98 procent oceánského dna u kalifornského pobřeží pokrývají mrtvoly mořských tvorů, takhle to vyrostlo z 1 procenta před Fukušimou

Vypadá to, že Tichý oceán umírá, na základě nové studie nedávno vydané v žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences. Vědci z Monterey Bay Aquarium Research Institute (MBARI) v Kalifornii nedávno objevili, že počet uhynulých mořských tvorů rozprostírajících se na dně Pacifiku je vyšší, než kdy býval během těch 24 let, kdy probíhá tohle monitorování, což je jev, u něhož data naznačují, že má přímou souvislost s jaderným spadem z Fukušimy. Ač se výzkumníci zapojení do této práce zdráhají jako potenciální příčinu určit Fukušimu – National Geographic, který o této studii nedávno referoval, se o Fukušimě ani nezmínil – tak načasování objevu naznačuje, že by snad příčnou Fukušima mohla být.

Podle dat po fukušimské nehodě došlo k náhlému explozivnímu raketovému nárůstu tzv. „mořského soplu“, což je název určený pro masu uhynulých mořských živočichů potopenou na oceánské dno jako živiny.

„Během 24 let těchto studií to byly poslední dva roky, kdy bylo množství tohoto detritu zdaleka nejvyšší,“ uvedla Christine Huffard, mořská bioložka z MBARI a vedoucí studie pro National Geographic.

Na oceánské výzkumné stanici známé jako Stanice M umístěné na moři 145 mil od kalifornských měst Santa Barbara a Monterey Huffard se svým kolegou Kenem Smithem pozorovala prudký poskok v množství uhynulého mořského života klesajícího na oceánské dno. O mase mrtvého mořského planktonu, medúz, fekálií a dalšího organického materiálu, která typicky pokrývá asi 1 procento oceánského dna, teď zjistili, že pokrývá už asi jeho 98 procent – a četné další stanice rozmístěné po celém Pacifiku mezi tím už ohlásily podobná čísla.

„V březnu 2012 bylo mořské dno pod Stanicí M pokryto mrtvým mořským soplem z méně než jednoho procenta,“ píše Carrie Arnold pro National Geographic. „Do 1. července už ho bylo více než 98 procent pokryto rozkládajícími se organismy. … Maximální nárůst aktivity hlubokomořského života v roce 2011 a 2012 se však neomezovalo na Stanici M: I další stanice výzkumu oceánů hlásily podobná data.“

Když už nebude žádný další mořský život, bude to znamenat, že už nebude žádný další kyslík v naší atmosféře

Zajímavé je to, že Arnold se ani po očku nekoukne na Fukušimu, která je podle veškerého zdravého selského rozumu nejrozumnějším vysvětlením tohoto náhlého nárůstu úhynu mořského života. Ač byl ten nejvýznamnější nárůst pozorován zhruba rok po té nehodě, tak studie zmiňuje jen skutečnost, problémy poprvé začaly v roce 2011.

„Zapomeň na hledání pachatele v globálním oteplování,“ píše do National Geographic komentátor „Grammy“ poukazující na potrhlost Arnoldiných náznaků, že ten teď už vyvrácený mýtus o globálním oteplování je tou náhlou příčinou nárůstu úhynu mořského života o 9 700 procent.

Další komentátor National Geographic se do ní strefuje fórečkem, že „země nějak utrpěla ze čtyřměsíčního tání kvůli globálnímu oteplování tak hrozný úder, že my lidé ani nepoznali, že se něco takového děje; přičemž však náhodou v té samé době došlo i k Fukušimě.“

Vypadá to skoro jako, kdyby ti u moci, chtěli, abychom na Fukušimu a ty katastrofické škody, které nadále naší planetě způsobuje, zapomněli. Pravdu však nebudou moci zakrývat navždy, jelikož lidský život závisí na zdravých oceánech, jejichž život nás zásobuje kyslíkem, který my všichni potřebujeme k dýchání a k přežití.