Jelikož po celém Turecku přetrvávají násilné protesty a rozšířily se z Istanbulu do hlavního města Ankary a Izmiru, přinášíme vizuální souhrn toho, co se děje. Co se týče důvodů, z nichž vyrůstá nedávno vypuklé násilí a hněv veřejnosti, v tom panuje dost vážný zmatek. Od WSJ:


Rozběsnění veřejnosti přichází po sériích událostí, které u mnohých Turků přiživily protivládní nálady, zvláště ve velkých městech. K těm nedávným epizodám patří pouliční boje mezi odboráři a policií při Májové oslavě, omezení prodeje alkoholu, o němž sekularističtí Turci říkají, že je to sociální inženýrství, vzrůstající agresivita postoje Ankary k syrskému konfliktu a městské plánování v Instanbulu, jako je nové letiště a nový most přes Bospor, o němž environmentalisté říkají, že vykácí tisíce stromů.

Související článek k tématu:


 

 

Pro mnohé jsou ty protesty pouhým způsobem, jak se ventilovat:

Profil mnohých z těchto protestujících se jeví jako dramaticky odlišný od těch známějších obrázků demonstrací z Turecka se zahořklými levičáky nebo nacionalisty jdoucími proti policii. „Účastním se takového shromáždění poprvé v životě. Musela jsme přijmout určitá opatření, vzít si léky a svačinu. Dá-li bůh, tak se nic zlého nestane,“ řekla Nazmiye Coruh, 50, penzionovaná PR manažerka vybavená chirurgickou maskou.

„Cítím se ohromně, když si tu vybiju všechen ten stres a hněv,“ říká.

„Musíme ukázat, že máme strach, že pod touto vládou nebudeme moci pokračovat ve svém životním stylu,“ řekl Deniz, 29, computerový inženýr demonstrující u náměstí Taksim, který radši neposkytuje svoje příjmení.

Takže tak trochu od všeho něco. Člověka by mohlo zajímat, jak podstatný by v těchto událostech mohl být vliv USA.

Bez ohledu na to, co propuknutí těchto protestů zažehlo, teď už trvají čtvrtý den, vláda přijímá k těmto protestům v ulicích více než přiměřené reakce, i když se ten mlhavý hněv veřejnosti šíří:

Turecké protivládní demonstrace se v sobotu rozšířily, když policie a protestující obnovili srážky v Istanbulu a v dalších městech po celé zemi, přičemž ministerský předseda Recep Tayyip Erdogan zaujal vzdorovitý postoj, když označil své kritiky za „menšinu“.

Desetitisíce lidí se začaly shromažďovat v oblastech kolem centrálního náměstí Taksim v Istanbulu už od sobotního východu slunce, zatímco menší je napodobující protesty se objevily i v dalších tureckých městech včetně hlavního města Ankary a Izmiru. Počet zraněných při pátečních srážkách přes noc prudce stoupl na celkových tisíc lidí, jak říkají dobrovolničtí doktoři a sestry z improvizovaného koordinačního centra první pomoci zřízeného u náměstí Taksim.

Ve svém prvním veřejném komentáři k protestům od středy pan Erdogan zaujal velice nekompromisní postoj, když tvrdil, že podpora pro jeho stranu snadno zastíní ty počty účastnící se protivládních demonstrací.

„Nezkoušejte nám konkurovat… Když vy shromáždíte 200 000 lidí, my jich můžeme shromáždit milion… Tohle se vyeskalovalo už mimo záležitost toho parku a stalo se to ideologické,“ řekl pan Erdogan o protestech, které se v pátek dramaticky zintenzivnily. „Policie tam byla včera, jsou tu i dnes, a budou tu i zítra…, protože Taksim nemůže být náměstí, kde řádí extremisté.“

I přes hromadící se protesty si vládnoucí AKP zakořeněná v islamistické politice pořád drží silnou podporu veřejnosti. Pan Erdogan dosáhl posledního ze svých tří volebních vítězství v roce 2011 poté, co zajistil silný ekonomický růst a politickou stabilitu. Pan Erdogan netrpí moc disent a ke zděšení politické opozice nedělá žádná tajnosti se svými ambicemi kandidovat příští rok na tureckého presidenta, kdy mu končí premiérské funkční období.

Jak počty protestujících rostly, zvažovali další hlavní vládní činitelé, jak zmírnit napětí s tím, že president Abdullah Gul v prohlášení zdůrazňoval, že policie by měla projevovat větší zdrženlivost a apeloval na protestující, aby se chovali „dospěle“, aby se zamezilo eskalaci.

V sobotu večer se z náměstí stáhly bataliony policejních těžkooděnců, ač bezpečnostní síly nadále používaly slzného plynu a vysokotlaké vody proti protestujícím v přilehlých oblastech.

Jedna věc je jistá: ten už destabilizovaný region (Turecko hraničí na jihu se Sýrií a s Íránem na východě) se ještě více destabilizuje. Ti, u kterých to vyvolává vzpomínky na srovnatelné ad hoc bouře při „Arabském jaru“ a následné revoluce, jejichž jediným výstupem byly instalace pro-US loutkových režimů v zemích určených MENA, mají omluvenku.

[quote align="center" color="#999999"]

 

Živě z Istanbulu ZDE. [/quote]

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: zerohedge.com