. A ti migranti jsou příliš početní, aby je kdy šlo asimilovat, což samozřejmě v těchto zemích přiživí frakce pravicových nacionalistů.

EU jasně praská ve švech na všech frontách, spolu s tím, jak výhody plynoucí z členství pro každý stát spíše uvadají, a problémy, kterým v tom čelí, jsou čím dále nepřekonatelnější. Ač sentiment proti EU v každé zemi roste z různých důvodů, výsledek je ten samý. Existuje příliš mnoho systémových problémů, příliš mnoho nepřekonatelných rozporů a není dost peněz. Je tedy jen otázkou času, než se systém pod tíhou finančního kolapsu a sociálních otřesů sesype.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: prisonplanet.com

[quote align="center" color="#999999"]