Boj zákonné syrské vlády s islamistickými žoldáky – často propagandisticky nazývaný občanskou válkou – trvá bezmála dva roky a konec je stále v nedohlednu. Média ráda informují o vojenských úspěších povstalců, kteří dobyli tu či onu vesnici, ze které jsou ovšem za pár dní vytlačeni vládními silami a o tom už se nemluví. Mezitím se už i v protiasadovsky zaujatém mainstreamu objevila řada zpráv o nelidském jednání tzv. rebelů. Tomu, že v Sýrii bojují idealističtí a demokratičtí občané – nota bene syrské národnosti – proti zlému diktátorovi, už snad nemůže nikdo věřit.


Zvěrstva a antiamerikanismus Západem podporovaných rebelů

Kromě toho, že ze zahraničí naverbovaní islamisté provádí teroristické útoky na civilní obyvatelstvo v podobě sebevražedných bombových atentátů, popravují prezidentovy stoupence rituálním setnutím hlavy, rekrutují nezletilé chlapce a rabují křesťanské kostely, dopouští se podle Human Rights Watch i mnohých dalších válečných zločinů. Západními médii a politiky je soustavně bagatelizována přítomnost teroristů z al-Káidy na syrském území. Jsou vydáváni jen za okrajovou a nevýznamnou součást povstání. Ve skutečnosti skupina Džabhát Nusrá, označovaná za iráckou odnož al-Káidy, hraje klíčovou roli v bojových operacích a tři desítky různých opozičních skupin jí slíbilo svou oddanost. Podle listu New York Times militanti z Džabhát Nusrá zabili v Iráku mnoho amerických vojáků. Tato organizace se přihlásila k sebevražedným atentátům na členy syrské vlády a nese podle Washingtonu odpovědnost za více než 600 teroristických útoků včetně těch proti syrským křesťanům. Jeden z teroristů prohlásil, že „až skončí s Asadem, budou bojovat s USA“ a někteří další pózovali před kamerou spalujíce americkou vlajku a provolávajíce protiamerická hesla. Ministerstvo zahraničních věcí USA zařadilo toto uskupení na seznam teroristických organizací, což je formální akt bez valného významu. Na tomto seznamu figurovala několik měsíců před „humanitárním“ bombardováním Jugoslávie i Kosovská osvobozenecká armáda – pozdější spojenec Západu, který dodnes samozvaně nezávislé provincii vládne.


USA podporou teroristů porušují vlastní zákon

Počet zahraničních žoldáků a džihádistů v Sýrii nesporně přesáhl počet stoupenců domácí opozice. Přesto Londýn, Paříž a Washington uznaly bojující opozici jako legitimního reprezentanta syrského (!) lidu a přes třetí země ji financují a zásobují zbraněmi. USA tím porušují vlastní zákon – National Defense Authorization Act, který kriminalizuje podporu jakýchkoliv asociovaných sil teroristů. Občané USA již byli zpravodajským serverem infowars.com vyzváni k podpisu petice, aby donutili Obamovu administrativu k zodpovězení otázky, proč dotuje islámské extremisty v Sýrii z peněz daňových poplatníků, obzvláště po zkušenostech z Libye, kde tamní islamisté – vojensky podporovaní NATO při svržení plk. Kaddáfího – v září zavraždili amerického velvyslance Stevense a několik dalších diplomatů.


Dva se perou, třetí se směje

Hillary Clintonová rovněž připustila, že al-Káida podporuje syrské rebely. Vědomí amerických vrcholných představitelů o těchto skutečnostech vypovídá o mnohém. V zájmu USA totiž je, aby konflikt v Sýrii trval co nejdéle. V bojích zahynuly již tisíce islámských extremistů a teroristů a ve Washingtonu dobře vědí, že málokdo jich dovede pozabíjet tolik jako disciplinovaná a dobře vyzbrojená syrská armáda. Na tomto příkladu lze nejlépe ilustrovat přísloví „Když dva se perou, třetí se směje“. V nekonečném konfliktu přijde al-Káida o tisíce svých bojovníků a zároveň se oslabí režim prezidenta Asada, který pod náporem sankcí a únavy Syřanů dlouhotrvající válkou může ztrácet dosud vysokou podporu lidu. S nátlakem na bezletovou zónu, jejíž zavedení by znemožnilo syrskému letectvu bombardovat pozice tzv. rebelů, se příliš nespěchá. NATO prozatím ani nesází na notně vyčpělou a průhlednou záminku k útoku z humanitárních důvodů „hrozby použití chemických zbraní režimem proti vlastnímu lidu“, ačkoliv tyto zprávy – stejně jako pokusy vtáhnout do konfliktu Turecko „ohrožené“ útoky ze syrského území – již médii proběhly.

Domnívám se, že chemické zbraně budou tzv. rebely použity poté, co se jejich porážka bude jevit jako nevyhnutelná. Mohou je získat od libyjských džihádistů, použít je proti civilnímu obyvatelstvu a následně to svést na syrskou vládu. Poté bude mediální propagandou vytvořen dojem, že morální povinnost Západu zasáhnout proti „nelidskému diktátorovi“ je nezbytná (k odhalení pravdy dojde po několika letech, ale to už bude v Sýrii instalován nový režim).


Možné scénáře budoucího vývoje

V případě vítězství syrské armády a udržení prezidenta Asada u moci budou lokální teroristické a bombové útoky pokračovat nadále, stejně jako se tomu děje dodnes v Iráku. Znamenalo by to však porážku USA a první vítězství Ruska od konce studené války. Moskva by si udržela svůj vliv ve východním Středomoří i vojenskou základnu Tartus. Zároveň by přežil jeden z posledních sekulárních režimů na Blízkém východě a tím možná definitivně skončil neslavný proces tzv. arabského jara.

V případě vítězství tzv. rebelů a udržení jednoty Sýrie pod sunnitskou vládou bude zlikvidována „osa odporu“ Damašek-Teherán a Rusko přijde o zbytky geopolitického vlivu ve východním Středomoří. Nový islamistický režim se obrátí proti šíitskému Íránu, proti Rusku a zároveň proti Izraeli a stane se spojencem Turecka a absolutistických monarchií v okolí Perského zálivu, na jejichž finanční pomoci bude závislý.

V mezidobí po svržení prezidenta a ustavení nové vlády by země mohla upadnout do dlouhodobého chaosu (somálský scénář) se závažnými změnami ve složení populace. Křesťané, alavité, drúzové, Kurdové a mnohé další náboženské a etnické minority se stanou terčem útoků sunnitských fundamentalistů (stejně jako nyní) a buď budou donuceni k masové emigraci, nebo dojde k rozpadu Sýrie do tří států podle konfesního klíče (šíitský stát na pobřeží Středozemního moře od tureckých k libanonským hranicím, křesťanský stát podél jeho východních hranic a většinové sunnitské území bez přístupu k moři). V potaz je třeba brát i otázku životaschopnosti takových států a jejich mezinárodní afiliaci.

Ondřej Kosina

Zdroj: vasevec.cz

]]>