Evropská unie podstupuje „existenční krizi“, kterou lze vyřešit jen pomocí větší vojenské integrace, přistoupením Turecka a vytvořením „skutečné unie“, říkají šéfové EU. V dokumentu o zahraničně politických cílech unie ve světle britského hlasování za odchod volají činitelé EU po „silnější Evropě“ tažené „spojením své váhy do skutečné unie.“  EU šéfová zahraniční politiky Federica Mogherini v předmluvě poukázala, že „Evropská unie v současnosti provádí nasazení v sedmnácti vojenských a civilních operacích s tisíci muži a ženami sloužícími pod evropskou vlajkou k zajištění míru a bezpečnosti,“ než vyzvala k další integraci.


Dokument dodává, že EU potřebuje „plné spektrum obranných kapacit,“ a ač tvrdí, že členské státy „zůstanou ve věcech obranných rozhodnutí suverénní“, tak se uchyluje k tvrzení: „Aby se mnoho z těchto schopností získalo a udrželo, musí se obranná spolupráce stát normou.“

V silných narážkách, že plánuje vytvoření sdílené armády, která může operovat spolu s NATO ale i odděleně od něj, říká, že ač transatlantická obranná organizace „existuje, aby bránila své členy,“ tak Evropané „se musí lépe vybavit, vycvičit a zorganizovat jak, aby rozhodně přispěli ke kolektivnímu úsilí, tak aby, bude-li to nezbytné, jednali autonomně.“

Rovněž volá po „silném evropském obranném průmyslu“ podporovaném „unijními fondy“ a „nadnárodní kooperací“.

Vojenské úsilí EU bude posíleno „diplomatickou sítí“, která se potáhne „daleko i hluboko do všech koutů planety,“ dodává tento dokument.

Avšak v připomínce oblíbených terčů nenávist Euroskeptiků dokument rovněž obsahuje celkem dost nejasného žargonu.

V jednom okamžiku říká: „EU bude odpovědným globálně zainteresovaným hráčem, ale ta odpovědnost musí být sdílená a vyžaduje investice do našich partnerství. Spoluodpovědnost budiž naším vůdčím principem při prosazování na pravidlech založeného globálního řádu.“