V září 2013 jsme symbolicky řečeno propluli kolem Mysu dobré naděje. Svět se syrskou krizí prošel klíčovým rozcestím moderní historie. Bylo to jen tak, tak, zrovna tak riskantní jako Kubánská raketová krize z roku 1962. Šance na totální válku byly vysoké, jelikož železná vůle Ameriky a Eurasie se střetly ve Východním Středomoří. Nějakou dobu ještě potrvá, než uvědomění toho, čím jsme prošli, plně prosákne: to je ale u událostí takovéto mohutnosti normální. I ty turbulence v USA se šílenou automobilovou honičkou v DC a zavření federální vlády s možným dluhovým bankrotem byly přímým důsledkem této události.


Pamatujete na Berlínskou zeď? Když ji strhli, byl jsem v Moskvě a psal jsem pro Haaretz. Šel jsem na tiskovou konferenci s členy Politbyra v hotelu Prezident a zeptal jsem se jich, zda souhlasí, že konec SSSR a světového socialistického systému je už přede dveřmi. Vysmáli se mi, byl to trapný zážitek. Ale kdepak, řekli. Socialismus bude v důsledku pádu této Zdi vzkvétat. SSSR padl o dva roky později. Teď už naše paměť tyto roky slila do jen krátké sekvence, ve skutečnosti to ale nějakou dobu trvalo.

Nejdramatičtější událostí září 2013 byla přetahovačka u břehů Levanty v pravé poledne mezi pěti americkými torpédoborci mířící svými Tomahawky k Damašku a jim čelící ruskou flotilou jedenácti plavidel vedenou zabijákem letadlových lodí raketovým křižníkem Moskva spolu s podporou čínských válečných lodí. Dvě střely byly zjevně vystřeleny k syrským břehům a ani jedné se nepovedlo dosáhnout svůj cíl.

Libanonské noviny citující diplomatické zdroje tvrdily, že tyto střely byly vypáleny ze základny NATO ve Španělsku a sestřelila je ruská loď nesoucí obranný systém voda-vzduch. Další vysvětlení navržené Asia Times říká, že Rusové nasadili své levné, leč výkonné GPS rušičky, čímž ty drahé Tomahawky zneschopnily tak, že ztratily orientaci a způsobily jejich selhání. Ovšem další verze jejich vystřelení připisovala Izraelcům, ať už zkoušeli provést zahajovací výstřel nebo, jak tvrdí, jen prováděli pozorování mraků.

Ať už byl důvod jakýkoliv, po tomto divném incidentu ta hrozící kanonáda už nezačala, jelikož prezident Obama se stáhl a sklonil své zbraně. Tomu předcházelo neočekávané hlasování v britském parlamentu. Tento ctihodný sněm odmítl tu čest přidat se k americkému navrženému útoku. Bylo to poprvé za dvě stě let, kdy britský parlament hlasováním odmítl jasný návrh na zahájení války; takovému lákadlu Britové obvykle nedovedou odolat.

Poté se prezident Obama rozhodl ten horký brambor přehodit ke Kongresu. Nebyl ochoten rozpoutat Armageddon pouze sám od sebe. I tady byla věc této akce ztracena. Kongres nechtěl jít do války s nepředvídatelnými důsledky. Obama tedy zkusil Putina šikanovat na schůzce G20 v St Petěrburgu a neuspěl. Načež ruský návrh odstranit syrskou chemickou výzbroj prezidentu Obamovi umožnil, aby si zachránil tvář. Tohle bylo neštěstí pro americkou hegemonii, nadřazenost a výjimečnost. Ta manifestovaná Předurčenost se vytratila. Všichni jsme se o tom poučili z hollywoodských scén: hrdina se nikdy neskloní; vydrží a střílí! Když skloní svou zbraň, tak už to není hrdina, to se podělal.

Pak už se věci začaly rychle rozhýbávat. Americký prezident si k zlosti Tel Avivu pokecal i s novým prezidentem Íránu. Rebelové ze Svobodné syrské armády se po dvou letech bojů rozhodli k rozhovorům s Assadem a jejich delegace přijela do Damašku, čímž nechali islamistické extremisty na holičkách. Jejich sponzor Katar se rozsáhle hroutí. Zavření jejich vlády a možný dluhový bankrot poskytl Američanům cosi, čeho se mají reálně bát. S koncem americké hegemonie jsou dny dolaru jako světové rezervní měny sečteny.

3. světová válka, jako po ní banksteři toužili, skoro vyšla. Mají až moc dluhů, včetně toho amerického neudržitelného zahraničního zadlužení. Kdyby ty Tomahawky doletěly, tak by se banksteři odvolali na Vyšší moc a dluh by popřeli. Sice by zemřely miliony lidí, ale miliardy dolarů by se bezpečně držely v sejfech JP Morgan a Goldman Sachs. Svět v září tím bodem zlomu na rozcestí prošel bezpečně, jelikož prezident Obama na to banksterům odmítl skočit. Snad si tedy nakonec i svou Nobelovu cenu míru zasloužil.

Blízká budoucnost je plná potíží, žádná však není fatální. USA přijdou o svá emisní práva jako o zdroj příjmů. Americký dolar přestane sloužit jako světová rezervní měna, ač zůstane severoamerickou měnou. Další části světa se uchýlí k euru, yuanu, rublu, bolivaru či dináru. Americké vojenské výdaje se budou muset seškrtat na normál a to odstraňování zámořských základen a výzbroje americkému obyvatelstvu umožní tím přechodem projít poměrně bezbolestně. Nikdo už nechce za Amerikou jít; svět je už unaven taháním se všude s puškou. USA budou muset najít nové zaměstnání pro spoustu banksterů, bachařů, vojáků a i politiků.

Jelikož jsem během té krize přebýval v Moskvě, pozoroval jsem ten vývoj tak, jak ho viděli Rusové. Putin a Rusko byli po nějakou dobu pod bezohledným tlakem.

  • USA v Rusku podporovaly liberální a nacionalistickou opozici; národní volby v Rusku byly prezentovány jako jeden velký podfuk. Ruská vláda byla do jisté míry de-legitimizována.
  • Magnitského zákon amerického Kongresu zmocnil americké úřady, aby zatkly kteréhokoliv Rusa a zabavily mu majetek, pokud by ho nepovažovaly za dost dobrého, aniž by to šlo zvrátit soudním rozhodnutím.
  • Na Kypru, kde byly banky v potížích, zabrali některá ruská státní aktiva.
  • USA podněcovaly v Moskvě Pussy Riot, gay-parády atd., aby v médiích Západu a ruských oligarchů budily zdání, že Putin je diktátor, nepřítel svobody a homo-fob.
  • Ruská podpora Sýrii byla kritizována, zesměšňována a prezentována jako brutální čin v rozporu s lidskostí. Současně znalci ze Západních médií vyjadřovali naprostou jistotu, že Rusko Sýrii opustí.

Jak už jsem před tím psal, Rusko z četných dobrých důvodů nemělo vůbec v úmyslu se Sýrie vzdát: bylo to spojenec; syrská pravoslavná církev v Rusko věřila; geopoliticky se válka dostávala příliš blízko ruským hranicím. Ale tím hlavním důvodem byla ruská naštvanost kvůli americké hře na nadřazenost. Rusové to viděli tak, že taková důležitá rozhodnutí by se měla probírat v mezinárodním společenství, což znamená Rada bezpečnosti OSN. Vůbec nechtěli ocenit, že si USA osobují roli světového arbitra.

V 90. letech bylo Rusko slabé a nemohlo účinně odporovat, cítili ale hořkost, když NATO bombardovalo Jugoslávii a vojska NATO postupovala na východ porušující americké sliby dané Gorbačovovi. Dalším kritickým bodem byla libyjská tragédie. Tuto nešťastnou zemi NATO rozbombardovalo a nakonec byla rozbita na kousky. Z nejvíce prosperujícího afrického státu se přeměnila na ten nejubožejší. Ruská přítomnost v Libyi byla sice dost omezená, ale i tak tam Rusko přišlo o některé své investice. Rusko při hlasování o Libyi chybělo, jelikož takový byl postoj tehdejšího ruského prezidenta Dimitrije Medveděva, který si myslel, že je přizván do hry se Západem. Putin se ale vůbec nechystal opustit Sýrii, aby ji ponechal tomu samému osudu.

Ruská rebelie proti americké hegemonii začala v červnu, když let Aeroflotu vezoucí z Pekingu Eda Snowdena přistál v Moskvě. Američané mačkali všechny knoflíky, o kterých si mysleli, že ho přes ně dostanou zpátky. Aktivovali celé spektrum svých agentů v Rusku. Pouze pár hlasů včetně těch vašich opravdu apelovaly na Rusko, aby Snowdenovi poskytlo bezpečné útočiště, ale naše hlasy převážily. I přes tlak z USA Snowden však azyl dostal.

Dalším krokem byla eskalace Sýrie. Nechci zacházet do podrobností údajného chemického útoku. Z ruského hlediska to nebyl a nemohl být žádný důvod, aby USA v Sýrii nebo kdekoliv jinde jednaly jednostranně. Rusové v jistém smyslu obnovili Řád Spojených národů v jeho staré uctívané podobě. Svět se tím stal lepším a bezpečnějším místem.

Ničeho z toho by nemohlo být dosaženo bez podpory Číny. Tento asijský gigant považuje Rus za svou „starší sestru“ a spoléhá na její schopnost jednat s otevřenýma očima. Číňané svým tichým a nenápadným způsobem hráli spolu s Putinem. Nechali Snowdena projít do Moskvy. Vetovali proti-syrské koncepty rezolucí Rady bezpečnosti OSN a do Středozemí poslali své válečné lodi. Proto měl Putin oporu ne jen Ruska, nýbrž celé Eurasijské masy.

I církev podporovala Putinovo úsilí; ne jen ruská církev, ale jak katolíci, tak pravoslavní byli zajedno ve své opozici k nadcházející US kampani pro USA podporované rebely masakrující křesťany. I papež jako ochránce církve na Putina apeloval; a totéž učinily i jeruzalémská a antiochijská církev. Papež už skoro hrozil exkomunikací Hollanda a ta zastřená hrozba udělala na francouzského prezidenta dojem. Zrovna tak se Putin těšil podpoře a požehnání pravoslavných patriarchů i papeže: a takové dvojí požehnání se vyskytuje s extrémní vzácností.

Sága Sýrie obsahovala četné vzrušující a napínavé momenty, dost na to, aby to vyplnilo celé svazky. I raný pokus podmanit si Putina na schůzce G8 v Irsku byl jedním z nich. Putin měl narazit na jednotnou frontu Západu, jemu se ale povedlo některé z nich obrátit na svou stranu a do srdcí dalších zasadit semínka pochybností připomínkami lidožroutských náčelníků u syrských rebelů.

Hbitě byl předložen návrh na odstranění syrských chemických zbraní; rezoluce Rady bezpečnosti OSN zablokovala možnost útoku na Sýrii pod záštitou Kapitoly sedm. Rusko tuhle ohromnou válečnou tahanici zázračně vyhrálo. Alternativa by byla ponurá: Sýrie by byla zničena zrovna tak, jako byla Libye; následný izraelsko-americký útok na Írán už by byl nevyhnutelný; křesťanství z Orientu by ztratilo svou kolébku; Evropa by byla zaplavena miliony uprchlíků; Rusko by se předvedlo jako bezvýznamné, co jen kecá a nic nedělá, stejně významné jako Bolivie, jejíž prezidentské letadlo si lze svévolně stáhnout na zem a prohledat. Neschopné ochránit své spojence, neschopné udržet si svůj postoj, Rusku by zůstalo jen ‚morální vítězství‘ čili eufemismus pro porážku. Všechno, na čem Putin po 13 let u kormidla pracoval, by bylo ztraceno; Rusko by bylo zpět tam, kde bylo v roce 1999, když Clinton bombardoval Bělehrad.

Vyvrcholení této konfrontace bylo dosaženo při té výměně Obama-Putin o vyjímečnosti. Ti dva muži nebyli zrovna na zkamarádění. Putina zlobilo to, co u Obamy vnímal jako neupřímnost a pokrytectví. Jako chlap, co se vyškrábal odzdola až na samý vršek, si Putin cení své schopnosti mluvit s lidmi všech životních údělů upřímně. Jeho upřímné promluvy mohou být šokujícně brutální. Když na něj dorážel francouzský žurnalista ohledně zacházení s čečenskými separatisty, odpověděl:

[quote align="center" color="#999999"]

„Ti muslimští extremisté (takfirisové) jsou nepřáteli křesťanů, ateistů a dokonce i muslimů, protože věří, že ten tradiční islám je nepřátelský k cílům, které si stanovili. Ale pokud se islamistickým radikálem přejete stát a jste připraven nechat se obřezat, tak vás zvu do Moskvy. Jsme nábožensky smíšená země a máme experty, kteří vám to udělají. A já jim poradím, aby vám tu operaci udělali tak, aby vám na tom místě už nic nevyrostlo.“[/quote]

Dalším příklad jeho šokujícně otevřené mluvy poskytl ve Valdai, když odpovídal Bridget Kendall z BBC. Ta se ptala: zda hrozba US vojenských útoků ve skutečnosti nesehrála dost užitečnou roli v tom, že Sýrie souhlasila s kontrolou nad svými zbraněmi?

Putin odpověděl: Sýrie si opatřila chemické zbraně jako alternativu k izraelskému jadernému arzenálu. Volal po odzbrojení Izraele a vyvolával jméno Mordechaj Vanunu jako příklad izraelského vědce, který oponuje jaderným zbraním. (Mé interview s Vanunu bylo nedávno vydáno v největším ruském deníku, a dostalo se mu určité pozornosti.)

Putin se pokusil upřímně promluvit i s Obamou. Víme o jejich rozmluvě z uniklých záznamů důvěrné konverzace Putin-Netanyahu. Putin toho Američana zavolal a zeptal se ho: Jak to vidíte v Sýrii? Obama odpověděl: Mám obavy, že Assadův režim nedodržuje lidská práva. Putin se z toho nestoudného pokrytectví této odpovědi skoro pozvracel. Pochopil to jako Obamovo odmítnutí mluvit s ním „z očí do očí“.

Po přetahování o Sýrii apeloval Obama na lidi celého světa ve jménu americké vyjímečnosti. Je to politika Spojených států, „co činí Ameriku odlišnou. Co nás činí výjimečnými,“ řekl. Putin odpověděl: „Je extrémně nebezpečné podněcovat lidi, aby o sobě smýšleli jako o výjimečných. Všichni jsme odlišní, když ale žádáme o požehnání Pána, nesmíme zapomínat, že Bůh nás stvořil rovnými.“ Tohle nejsou jen pouhé ideologické, nýbrž až teologické rozpory.

Jak už jsem dlouze vykládal, USA jsou postaveny na judaistické teologii vyjímečnosti Vyvolených. Je to země Starého zákona. V tom spočívá hlubší důvod speciálních amerických vztahů s Izraelem. Evropa prochází fází odpadlické apostase a odmítání Krista, zatímco Rusko zůstává hluboce křesťanské. Jeho kostely jsou plné, místo neutrálních „blahopřání“ žehnají jeden druhému vánočními a velikonočními požehnáními. Rusko je zemí Nového zákona. A odmítání vyjímečnosti vyvolených je nosným principem křesťanství.

Z tohoto důvodu, zatímco organizované Židovstvo v USA válku podporovalo, odsuzovalo Assada a volalo po americké intervenci, Židovská komunita v Rusku, dost početná, bohatá a vlivná, syrské rebely nepodporovala, ale spíše stála za Putinovým úsilím o udržení míru v Sýrii. Taktéž v Íránu, kde bohatá židovská komunita podporovala legitimní vládu v Sýrii. Vypadá to, že země vedené silnými zavedenými církvemi jsou imunní k rozvratnému vlivu lobby; zatímco země takovéto církve postrádající – USA nebo Francie – takovýmto vlivům podléhají a přijímají ilegální intervencionismus jako normu.

S tím, jak americká hegemonie upadá, díváme se do nejisté budoucnosti. Ta kolosální síla amerických vojsk pořád může rozsévat zkázu; zraněná bestie je nejnebezpečnější. Američané by mohli poslechnout senátora Rona Paula, který volal po opuštění zámořských základen a zkrácení vojenských výdajů. Měly by se ctít normy mezinárodního práva a suverenity všech států. Lidé celého světa budou mít Američany zase rádi, až se vzdají špehování a šikanování. Není to snadné, ale už jsme vyjednali ten Mys a získali Dobrou naději.

Israel Shamir

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  globalresearch.ca