Jak jsme uváděli už dříve, v Americe jsou žurnalisté ohroženým druhem: Pokud kritizují ty u moci, může je vláda očerňovat a určit k uvěznění (ZDE). A opravdu, protože ta podstatná věc, kterou ti reportéři dělají, může být v moderní Americe považována za terorismus, mohou se stát cílem uplatnění protiteroristických zákonů. A žurnalista z al-Jezeery byl po šest let zadržován na Guantánamo, částečně proto, aby z něj vypáčili, co ví o této arabské zpravodajské síti. A podívejte se ZDE.

***

I experti, kteří píší pravdu – aniž by používali prostředníka – jsou vystaveni obtěžování (a podívejte se sem).

Šéf Wikileaks Julian Assange by mohl být odsouzen k trestu smrti za svůj hyenistický zločin úniku informací od vynašečů, což je těm u moci nepříjemné … to je ale např. i to, když je někdo reportérem.

Bývalý generální prokurátor Mukasey řekl, že USA by měly stíhat Assangeho, protože je to „snadnější“ než stíhat New York Times. Teď ale Kongres uvažuje o zákoně, který by činil i reportéry mainstreamu odpovědnými za jejich reportáže při vydávání uniklých informací (jako součást všeobecné války proti vynašečům).

Myslíte si snad, že jsem při tom nějak melodramatický a přeháním to? Zamyslete se znovu …

Včera napsal Glenn Greenwald:

Systémová analytička amerického válečného letectva, která vyjádřila podporu WikiLeaks, byla obviněna z úniku informací a Bradley Manning loni spustil formální vojenské vyšetřování, aby zjistil, zda ona sama neprovedla nějaké úniky dokumentů k této skupině.

***

Toto vyšetřování bylo nakonec uzavřeno, když nemohli najít žádné důkazy o neautorizovaných únicích, ale to, co činí tyto dokumenty z vyšetřování letectva pozoruhodnými (ty byla získány na základě požadavku ze Zákona o svobodném přístupu k informacím) je možnost zločinu uváděná vojenskými činiteli při jejich vyšetřování: konkrétně „Komunikace s nepřítelem“ podle Článku 104 vojenské justice pro chování uniformovaných (UCMJ).

To je jeden z nejvážnějších zločinů, jehož se nějaká osoba může dopustit – vztahuje se na něj trest smrti – osoba se ho dopustí, když se zapojí do „neautorizované komunikace, korespondence či jednání s nepřítelem“. Formulář vojenských vyšetřovatelů od nich rovněž vyžaduje, aby identifikovali „oběť“ tohoto zločinu, který vyšetřují, a zde je jako oběť určena „společnost“:

***

Americká vláda teď jako součást Obamovy bezprecedentní války proti vynašečům už plně přijala tu zrůdnou teorii, že jakékoliv úniky utajených informací mohou zakládat zločin „pomoci nepříteli“ nebo „komunikace s nepřítelem“ na základě faktu, že „nepřítel“ se nepřímo – jako všichni ostatní – doví, co bylo odhaleno.

***

Jasně to teď vypadá, že americké ozbrojené síly nyní považují jakékoliv úniky utajených informací za zakládající skutkovou podstatu hrdelního zločinu „pomoci nepříteli“ nebo „komunikace s nepřítelem“, i když žádná informace není přímo „nepříteli“ předána a není v tom žádný záměr pomoci mu či s ním komunikovat. Pouhé informování veřejnosti o tajných vládních aktivitách teď zakládá tento hrdelní zločin, protože se tím „nepřímo“ informuje nepřítel.

***

Pokud může být někdo obviněn z „pomoci“ nepříteli či „komunikaci“ s ním na základě úniků do WikiLeaks, tak proč by stejný zločin neměl být spáchán, když někdo prozradí utajenou informaci přes jakýkoliv kanál: New York Times, Guardian, ABC News či kdokoliv jiný?

***

Profesor mezinárodního práva Kevin Jon Heller učinil stejnou narážku, když byla poprvé odhalena obvinění proti Manningovi:

„Pokud Manning pomáhal nepříteli, tak to činily i veškeré mediální organizace, které vydávaly ty informace, které on údajně ukradl. Nic v Článku 104 nevyžaduje důkaz, že obžalovaný získal informace, které pomůžou nepříteli, ilegálně. V důsledku toho, pokud pouhý akt zajištění, že tyto škodlivé informace jsou publikována na internetu kvalifikuje k nepřímému ‚poskytnutí špionáže nepříteli‘ (pokud mohou ozbrojené síly prokázat, že se nepřítel skutečně k těmto informacím dostal) nebo jako nepřímá ‚komunikace s nepřítelem‘ (protože každý rozumný člověk ví, že nepřítel se může na internetu k informacím dostat), pak tu není žádný relevantní faktický rozdíl mezi Bradley Manningem a mediální organizací, která tyto relevantní informace vydala.“

***

Vždy stojí za to uvést, že New York Times vydal daleko více vládních tajemství, než to kdy udělala WikiLeaks, a co je ještě důležitější, vydal daleko citlivější tajemství než WikiLeaks (a na rozdíl od WikiLeaks, která nikdy nevydala nic označeného „Přísně tajné“ New York Times to opakovaně dělal: Tajné dokumenty Pentagonu, Bushův program odposlouchávání NSA, systém dohledu nad bankovním SWIFT a program kybernetického válčení zaměřený proti Iránu, to všechno byly „Přísně tajné“ informace, když je tento list odhalil, stejně jako to bylo se sítí tajných věznic CIA odhalených ve Washington Post). Prostě neexistuje jednoduchý způsob jak přetvořit jednoduché úniky do WikiLeaks na hrdelní zločin – což Obamova administrativa prostě dělá – aniž by se veškeré úniky překvalifikovaly jako útok.

***

Ta samá Obamova administrativa stíhá vynašeče obviněními ze špionáže, čímž hrozí doživotním vězením bez jakéhokoliv důkazu škody pro národní bezpečnost, a zdvojnásobila počet takovýchto stíhání oproti veškerým administrativám před ní dohromady. Převedení veškerých úniků na hrdelní zločiny by bylo v perfektním souladu s bezprecedentní posedlostí tajnůstkářstvím ze strany Té nejtransparentnější administrativy, která tu kdy byla.

Ironie tohoto vývoje bije do očí. Skutečnými „nepřáteli“ americké „společnosti“ nejsou ti, kdo se snaží Americký lid informovat o špatných skutcích, do nichž se v utajení zapojila jejich vláda. Jak demokraté jednou už před Obamou uznali – v době Daniela Ellsberga – by se o lidech, co tohle dělali,mnohem spíše mluvilo jako o „hrdinech“. Skutečnými „nepřáteli“ jsou ti, kteří v utajení zneužívají moc ke skrývání vládních akcí a hrozí doživotním vězením či dokonce popravou těm, kdo vynesou tyhle odporné skutky vysoce postavených.

A poté, co nositel Pulitzerovy ceny žurnalista Chris Hedges, žurnalistka Naomi Wolf, vynašeč Tajných dokumentů Pentagonu Danie Ellsber a další vládu žalovali za to, že se zapojila do umožňování zákona NDAA o zadržování Američanů naneurčito – se soudce 5-krát ptal vládních prokurátorů, zda žurnalisté jako Hedges by mohli být zadrženi naneurčito jednoduše proto, že by udělali interview se zlými hochy apak o tom napsali?

Vláda odmítla slíbit, že žurnalisté jako Hedges nebudou uvrženi po zbytek života do vězení, aniž by mohli mluvit se soudcem. A Hedges opravdu už věří, že vláda  americké občany podle NDAA zadržela.

Jak uvádí navrhovatelkyně žaloby Wolf:

Diskutovala jsem o podmínkách Zákona o domácím bojišti – též známého jako Zákon o zmocnění k národní obraně – s dalšími četnými žurnalisty, spisovateli a členy demokracii podporujících organizací z celého politického spektra, počínaje Komisí zákonů pro práva na obranu až po Středisko desátého dodatku. Rovněž jsem o tomto zákonu diskutovala s četnými politickými vůdci včetně členů městských rad a zákonodárci po celém politickém spektru Spojených států. Ti všichni souhlasili, že tento zákon může potenciálně postihnout americké žurnalisty, kteří se setkají s lidmi spojenými s organizacemi považovanými vládou Spojených států za teroristické a vydají o nich reportáže.

Wolf uvádí, že NDAA, že už má drastický odstrašující účinek narušující její schopnost být žurnalistou:

Písemně jsem odmítla navržené setkání s … Julinem Assange kvůli prohlášením vysokých činitelů Spojených států vyjadřujících jejich víru, že Assange je terorista… odmítla jsem se přímo setkat s členy Okupace Wall Street, protože této skupině se v Miami hrozí, že je prohlásí za teroristy. Kvůli tomu jsem s nimi přestala dělat interview jednoho s jedním.

Písemně jsem odmítla zúčastnit se v Londýně navržené schůzky s podpůrnou skupinou, co slouží bývalým vězňům propuštěných bez obvinění ze zádržného centra americké vlády Guantánamo Bay. Protože u některých z těch propuštěných vězňů nebylo vládou určeno, zda byli spojeni s teroristickými organizacemi, odmítla jsem se setkat s touto skupinou ze strachu, že by tahle reportáž mohla být pojata jako forma podpory skupiny spojené s terorismem.

Písemně jsem odmítla poskytnou další mediální pozornost reportérovi, který vytvořil dokument založený na bombardování Gazy a jeho účincích na palestinskou civilní populaci. Jelikož nevím, kdo další nebo jaké další subjekty k této produkci mohly přispět, a měla jsem obavu, že když tento film vynesu pod mediální reflektory a shromáždím další lidi z tisku, aby se na to podívali, tak by to mohlo vést k vyšší pozornosti a dalšími sběru peněz, který by mohl spadat pod termín „materiální podpora“.

Zákon o domácím bojišti tudíž už měl odstrašující účinek na mou schopnost přezkoumávat dokumenty týkající národně kontroverzních otázek, které by normálně byly předmětem mého profesionálního zájmu. Zabránilo to tudíž mým čtenářům, aby se dověděli o celém spektru pravdivých reportáží, které by ve funkční demokracii měli právo očekávat.

Post scriptum: Hedges, Ellsberg a Wolf svůj soud vyhráli. Soudce federálního soudu jim specificky zaručil splnění jejich požadavku na ukončení uplatňování NDAA na Američany. Vláda se odvolala a bude to tvrdý boj. Každý, kdo si cení svobodného tisku, by si mohl přát uvažovat o podpoře jejich úsilí.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: prisonplanet.com

]]>