Srbové se obracejí k Západu zády. Vrcholní představitelé EU totiž pro Srbsko neudělali vůbec nic, ačkoliv této balkánské zemi dlouho vládla proevropská a vůči Bruselu velmi vstřícná Tadićova vláda. Srbům bylo za jejich úsilí přiblížit se Západu plivnuto do tváře uznáním kvazistátu Kosovo v roce 2008 většinou členských zemí EU včetně České republiky. Topolánkova vláda se Schwarzenbergem v úřadu ministra zahraničí tak učinila za zády parlamentu a proti vůli prezidenta republiky. Praha k tomuto kroku neměla nejmenší důvod a mohla své tradičně přátelské vztahy s Bělehradem potvrdit odmítnutím uznání svrchovanosti Prištiny v souladu s konáním dalších pěti států EU včetně Slovenska.

I tzv. seriózní média informovala o praktikách zločinecké organizace Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), provozující byznys s tělesnými orgány srbských zajatců, které jim byly odebírány mnohdy bez narkózy. Tyto skutečnosti dosvědčil jeden z bývalých členů UÇK a není pochyb o tom, že do celé kauzy byl zapleten i současný kosovský premiér Hashim Thaçi – velký oblíbenec bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové – se kterým si potřásal rukou mj. prezidentský kandidát Jan Fischer. Vzhledem k tomu, že nad transportem orgánů z tiranského letiště dohlíželi albánští vojáci, je zřejmé, že o všem byly informovány i albánské úřady.

Neméně zajímavá je informace, že se Madeleine Albrightová – klíčová postava bombardování a následné demontáže Svazové republiky Jugoslávie – účastní privatizace tamního Telecomu, přičemž výběrové řízení je ušito na míru její firmě. Generál Wesley Clark, který celé agresi NATO velel, hodlá pro změnu koupit kosovské hnědouhelné lignitové doly. Tyto aktivity jsou nejen amorální, ale podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 i protiprávní. Politici, kteří se výrazně angažovali při amputaci Kosova od Srbska, se nyní chtějí zmocnit srbského majetku – to je ukázkový příklad „amerického idealismu“. Kosovské odbory však odmítají další privatizaci a opoziční strany jim přislíbily plnou podporu. Vláda chce prodat tři největší státní podniky – poštu a telekomunikace, energetiku a doly. Petici, která požaduje zastavení privatizace již podepsalo 61 tisíc občanů. Pokud tento proces nebude zastaven, vyjdou odboráři do ulic a hrozí i generální stávka. Privatizaci provází i řada korupčních skandálů.

Uloupené Kosovo

Film Václava Dvořáka přináší nezvyklý pohled na složitou problematiku soužití různých etnik na Kosovu. Nezvyklý v tom smyslu, že zcela úmyslně přináší alternativní pohled proti většinové interpretaci světových i českých médií – ukazuje střet ze srbské strany, vnáší i historický přehled vývoje dané lokality, přináší pro českého diváka málo známé záběry srbské televize. Pikantností tohoto filmu je fakt, že ačkoli je natočen Českou televizí, nebyl po zásahu cenzorky nikdy odvysílán.

V bezvýchodné situaci, kdy Priština ani Bělehrad nehodlají ustoupit ze svých pozic je jediným řešením rozdělení Kosova na srbskou a albánskou část. Ačkoliv Západ tlačí na Bělehrad, aby zrušil srbské instituce na severu Kosova, nemůže Srbsko donutit, aby uznalo nezávislost tohoto kvazistátu, když tak neučinilo ani Španělsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko a Kypr. Vzhledem k tomu, že EU, USA ani vláda tzv. Republiky Kosovo na možnost rozdělení země evidentně nepřistoupí, lze do budoucna očekávat ještě rozsáhlejší porušování lidských práv menšinových Srbů než dosud s perspektivou úplného etnického vyčištění Kosova. To může vést – i s ohledem na historické vazby – k opětovnému příklonu Bělehradu k Moskvě a v současné nedobré ekonomické situaci EU i ke ztrátě zájmu Srbů o vstup do Unie. Premiér Dačić prohlásil, že „Brusel nás nikdy a ničím nedotlačí k uznání nezávislosti Kosova a bude-li toto uznání kategorickou podmínkou integrace do EU, není vyloučené uskutečnění celostátního referenda s otázkou, zda Kosovo nebo Evropa“.

Přezíravý a mnohdy panovačný postoj EU vůči Srbsku zosobněný německou kancléřkou Merkelovou vyústil v květnových prezidentských a parlamentních volbách ve vítězství umírněných nacionalistů – Srbské pokrokové strany Tomislava Nikoliće, která utvořila koalici se socialisty bývalého jugoslávského prezidenta Miloševiće. To bude znamenat důraznější prosazování národních zájmů Bělehradu protikladné vůči Tadićovu poddajnému a mnohdy servilnímu jednání s EU a také trvání na principu neuznání samostatného Kosova. Cestu ke vzniku zločineckého islamistického narkostátu v srdci Balkánu umožnily bomby NATO na základě lživého obvinění Srbů z masakru Albánců v Račaku. A třináct let po „humanitárním“ bombardování Jugoslávie vyplouvá na povrch stále více špinavostí a v jasném světle se ukazuje, komu západní demokracie tehdy pomáhaly a dodnes pomáhají.

Ondřej Kosina

Zdroj: vasevec.cz

]]>