Letošní výroční konference Bilderberg se rychle blíží – na té se v soukromí sejde světová elita politiky a byznysu, aby prodiskutovala svou agendu, která bude určovat budoucí politiky ovládající globální záležitosti. Některé z aspektů letošní agendy Bidlerbergu se postupně vyjevují a mají potenciál přímo ovlivnit nejen velké multinacionální podniky jako Google, ale úplně všechny podniky na planetě.  Tohle utajené shromáždění bylo postupně v posledních letech nuceno se ukázat veřejnosti a průběh Bilderbergu 2013 s sebou nese velká očekávání, a to nikoliv bez sdílených zpráv.


Nejdříve přišla z alternativních médií ohledně skutečného umístění falešná zpráva s tím, že mnozí tvrdili, že se bude opět konat ve Westfield Marriot v Chantilly ve Virginii.

Dva měsíce poté přišlo oznámení, že shromáždění se odehraje 30 minut severně od Londýna v Horelu Grove v Hertfordshire v Anglii a letos se kolem Bilderbergu očekává malý mediální cirkus, když se tu kolem tohoto dějiště organizuje festival – takže ta událost určitě přiláká stovky, jestli ne tisíce odhalovatelů, a osobností z tisku a alternativních médií. Navíc k těmto zprávám zesnul 24. dubna dávný stopař Bilderbergů Jim Tucker z American Free Press. Jen málo lidí by vědělo, že se schůzky Bilderbergů vůbec odehrávají, nebýt toho 30-letého odhalování a reportáží žurnalistického veterána Tuckera.

FOTO: Hotel Grove v Hertfordshire severně od Londýna – hostí summit Googlu a Bilderbergu

Avšak za všemi těmi fanfárami pořád zůstává ústřední otázka: jaké body bude mít letos agenda toho jejich ultra-tajného řídícího výboru? Odpověď na tuto otázku se možná skrývá v samotném místě.

Google se momentálně účastní bitvy o nezaplacené daně v UK a toho, co teď političtí komentátoři nazývají novým systémem globálního zdanění. Žádné překvapení, že se to stalo hlavním námětem diskusí sérií globálních summitů, které se během května a června odehrávají.

Zde je to o tom, jak tahle důležitá otázka vyvolala debatu u Googlu a jak se to rozvine do agendy Bilderberg 2013 a později do summitu G8 krátce nato…

 

Velký stan Googlu: ‘Digitální Davos’

Uplynulý týden zažil další velkou globální konferenci konanou v tom samém Hotelu Grove v Hertfordshie. Paralely s Bilderbergem jsou zarážející – sdílí ty samé hosty, to samé dějiště, dodržují podobná pravidla chování a bezpochyby budou mít v agendě i podobné body. Událost Globálního summitu Googlu ‚Zeitgeist‘ čili „Velký stan“ je v podstatě internetovou verzí ‚Digitálního Davosu‘, kam jsou zváni ti nejlepší a nejbystřejší, aby si vyslechli ty nejčerstvější ‚velké myšlenky‘ při debatách a klíčových proslovech od takových jako Bill Clinton (člen Bilderbergu), UK kancléř pokladu George Osborne, vůdce UK Labour Party Ed Miliband a další celebrity včetně Stehpena Hawkinga.

Stojí za povšimnutí, že jak Osborne, tak Miliband hráli během toho pobouření s vyhýbáním se korporátní dani na veřejnosti roli odpůrců Googlu, ač jsou v soukromí VIP hosty této korporace.

Kromě vysoce profilovaných rozhovorů a zábavy, tak samozřejmě pod tím velkým stanem probíhají i vážné diskuse o ‚velkých myšlenkách‘. Letošní událost také vyžadovala, aby účastníci dodržovali ‚Pravidla Chathamského domu,‘ což znamená, že ty klíčové rozhovory by se měly uchovávat v nejpřísnější důvěrnosti a neměly by proniknout do vnějšího světa. Stejně jako na Bilderbergu se ve Velkém stanu Googlu diskutují důležité globální změny, které ovlivní současné i budoucí generace – a to všechno za zavřenými dveřmi.

K dalším osobnostem hodným povšimnutí v letošním úkrytu pro Google patřil bývalý US generální prokurátor a Bushův právnický mozek Alberto Gonzales spolu s poradcem pro ‚inovace‘ ministryně zahraničí Hillary Alec Ross, klíčový Putinův poradce Arkadij Dvorkovič a švédský ministr zahraničí Carl Bildt (účastník Bilderbergů v letech 2006-2012). Profil hostů Googlu i Bilderbergu se zjevně v posledních letech neuvěřitelně prolíná, což je i testamentem samotnou touto korporací ohlášených ambicí na dosažení globální dominance nejen na jeho trhu, ale i v kulturním a politickém životě. Realita roku 2013 je taková, že Google je v pozici správy nad téměř všemi aspekty našich životů – naší komunikace, naší práce, našeho sociálního života a dokonce i naší historie.

 

Digitální magnáti Bilderbergu

Stejně jako letos globální summit Googlu hladce přejde do Bilderbergu, tak se to stane i s agendami těchto dvou shromáždění. Poslední roky jsme zažili nárůst přílivu digitálních magnátů přítomných na Bilderbergu. Spolu se softwarovými velmoži jako Craig Mundie, ředitelem výzkumné strategie Microsoftu (účastníkem Bilderbergů 2006-2012) a CEO Googlu Ericem Schmidtem (účastníkem Bilderbergů 2007-2011), tak se do klíčových pozic vrcholného řídícího výboru Bilderbergu posunuli i dirigenti sociálních médií.

Mezi nimi je klíčovým hráčem Peter Thiel (výše), šéf Clarium Capital, investičního domu digitálního trhu, který poskytl finanční krytí, jenž umožnilo on-line podnikům jako Paypal, Facebook, LinkedIn a Firendster, aby opanovaly své trhy. Thiel byl v roce 2011 povýšen na šéfa Bildergergského výboru a objevil se jako klíčový hráč nejen v on-line průmyslu, ale i jako vlivný člověk US politické sféry, kdy si nedávno získal pozornost jako prominentní přívrženec mladého republikánského senátora z Kentucky Randa Paula.

 

Nová globální ‚Google daň‘ už funguje

Povrchně to vypadá, jako by souběh Google summitu, jeho daňové bitvy a Bilderbergu 2013 byl docela nevinný, ale tohle načasování není pouhou shodou náhod. UK vedení vybičovalo v médiích šílenství kolem údajných daňových prohřešků Googlu a nechalo veřejnost, ať se hádá o řešení. Slova ‚nikdy nepromarni dobrou krizi‘ z toho určitě jsou také slyšet.

Před dvěma týdny vypukl velký UK spor mezi Downing Streetem (vládou) a Googlem o problém úniku korporátní daně. Matta Brittina z Googlu grilovali v britské sněmovní Komisi veřejného účetnictví (PAC) a její předsedkyně Magaret Hodge, která Google obvinila z „páchání zla“ využíváním propracovaných řetězců zámořských krycích firem „klamného“ finančního bludiště vykonstruovaného k vyhýbání se jakékoliv významné dani do UK pokladny. Jak premiér David Cameron, tak kancléř pokladu George Osborne také na veřejnosti hlasitě vystoupili s obviněním Googlu z ‚nemorálnosti‘. O Googlu se říká, že v roce 2011 utrousil jen 6 milionů liber daní ze svých 3 miliard liber obratu v tomtéž roce. Peter Baron z Googlu tvrdí, že to je v plném souladu s UK zákony, když minulý týden vydal veřejné prohlášení: „Žádné z domněnek o nás vznesených nezmění fakt, že Google platí korporátní daň ze svých UK aktivit a plně v souladu s UK zákony.“

Hodí Google ručník do ringu a podrobí se britskému daňovému nálezu?

Skutečnost, na které záleží, je ta, že Google je mocný a jeho čisté bohatství překonává i některé země. V těchto dnech probíhá velká část světového obchodu nějakým způsobem přes Google a britská politická elita zaujímá své místo při centrálním plánování u vrcholného kulatého stolu – jako členové Skupiny Bilderberg – a to je to místo, kde se právě diskutují ty ‚skutečně velké‘ myšlenky, jsou ale i přenášeny do politiky.

Zatímco veřejná tahanice mezi Googlem a Donwning Street zaujala střed jeviště, v zákulisí se jak UK kancléř pokladu George Osborne, tak CEO Googlu Eric Schmidt – oba kolegové členové Bilderbergu – údajně na této Google události soukromě sešli a dá se čekat, že udělají totéž na Bilderbergu 2013. Oba se účastnili těchto výročních shromáždění od roku 2006 téměř nepřetržitě.

George Osborne: Na veřejnosti na Google útočí, ale v soukromí je VIP hostem a kolegou z Bilderbergu ředitele Googlu Schmidta.

Tohle zjevně divadélko pro veřejnost mezi Googlem a Downing Street se objevilo jen tři týdny před letošním summitem Bilderbergu a čtyři týdny před G8 a náhle jsou vláda UK a mediální kanály zamořeny novým tématem: „potřebujeme novou ‚daň z globálního zisku.“

Když UK list Independent vedený svým liberálně laděným ekonomickým redaktorem Benem Chu řešil daňovou mezeru využitou Googlem, tak v podstatě předestřel to, co bude nejspíš na vrcholu agendy Bilderbergu 2013:

„Ta kaskáda odhalení z posledních měsíců ukazující, že ač nadnárodní společnosti provádí ohromné objemy svých obchodů zde, tak zde neplatí téměř žádnou korporátní daň, vyprovokovala dalekosáhlé požadavky veřejnosti, že se s tím musí něco udělat.

Národní vlády by mohly a měly by zkusit zastavit tyhle nehorázné „přesuny zisků“ samy. Ale jednostranná řešení jsou jasně až ta druhá nejlepší.

Přirozeným řešení je zajistit dohodu všech světových vlád o zdanění zisku nadnárodních firem kolektivně a o spravedlivém rozdělení výnosů mezi ně. Takovéto rozdělení by mohlo být na základě objemu obchodů prováděných nadnárodní společností v jejích různých teritoriích, jak se odhalí podle jejich obratu a počtu zaměstnanců.“

 

Globální daň znamená globální vládu

Dodává tedy Google toho Trojského koně potřebného k realizaci systému globálního zdanění, před kterým mnozí už mnoho let varují? Možná.

Využije bilderberská globální elita tenhle perfektní krizový moment jako záminku k vybudování rámce pro globální zdanění? Nejspíš ano.

Jestli tento nápad v červnu přijde před Bilderberg, bude potom oštemplován na G8? S nejvyšší pravděpodobností ano.

Ač s radostí roznesou takovouto revoluční myšlenku už předem, než ji začnou za zády probírat na summitech Googlu a Bilderbergu v Hoterlu Grove a později na G8, je tu jedna věc, kterou příznivci globálního zdanění zapomněli zmínit, a to, že když zřídíte systém globálního zdanění, tak potom budete potřebovat globální vládu, aby jej administrovala. Ano, slyšeli jste dobře: globální zdanění = globální vláda.

Bylo by naivní si myslet, že by šlo vybírat nějakou daň, aniž by za tím stála nějaká vláda. To je konec konců už součástí definice daně. Kampanisté popřou, že existuje, ale ve skutečnosti tyto globální vládní orgány už byly dávno zřízeny.

Esejista Mike Robinson z UK vysvětluje: „Myslím si, že embrya globálních institucí už fungují, a uvidíme, jak se na ně v průběhu času bude nakládat více a více skutečné ‚práce‘ a výběr korporátních daní bude jasně jednou z nich.“

Historie může určitě dokázat jednu věc: jednotlivé nejbohatší světové korporace už roky neustále těžily ze všech mezinárodních daňových skulin. Cokoliv komentátoři jako Ben Chu a další navrhují, se bude jasně daleko snadněji vynucovat od malých a středně velkých podniků právě tak jako od jednotlivých obchodníků – přičemž všichni tito mají daleko menší politickou páku, než mají ve světě Google a Facebook (a nejsou zváni ani na Bilderberg).

 

Summit G8 po Bilderbergu

Následně po ratifikaci agendy Bilderbergu 2013 ve Watfordu 6.-9. června bude příštím krokem normální vsazení té samé agendy k hlavám států G8. Letošní summit G8 proběhne pro to vhodně 17. – 18. června v golfovém středisku Lough Erne ve Fermanagh v Severním Irsku. O novém plánu Davida Camerona a George Osborna pro Google lze už teď očekávat, že bude v agendě schůzky G8 mít hodně vysokou prioritu, a té budou se účastnit světoví vůdci včetně Baracka Obamy a Vladimira Putina. Už před tím před G8 se očekává od vlády UK, že sehraje svou klíčovou roli pro protlačení nového globálního daňového systému tím, že bude veřejně prosazovat „nové silné mezinárodní standardy k zajištění, že globální společnosti budou platit daně, jaké jim náleží.“

Letošní G8 v Severním Irsku bude shodou okolností největší politickou operací v historii této země (a to samo o sobě říká hodně) s odhadem, že bude staženo 8 000 policistů z ostatních krajů a i z tak vzdálených jako Anglie a Wales, aby se zabezpečila tahle oblast, o níž teď mnozí věří, že se v podstatě stane operačním prostorem globální vlády se vším všudy kromě jména.

 

Další nedávné pokusy o globální daň

Základní složka této globální daně a vládního zajištění už ve skutečnosti funguje, a tou je Světová banka. První funkční administrativní model pro strukturu globálního zdanění byl původně odhalen už v roce 2009 na Klimatickém summitu Spojených národů v Kodani. Delegáti tohoto podniku vytahovali svůj plán na globální uhlíkovou daň, která by se vybírala a pak ukládala do korupčního fondu, který by administrovala Světová banka. Tento rovněž zahrnoval chudší, rozvojové země, kterým by zajišťoval většinu plateb tohoto provozu, zatímco bohatší země by k tomu měly volný přístup. Tento tajný plán byl v poslední minutě překažen díky tomu neblaze proslulému Úniku dánského textu, který pak v té době vycházel v listu Guardian jako seriál.

Ač v socialistických kruzích byl populární, jen málokdo se odvážil odhalit skutečný obraz režimu globálního zdanění ze strachu, že to spustí pozdvižení veřejnosti. Další takový zdaňovací návrh tlačili k veřejnosti v roce 2011 skrze Hnutí okupace přes volání po globální dani na finanční transakce čili globální „Dani Robina Hooda“. Stejně jako to bylo v Kodani o dva roky dříve, volali její přívrženci po daňové struktuře bez hranic, ale jen pár se jich odvážilo zmínit, kdo by měl na starosti administraci a distribuci výnosů. Takové plány představují velice reálné nebezpečí další centralizace moci k mezinárodní bankovní komunitě, kterou by požádali, aby se postarala o tyhle obrovité černé fondy či spíš zadržovala.

Což nás přivádí zpět k tomuto poslednímu návrhu na ‚google daň‘, která nakonec vnucuje otázku: kdy bude tahle jejich struktura globální vlády odhalena?

 

Služba globálnímu kolektivu

Plány na rozvinutí úplně nového systému globální daně by měly dělat starosti každému, komu je drahé pojetí národní suverenity, protože jakékoliv řešení, které zahrne sběr daní přes mezinárodní elitářský „kolektiv“ národů, a kde se jim budou „výnosy z daní spravedlivě rozdělovat“ je návrh na jistou formu globálního kolektivismu čili komunismu. To je rovněž fundamentální problém s plány EU na výběr nových daní u členských národů – pro každého občana je to prostě jen další pán, kterému má sloužit.

Ať se to může zdát jakkoliv šokující, právě o těchhle otázkách se právě teď za zavřenými dveřmi diskutuje na všech těch globálních summitech, které se odehrávají v květnu a červnu 2013.

A co je horší, celý tenhle konstrukt by se měl zavést, aniž by o tom hlasovali voliči v jednotlivých zemích – což je právě tak nedemokratické, jak se to zdá. Tohle zůstává jako jeden ze základních kazů v srdci té ultra-liberální utopické ideje, kterou je globální vláda.

Další články k tématu:

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca