Volné pokračování předchozího článku: Thajsko: Necenzurované vykořenění agentského režimu Wall Streetu Protestující v Thajsku požadující rezignaci současné ministerské předsedkyně Yingluck Shinawatra plánují zpětně znárodnit rozsáhlé thajské bohatství zemního plynu, které zprivatizoval a rozprodal koncem roku 2001 bratr Yingluck jménem Thaksin.  Jak protestující zaplavili v historicky největším měřítku ulice thajského hlavního města Banngkoku a provincií po celé zemi, roste tlak na svržení vlády Thaksina Shinawatry.

Ač je technicky vzato ministerskou předsedkyní jeho sestra Yingluck Shinawatra, tak i ta doslova vedla kampaň se sloganem: „Thaksin vymyslí, Peuaa Thai udělá,“ (Peua Thail je ta Tkaksiova politická strana).

Obrázek: Tisíce protestujících se tento týden stahují k ústředí thajského ropného giganta PTT v Bangkoku – a požadují, aby byl znovu znárodněn po privatizaci provedené za Thaksina Shinawatry jako součást většího plánu na rozprodání thajských infrastruktur a přírodních zdrojů zahraničním korporacím – a ty samé korporace podporují Thaksinovu sestru, Yingluck Shinawatra, protože ta připravuje návrat svého bratra k moci.

Není tedy divu, že Yingluck začala přesně tam, kde její bratr skončil, a začala s rozvratem systému rovnováhy a vzájemné kontroly veřejných mocí před rozběhnutím většího plánu – na privatizaci a rozprodej celého národa zahraničním investorům přes celé série systémů tzv. volného obchodu.

Uprostřed chaosu se zpackaným návrhem zákona o amnestii – kterým by zbavila sama sebe, svého bratra i jeho politickou mašinérii odpovědnosti za všechny lumpárny od příchodu před lety k moci, tak se jí ještě povedlo uplichtit změnu článku 190 Thajské ústavy. Tato změna jí teď umožňuje, aby podepisovala smlouvy bez schválení parlamentem. A to včetně nepopulárních dohod o volném obchodu, které tu tudíž celé roky neprocházely. Protestující rovněž o tomhle mluví při svých shromážděních. Ve svém článku referovali PBS: „ Občanská neposlušnost končí, ale protivládní protesty se ještě zintenzivňují:“

[quote align="center" color="#999999"]

Mezi tím se Síť studentů a lidu za thajskou reformu rovněž přepnula z pouhých protestů proti zákonu o amnestii k opozici proti schválení úpravy Článku 190 ústavy, který dává ministerskému předsedovi pravomoc jako jedinému činiteli provádět rozhodnutí o uzavírání dohod s cizími zeměmi, aniž by bylo nutno usilovat o schválení parlamentem.[/quote]

 

První pokus Shinawatrova režimu o rozprodání Thajska skončil vojenským pučem

V roce 2001 Wall Street Journal radostně referoval, že Thajsko začalo s privatizací svých národních infrastruktur. Při tom je vhodné se rozpomenout, že to následovalo po zrežírovaném rozvratu Jihovýchodní Asie během MMF zorganizované bubliny na konci 90. let, kdy se MMF dožadoval privatizace jako součásti restrukturalizace, která přišla po touto bublinou vyvolaném kolapsu národních ekonomik. Ve svém článku „ Privatizační úsilí Thajska se od nabídky PTT dostává do obrátek“ Wall Street Journal referoval:

[quote align="center" color="#999999"]

Thajský rozběh k privatizaci jejich těžkopádných státních podniků vyrazil v rychlém startu. Bedlivě sledovaná původní veřejná nabídka statně vlastněného Thajského petrolejářského úřadu byla překoupena thajskými i zahraničními investory, kteří kolektivně skoupili 800 milionů akcií této společnosti. Od zápisu se tato zprivatizovaná společnost jmenovat PTT PCL. Tohle bylo inicializováno za Thaksina Shinawatry, který tento proces zjevně po dlouhých odkladech urychlil: Thajský ministerský předseda Thaksin Shinawatra učinil z dlouho váznoucího privatizačního procesu klíčový ekonomický cíl. Vláda počítá s rozprodejem akcií 16 státních společností a agentur během tří následujících let. Bangkok doufá, že nové úpisy podnítí zájem o upadající akciový trh této země a zvednou tržní kapitalizaci na thajské burze o téměř 700 miliard bahtů, s 50% nárůstem jejich současné hodnoty. [/quote]

New York Times ve svém článku „ Po nabízených thajských ropných akciích je velká poptávka“ hlásil, že Thaksin při svých pokusech vyhovět zahraničním zájmům narážel na odpor nacionalistů. NYT rovněž uvádí, že k procesu privatizace patří rozprodej národních infrastruktur se slevou cizincům – což ohlédneme-li se zpět, tak víme, že to je vždy součástí plánu MMF:

[quote align="center" color="#999999"]

Thaksin Shinawatra, telekomunikační magnát, který se v únoru stal ministerským předsedou, se zavázal, že pohne vpřed s privatizací, aby snížil vládní zadlužení a rozpočtový deficit. Ale spolu s tím, jak se nedařilo realizovat rozprodej akcií, a rozrůstala se opatření proti cizincům, tak zahraniční investoři přišli s otázkou, zda to pan Thaksin myslí upřímně. Někteří říkají, že Thajsko, podobně jako Indonésie, ustupuje nacionalismu a domácím zájmům, které odporují rozprodeji podílů cizincům pod cenou.

Např. minulý měsíc Thajci zavedli zákon omezující zahraniční podíly v jejich telekomunikačních společnostech na 25 procent. Zahraniční investoři letos už zatím 2,75 miliardy bahtů, čili 6,9 miliardy dolarů z thajského akciového trhu.

Ač byla nabídková cena za PTT daleko nižší, než jak vláda doufala, tak tyto rozprodeje by i tak mohly představovat bod obratu, říkají analytici. „Ukazuje to, že to se svým privatizačním programem myslí vážně,“ řekl Kenneth Ng z ING Bargings v Bangkoku, „a že nehledají cestičku jako to obejít, jen proto, že ta cena není zrovna ta pravá.“[/quote]

Tohle nebyl poslední Thaksinův pokus o rozprodej země cizincům. V roce 2001 mu ještě chyběla beztrestnost potřebná k tomu, aby s takovýmito dohodami prorazil proti opozici nacionalistů, ale v roce 2004 se už cítil sebevědoměji.

Thaksin se pokusil o zavedení americko-thajské dohody o volném obchodu (FTA) podporované Obchodním výborem US-ASEAN i bez schválení parlamentu.

Obrázek: Obchodní výbor US-ASEAN, kdo je kdo v korporátním fašismu v USA, získal členy z pouličních gangů „červených košil“ Thaksina Shinwatry.

K této radě v roce 2004 patřily 3M, válečného šmelinářství Bechtel, Boeing, Cargill, Citigroup, General Electric, IBM, notoricky neblaze proslulé Monsanto, a v současnosti do něj rovněž patří bankovní domy Goldman Sachs a JP Morgan, Lockheed Martin, Raytheon, Chevron, Exxon, BP, Glaxo Smith Kline, Merck, Northrop Grumman, Monsanto’s GMO napodobenina Syngenta, stejně jako Phillip Morris.

Fotka: Svržený autokrat Thaksin Shinawatra před Výborem pro zahraniční vztahy CFR před začátkem vojenského puče v roce 2006, který jej zbavil moci. Od roku 2006 se ve své snaze uchvátit moc zpět těšil plné neochvějné podpoře Washingtonu, Wall Streetu a jejich ohromné propagandistické mašinérie.

Ač jeho pokus selhal, pokračoval v rozvracení Thajské rovnováhy moci a systému systém vzájemných kontrol ve veřejné správě v naději, že jednoho dne oslabí systém dostatečně, aby jemu a jeho zahraničním sponzorům dal naprosto volnou ruku. Thaksin zůstal u moci až do září 2006. Až do příchodu nekrvavého vojenského puče, který jej odstavil od moci, Thaksin doslova předstupoval před firmami Fortune 500 financovaný Výbor pro zahraniční vztahy CFR, aby jim v New York City podával hlášení o dosaženém pokroku.

 Od puče v roce 2006, který svrhl jeho režim, zastupoval Thaksin americké korporátně-finanční elity přes své lobbyistické firmy včetně Kenneth Adelman z Edelman PR firm (Freedom House, International Crisis Group,PNAC), James Baker z Baker Botts (CFR), Robert Blackwill z Barbour Griffith & Rogers (CFR), Kobre & Kim, a v současnosti Robert Amsterdam z Amsterdam & Peroff (Chatham House).

Tyto lobbyistické firmy jsou tajemstvím jak Thaksinova dlouhého přežití, tak manipulativních historek v Západním tisku, který s Thaksina smývá četné ohavné ukrutnosti a zločiny a poskytuje jeho politické mašinérii a manévrům uvnitř Thajska během jeho příprav na návrat k moci podporu a legitimitu.

Těsně před všeobecnými volbami 2011, při nichž jsme zažili příchod k moci Thaksinovy sestry Yingluck Shinawatra, hostila Obchodní rada US-ASEAN vůdce Thaksinových „ červených košil“ tj. „Spojené fronty za demokracii proti diktatuře“ (UDD), předstírajících, že jejich snem je očistit Thajsko od té ne-„demokracie“, a že to zůstává Thaksinovým cílem, spolu s jeho zahraničními sponzory a myriádou falešňáckých nevládních organizací (NGO), které tvořily křídla na periferii jeho politické mašinérie.

 

Protestující se pokouší zvrátit desetiletí vpádů MMF a zabezpečit se před novými

Protestující, pokud uspějí se svržením Thaksinova agentského režimu, plánují zvrátit Thaksinovy rozprodeje jejich národních infrastruktur, zablokovat dohody o volném obchodu, které jeho vláda neochvějně protlačuje, zvrátit vypočítavě udělané změny v národní ústavě a bránit se proti budoucím vpádům zahraničních bankéřů pod pláštíkem MMF.

Tím, že se staví proti korporátně-finančním zájmům představovaným US-ASEAN obchodní radou, se toto protestní hnutí stane velice nepopulární v očích Západních médií. Západ už zkouší tvrdit, že protestující se pokouší neoprávněně sesadit „zvolenou vládu“, bez ohledu na její ve skutečnosti až karikaturní nepotismus a zkorumpovanost.

Západní média, aby podvracela věc protestujících, tak se také opakovaně vyhýbají reportážím o dalších stížnostech protestujících proti Shinawatrovu režimu, včetně Thaksinovy „války proti drogám“ z roku 2003, při níž došlo během pouhých 90 dnů k téměř 3 000 hromadným vraždám, z nichž většina neměla s obchodem s drogami vůbec nic společného, stejně jako tím, jak podnítil násilnosti hluboko na thajském jihu, které kulminovaly incidentem z Tak Bai, při nichž bylo během jediného dne zabito 85 protestujících.

Spojené státy  odsoudily zabírání vládních budov protestujícími v Thajsku, zatímco protestujícím za EU a Wall Street na Ukrajině se dostává peněz a jsou podněcováni, aby dělali to samé proti vládě v Kyjevě. S tím, jak se protesty rozšiřují, a jak jsou teď vysíláni režimní ranaři, aby útočili na protestující, lze očekávat, že ty už pokřiveně podávané reportáže Západu se vychýlí ještě více ve prospěch obhajoby Thaksina a zahraniční agendy, kterou reprezentuje.

Poznámka překladatele: Pár lidí v mém okolí v Thajsku obchoduje. Ti tvrdí, že nejvyšší autoritou je v této konstituční pro všechny ve skutečnosti král. Je zajímavé, že nikdo, ani autor, se o králi vůbec nezmiňuje. Bylo by tedy zajímavé se dovědět něco o náznacích, jaké jsou v tom postoje a role krále, kdyby na to měl někdo zdroj.

Tony Cartalucci

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca