S požehnáním Baracka Obamy by mohla transatlantická zóna volného obchodu spatřit světlo světa do dvou let. Nicméně existují přinejmenším čtyři dobré důvody k tomu, aby se EU do projektu nepouštěla, píše liberální deník Die Welt. Smyslem smluv označovaných akronymy jako NTA, NTMA, TAD, TED či TAFTA bylo posílení hospodářských vztahů mezi Spojenými státy a Evropou. Jedná se o iniciativy, o nichž jsme už nikdy poté neslyšeli, ale jejich iniciátoři si nedají pokoj. 


Lobbisté v gáži firem z obou břehů Atlantiku nemohou mít větší radost.  Pro jsou obchodní kruhy, politici a na papíře vypadá volný obchod skvěle. Přesto je namístě k této zprávě přistupovat s notnou dávkou skepse.

 

1. Špatný příklad pro zbytek světa

Jestliže celnice dosud hrají v transatlantickém obchodě nějakou roli, je to ve skutečnosti jen kvůli velkému objemu obchodní výměny. V roce 2010 zaplatily evropské chemické firmy do americké státní pokladny více než 700 milionů eur za vývoz svých produktů do Spojených států – přičemž výše cla dosahuje průměrně jen 2,25 %.

Snížení cel možná trochu uleví firmám, ale vzhledem k jejich výši nebude mít makroekonomický dopad na růst. K tomu by bylo zapotřebí nějakého významného pokroku nikoliv v otázce cel, ale obchodních překážek, které jsou podstatné. Právě v této oblasti je manévrovací prostor dost omezený – protože vlivné zájmové skupiny jako zemědělsko-potravinářská lobby se umějí bránit a protože pro nebude ani veřejné mínění.

Proto americká legislativa brání užší harmonizaci v oblasti zavádění nových léků na trh. Evropané odmítají dovážet ze Spojených států maso s obsahem hormonů či geneticky upravenou kukuřici. Američané se zase bojí bakterií, které by mohlo obsahovat dovážené hovězí si francouzské sýry vyráběné tradičním způsobem.

Díky multilaterálnímu vyjednávání o větší liberalizaci, které od roku 2001 jakžtakž úspěšně probíhá pod názvem „ Rozvojové kolo z Dauhá“ je známo, jak moc se přístup obou aktérů liší.

I kdyby nakonec měla dohoda o volném obchodu spatřit světlo světa, bude nutně neúplná – a to je problém. V případě bankovní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy by se totiž tyto dva nejmocnější obchodní bloky světa staly „špatným příkladem pro ostatní zóny volného obchodu“, varuje Rolf Langhammer z Ústavu pro světovou ekonomiku v německém Kielu.

 

2. Ostatní země budou v nevýhodě

Pokud se Evropa a USA dohodnou na liberalizaci svých obchodních vztahů, budou všechny ostatní země automaticky diskriminovány. Hlavním nebezpečím není vznik nových obchodních toků, ale přesun toků stávajících. Pro zbytek světa by transatlantická dohoda mohla představovat „jistou formu vyloučení, nebo i vydírání na úkor třetích zemí,“ upozorňuje Rolf Langhammer.

Proto také německý ministr hospodářství zdůrazňuje, že Evropané budou dbát na to, aby k dohodě mohly přistoupit i další státy. Je ale málo pravděpodobné, že by horkotěžko zplozená dohoda byla přepracována tak, aby se k ní mohli připojit noví členové – je to buď ber, nebo nech být.

 

3. Rána z milosti pro „Dauhá“

Cyklus jednání z Dauhá vázne a je otázkou, zda se někdy podaří dovést ho do konce. Spojenectví mezi Evropskou unií a USA by mohlo odstartovat éru dvoustranných obchodních dohod. S každou nově uzavřenou dohodou nebude svět obchodu volnější, ale pouze složitější.

Profesor indického původu Jagdish Bhagwati z Kolumbijské univerzity v New Yorku je jedním z největších světových odborníků na obchodní vztahy. Podle něj tkví riziko i v tom, aby Evropa v procesu budoucí liberalizace mnohostranných vztahů neztratila svou roli hybné síly. Po podpisu smlouvy o transatlantické liberalizaci „by Evropané měli být vůči americkým zájmům a jejich lobby dvojnásobně ostražití“.

 

4. Projekt se opírá o nesprávné obchodní partnery

Transatlantický obchod zaznamenal v posledních letech mimořádný růst. Ten vedl průmyslové federace z obou břehů Atlantiku k tomu, aby politiky přiměly nátlakem k rychlejšímu jednání o dohodě. Srdce budoucího světového obchodu přitom bije jinde: v Latinské Americe a v Asii.

Rolf Langhammer se dokonce obává, aby transatlantická aliance nakonec Evropě neuškodila tím, že naruší její obchodní vztahy s rozvíjejícími se zeměmi.

Totéž si myslí i Jagdish Bhagwati. Projekt podle něj není z evropského hlediska „dobrý nápad“. Evropa by byla v obchodních otázkách mnohem přizpůsobivější než Spojené státy a Evropané by se těšili větší přízni díky iniciativě EbA (Všechno, jen ne zbraně), která poskytuje nejméně vyspělým zemím možnost vyvážet zboží s výjimkou zbraní na evropský trh osvobozený od cla a dovozních kvót.

„Evropská unie by měla projekt, který by ji mohl oslabit, raději pohřbít. Rozvojovým zemím bez něho bude každopádně lépe.“

Další články k tématu:

Zdroj: presseurop.eu