„Teď už Američané dokonce uvažují, že by na Ukrajině vyhodili do povětří jadernou elektrárnu a pak trvali na tom, že pachateli jsou buď separatisté, nebo Rusové,“ tvrdí německý žurnalista Udo Ulfkotte, bývalý korespondent Frankfurter Allgemeine Zeitung, jedněch z největších německých novin. Ten vydal knihu Gekaufte Journalisten („Koupení žurnalisté“), v níž popisoval, jak američtí a němečtí politici ohýbají německá média tak, aby tito žurnalisté světové události žádoucím způsobem překrucovali. Ulfkotte tvrdí, že na reportéry se tlačí, aby své psaní vedli zaujatě v první řadě ve prospěch amerických postojů a proti Rusku. Udo Ulfkotte mluvil o tom, jak to přesně probíhá a o tom, kam ho jeho životní cesta zavedla dnes po publikaci těchto odhalení.

(Udo Ulfkotte je nyní po smrti – pozn. red.)

O: Pane Ulfkotte, řekl jste, že vám dávali spoustu peněz, abyste psal pro-americké články. Jak až je to výnosné být pro-americkým žurnalistou v Německu?

Udo Ulfkotte: Nedostával jsem peníze – dostával jsem dary. Věci jako zlaté hodinky, potápěčské vybavení a výlety s ubytováním v pětihvězdičkových hotelech. Znám spoustu německých žurnalistů, kteří jsou toho schopni do jisté míry využívat, aby si tím kupovali dovolené v zahraničí. Co je ale ještě důležitější, že tyhle peníze a dárky vám nabízí, když píšete věci, které jsou pro-americké a pro-NATO. Když to neděláte, tak se v kariéře nikam nedostanete – tak skončíte zavřený v kanceláři a budete třídit dopisy redaktorovi.

O: Podle toho, co jste řekl, jsou žurnalisté pokoutně korumpováni pozváními na výlety do US s placenými všemi výlohami. Ale prodali by se seriózní profesionálové opravdu tak levně?

UU: Když létáte do USA zas a znova a nikdy tam za nic neplatíte, a jste zváni na interview s americkými politiky, tak se dostáváte blíže a blíže k mocenským kruhům. A v těchto kruzích elity už chcete zůstat, takže píšete tak, abyste se jim zavděčili. Každý chce být žurnalistou celebrit, který dostává exkluzivní přístup k slavným politikům. Ale stačí jedna špatná věta a vaše kariéra jako žurnalisty celebrit skončí. To všichni vědí. A všichni podle toho jedou.

O: Proč jste se se svým názorem na německý žurnalismus rozhodl vyjít na veřejnost až teď?

UU: Měl jsem tři srdeční záchvaty, nemám už děti, které bych musel podporovat, a den za dnem pořád vidím Ameriku ve zprávách jak se zas a znova rozjíždí ke své další válce. Tentokrát je to Ukrajina proti Rusku. Ale vždy je to ta samá hra. Po havárii letounu MH17 už ani naprostému idiotovi nemůže nebýt zřejmá americká jednostrannost v anti-moskevské propagandě. Teď už Američané dokonce uvažují, že by na Ukrajině vyhodili do povětří jadernou elektrárnu a pak trvali na tom, že pachateli jsou buď separatisté, nebo Rusové. Pořád o tom slyším. A to je nehoráznost!

O: Tvrdíte, že Německo je „banánová republika.“ Není to přehnaně drsné hodnocení? Německo přeci konec konců má opoziční hnutí, včetně těch radikálních, a média jsou k vládě kritická. Např. nedávné vysílání televizního programu Die Anstalt způsobilo celkem rozruch se svou břitkou kritikou těžce zaujatých německých médií.