USA: Černý trh s marihuanou vrací úder

O tom, jak vyznavači prohibice a státu fungujícího jako chůva zkouší udržet marihuanu v ilegalitě – nebo přinejmenším pod ústrky. Voliči v Coloradu a ve Washingtonu v roce 2012 velkou většinou schválili legalizaci i neprůmyslového konopí. Zákonodárci v každém z těchto států strávili značnou část uplynulého roku počítáním jak zdanit a zregulovat jejich rodící se průmysl komerční marihuany, který bude od roku 2014 otevřený k podnikání (do té doby se očekává, že rekreační marihuana se bude pěstovat jen pro osobní použití). Duch za legalizačním úsilím v obou státech byl takový, že s marihuanou by se mělo zacházet „podobným způsobem jako s alkoholem.“

Bohužel to ale začíná vypadat jako by oba tyto státy začínali s marihuanou zacházet způsobem podobným jako s alkoholem, ale během Prohibice. Nejenže daně z marihuany nejspíš vyletí do nebes, ale i různé druhy restrikcí na obchody s marihuanou mohou dosáhnout toho, že bude snadnější nakupovat, prodávat a užívat si spíše marihuany z černého trhu než její legální verze. Jsou s tím jen samé nepříjemnosti: Státy a místní samosprávy vyberou menší výnosy, než čekaly, zákona dbalým obyvatelům se v podstatě zabrání v přístupu k marihuaně a zločin, korupce a násilnosti, které nevyhnutelně černé trhy vždy provází, budou nadále bujet.

Legalizační iniciativa Washingtonu I-502 dává mandát pro 25 procentní spotřební daň na všech třech úrovních transakcí: prodej mezi výrobci a zpracovateli; prodej mezi zpracovatelem a maloobchodem; a prodej mezi maloobchodem a zákazníky. Navrch k tomu všemu státní prodejní daň 8,75 procenta. Jak pro Forbes argumentoval Jacob Sullum, takovýto systém by mohl dosáhnout vystřelení trávy do nákladů pro koncového uživatele někam mezi 482 USD za unci až po 723 USD za unci. Průměrná cena vysoce kvalitní trávy v medicínských dispenzáriích marihuany v Seattlu je v současnosti kolem 250 USD za unci (podle I-502 by medicínská tráva neměla zdanění podléhat).

„Legální trh čekají tvrdé časy konkurence s ilegálním trhem, ale zvláště těžké časy konkurence s nezdaněným, neregulovaným do jisté míry legálním trhem,“ řekl Sullumovi Mark Kleiman, profesor UCLA a jeden z hlavních politických konzultantů vlády státu Washington.

Podobně se situace rýsuje i v Coloradu, kde voliči právě schválili Propozici AA, která vytváří 15 spotřební daň a prodejní daň až 15 procentní, pokud se tráva prodává v obchodech licencovaných státem. Na vrchol toho všeho místní správy mohou na prodej konopí ještě zdanění přidat. Města jako Boulder a Denver začnou s poplatky na 3,5 procentní výši, mohou ale tuhle sazbu vytáhnout až na 10 procent a 15 procent.

Zatímco legalizační iniciativa Colorada činí osobní použití a vlastnictví trávy legálním po celém státě, rovněž dává krajům a místním správám možnost rozhodnout se, zda povolí její prodej. Více než 100 měst a velkoměst po celém Coloradu hlasovala buď pro otevřený zákaz, nebo pro zdržení maloobchodního prodeje rekreační trávy. A ukazuje se, že některé z těch krajů, které zakázaly prodej rekreační marihuany, i tak chtějí svůj podíl z prodejní daně vybírané státem. Když se ptali, není-li takovýto postoj pokrytecký, tak komisař z kraje Douglas, který si zvolil nepovolení prodejů, řekl pobočce CBS v Denveru: „Odpovídat by se mělo na to, proč by se to v mém kraji nemohlo zakázat úplně kouřit?“

Konečné důsledky takovýchto akcí jsou předvídatelné a depresivní. Zákonodárci z Colorada počítají s asi 70 miliony dolarů ročně na daních z trávy a jejich protějšky z Washingtonu provedly projekce nových výnosů na 1,9 miliardy dolarů po prvních pěti letech legalizace. Neexistuje ale možnost, že by k něčemu takovému došlo, pokud bude stát unce legální trávy dvojnásobek ceny konopí z černé aleje či více. Ani ty nejzatvrzelejší horké hlavy není tak snadné oblafnout.

Pokud nás o něčem poučily daně jednotlivých států na cigarety, tak je to o tom, že ty nejdrakoničtější poplatky umožňují bujení černých trhů. Poté, co Massachusetts letos zvedlo svou daň na balíček o dolar, tak se nyní potýkají s propadem mezi 74 miliony dolarů až 295 miliony ztráty daňových výnosů. Většina lidí ráda zaplatí daně, o kterých si myslí, že jsou spravedlivé – a většina lidí se vyhne daním, o kterých si myslí, že jsou vyděračské. Zkombinujte si to s rozšířeným NIMBYsmem fungujícím v Coloradu a je to recept na to, jak si vyrvat porážku přímo z čelistí vítězství.

Posledních několik desetiletí nebylo k národním bojovníkům proti drogám moc přívětivých, zvláště pokud jde o marihuanu, jedinou ilegální drogu, kterou každý měsíc používá více než 1 procento Američanů. Kalifornie v roce 1996 schválila zákon o medicínské marihuaně a brzy ji následovalo 19 dalších států a federální District of Columbia. Zločinnost – ať už spojená s drogami nebo ne – nestoupla, děti se tím nezačaly houfně cpát, nebesa nespadla.

Místo toho rekordní počet lidí – podle Gallupa 58 procent – začal vnímat legalizaci trávy jako chytrou a řádnou myšlenku a s Projektem marihuanové politiky se nezačalo identifikovat méně než 10 států, u nichž se očekává legalizace konopí během několika let.

Bylo by ale komickým propadákem, kdyby to skončilo tak, že lidé na místech jako Maine, Kalifornie a Havaj si budou snadněji zapalovat státem povolené jointy a užívat si ekonomického a sociálního prospěchu z legalizace dávno před obyvateli průkopnických států Colorado a Washington.