V kauze se jednalo o směnku na 75 miliónů korun, kterou chtěl po jihočeském podnikateli Čestmíru Motejzíkovi a spolumajiteli několika masokombinátů a velkostatků, vyplatit pražský obchodník s pohledávkami Tomáš Linhart. Za zmínku stojí i fakt, že ve vleklém sporu, kdy Motejzík úřadům předkládal řadu argumentů, že směnka je zfalšovaná, se sám ocitl v r. 2002 na pět měsíců ve vazbě. Po ukončení šetření policie však poté státní zástupkyně případ definitivně odložila s verdiktem, že pan Motejzík se žádného trestného činu nedopustil.
Za mříže pomohl Motejzíkovi bývalý policista Stanislav Rajtmajer, který s Linhartem spolupracoval a neoprávněně předával Linhartovi dokumenty ze spisu. Motejzík tehdy vypovídal, že na něj Linhart vyvíjel obrovský nátlak a netajil se tím, že dokáže díky svým kontaktům u policie a státního zastupitelství cokoli zařídit.
Ačkoli se Linhart vždy vydával za řádného podnikatele, tento původně vekslák z éry konce osmdesátých let svými aktivitami připomíná spíše aféru nechvalně známého Berdychova gangu. Linhartovi se podařilo vytvořit nebezpečnou chobotnici vztahů a „obchodních dohod“, kdy na jedné straně stál on coby podnikatel a řada jeho kumpánů z podsvětí, a na druhé lidé od policie a ze státního zastupitelství. Linhartovo jméno figurovalo mimo jiné v sérii záhadných úmrtí čtyř podnikatelů, kteří s Linhartem obchodovali a všichni mu prodali za pakatel velké majetky. Velkého pokusu o podvod se Linhart pokusil v kauze Mezinárodního svazu studentstva, kdy se Linhart během konkursního řízení pokusil získat více jak 60 milionů korun, kdy se Linhart podal přihlášku pohledávky do konkurzního řízení vedeného proti Mezinárodnímu svazu studentstva, avšak na základě dodatku ke smlouvě, který zfalšoval za pomocí notářky. Po vyšetřování uznal pražský městský soud v r. 2010 Tomáše Linharta vinným a vyfasoval trest devět let ve vězení. Po vleklé kauze a odvolání byli Linhart zproštěn viny, a finální verdikt o vině mělo rozhodnout dovolaní k Nejvyššímu soudu.
Šéf žalobců Pavel Zeman špatným postupem zhatil řádné dokončení soudního procesu, neboť Dovolání Nejvyššímu soudu nechal podepsat svého náměstka, ačkoli Zeman byl ze svého titulu a funkce jediným oprávněným člověkem dodatek podepsat. Tím případ pro Linharta definitivně skončil a unikl tak po velmi záhadném počinu státního žalobce Pavla Zemana devítiletému trestu.
K dovolání došlo v neprospěch Linharta v zákonné lhůtě. Vzhledem k tomu, že však dovolaní nepodal nejvyšší vrchní státní zástupce Pavel Zeman, ale jeho první náměstek Igor Stříž.
Po vleklých a letitých soudech rozhodl Nejvyšší soud v dovolání, že Masokombinát Písek musí zaplatit směnku + příslušenství, která má dnes již hodnotu 140 mil. a vrátil spor zpět k Vrchnímu soudu s popisem, jak má ve věci dále postupovat.
Když v r. 1997 začal Linhart směnku vymáhat, činil tak bez vědomí skutečného majitele směnky. Tu tehdy Linhart zcizil ze společného sejfu svého společníka Miroslava Moškvana. A jemu tvrdil, že se ztratila.
Vstup do soudního sporu skutečného majitele směny pana Moškvana nastal již v r. 2006, kdy do té doby nasbíral dostatek důkazů o tom, že skutečným majitelem směnky není Tomáš Linhart, ale právě on. Linhart mu tehdy skutečně přiznal vlastnictví směnky a dal Moškvanovi plnou moc, aby v soudním sporu dále postupoval a domáhal se svého práva a majetku. Jakmile Miroslav Moškvan začal jednat na základě této moci, Linhart podal na Moškvana trestní oznámení ohledně zfalšování a udělení plné moci. Po roce zahájení trestního vyšetřování byl však případ pravomocně zastaven!
Zdroj: pz.cz