6. srpna 1945 svět smutně vstoupil do atomového věku. Jediná jaderná puma shozená na japonské město Hirošima bez jediného varování okamžitě zabila asi 90 000 lidí a mnoho dalších zranila – ti pak umírali na nemoc z ozáření. O tři dny později zabil druhý atomový útok na město Nagasaki asi 37 000 lidí a zranil dalších 43 000. Ty dvě bomby dohromady nakonec zabily odhadem 200 000 japonských civilistů.

„Knihovna Kongresu přidává každoročně zhruba 60 milionů stran do své držby a ohromné množství informací pro veřejnost. Avšak vláda USA utajuje každoročně téměř desetinásobek tohoto množství – odhadem 560 milionů stran dokumentů . Pro badatele zapojené do politické, historické, vědecké či jakékoliv jiné archivní práce je chmurnou realitou to, že většina aktivit jejich vlády je tajná. – Richard Dolan historik, spisovatel ( zdroj )

Výše uvedené je zde významné. Můžete se opravdu něco dovědět o americké historii, když její značná část zůstává utajená? Když jsme si to řekli, jak bychom opravdu mohli vědět něco o americké historii, když máme tolika příkladů nepoctivosti a dezinformací? A co řeknou historické knihy o 11.9? Budeme muset počkat a uvidíme, ale co nám historické knihy řeknou o atomových bombách a o tom, proč byly shozeny, se mi jeví jako naprostá lež, přinejmenším podle některých velice věrohodných zdrojů.

Často nás učili, že použití atomových bomb bylo nezbytné k ukončení války s Japonskem, co nejrychleji to jen šlo, ale soudíme-li podle prohlášení mnoha vysoce postavených politických a vojenských osob, pak tomu tak není.

Generál a prezident Dwight Eisenhower o tom diskutoval ve svých memoárech roku 1963 Roky v Bílém domě: Mandát pro změnu, 1953-1956 (str. 312-313). Když se uprostřed července 1945 od ministra války Henryho L. Stimsona dověděl o rozhodnutí použít atomovou bombu, byl hluboce znepokojen.

  • „Prožíval jsem pocit deprese, a tak jsem své hrozivé pochyby (Stimsonovi) vyslovil, nejdříve na základě svého přesvědčení, že Japonsko už bylo poraženo a že svrhnout bombu je naprosto zbytečné, a za druhé, protože jsem si myslel, že naše země by se měla vyhnout šoku pro světové veřejné mínění použitím zbraně, o jejímž nasazení jsem si myslel, že už není nutné jako opatření k záchraně amerických životů. Věřil jsem, že Japonsko bylo v okamžiku, kdy už hledá způsob, jak se vzdát s jen minimální ztrátou ‚tváře‘.“ ( zdroj)
  • „Japonci už byli připraveni se vzdát a nebylo nezbytné zasáhnout je tak strašlivou věcí… Nenáviděl jsem pomyšlení, že je to moje země, kdo bude první, co takovou zbraň použije.“ ( zdroj)

Vzhledem k tomu, co jsem uvedl na počátku tohoto článku, si myslím, že je také důležité uvést, že Eisenhower rovněž (ve své rozlučkové řeči) řekl, že:

  • „Ve vládních kuloárech se rovněž musíme střežit toho, aby nedošlo k získání nepatřičného vlivu vojensko-průmyslovým komplexem, ať už se o něj snaží, nebo ne. Potenciál pro katastrofální vzestup nemístné moci existuje a bude nadále trvat. … Pouze bdělé a obeznámené občanstvo může tomuto hroznému propletenci ohromné průmyslové a vojenské mašinérie obrany vnutit naše mírové poselství a úkoly.“ ( zdroj)

Provedla to rozhodnutí shodit atomovou bombu ta „nemístná moc“? Není možno to říci s jistotou, ale připadá mi absurdní o takovéto možnosti neuvažovat.

  • „Od té doby, kdy jsem vstoupil do politiky, seznamoval jsem se převážně s názory lidí, které mi svěřili soukromě. Někteří z největších mužů v USA na poli obchodu a průmyslu mají strach z někoho a mají strach z něčeho. Vědí, že někde je moc tak organizovaná, tak rafinovaná, tak pozorná, tak provázaná, tak úplná, tak vše prostupující, že radši nemluvili jinak než šeptem, když ji proklínali.“ – Woodrow Wilson, z jeho knihy Nová svoboda (1913)

Další velký příklad pochází od generála Douglase MacArthura, který poslal 40 stránkové memorandum prezidentu Rooseveltovi, které jasně nastiňuje pět různých předeher před kapitulací ze strany vysokých japonských činitelů. Toto memorandum rovněž na titulních stranách 19. srpna 1945 odhalily noviny Chicago Tribune a Washington Times.

A opět i toto memorandum jednoznačně konstatuje, že Japonsko nabízí kapitulaci. Co ještě více otvírá oči, je fakt, že podmínky kapitulace byly prakticky identické s tím, co nakonec Američané akceptovali poté, co byla bomba svržena. Toto memorandum ( zdroj) uvádí tyto podmínky:

  • Úplná kapitulace všech japonských sil a zbraní, doma, na držených ostrovech a v okupovaných zemích.
  • Okupace Japonska a jeho obsazení Spojeneckými vojsky pod vedením Ameriky.
  • Japonci se vzdají všech území zabraných během války stejně jako Mandžuska, Koreje a Tchaj-wanu.
  • Regulace japonského průmyslu, aby zastavil výrobu všech zbraní a dalších nástrojů války.
  • Propuštění všech válečných zajatců a internovaných.
  • Vydání všech určených válečných zločinců.

Japonsko rovněž učinilo četné pokusy ukončit válku prostřednictvím Švédska a Portugalska, které byly v té doby neutrální. Rovněž oslovili vůdce Sovětského Ruska „se stanoviskem, že by rádi válku ukončili, kdyby to bylo možné, do září.“ ( zdroj)

Zde je citát od náměstka ředitele Kanceláře námořního zpravodajství Ellise Zachariase:

  • Zrovna, když se Japonci přichystali kapitulovat, vstoupili jsme do toho a předvedli světu tu nejzkázonosnější zbraň, jakou kdy viděl, a v podstatě jsme dali Rusům zelenou, aby se vyrojili do Východní Asie.
  • Washington se rozhodl, že Japonsko už dostalo svou šanci a teď nastal čas použít atomovou bombu.
  • Předkládám, že to byla špatné rozhodnutí. Bylo špatné ze strategického hlediska. A bylo špatné z humanitárního hlediska. ( zdroj)

Podobně to později komentovali i admirál Leahy, personální šéf prezidenta Roosevelta a Truman:

  • Podle mého názoru bylo použití těchto barbarských zbraní na Hirošimu a Nagasaki napomáháním naší válce proti Japonsku… Japonci už byli poraženi a připraveni se vzdát v důsledku účinné námořní blokády a úspěšného bombardování konvenčními zbraněmi… Osobně jsem to cítil tak, že když jsme je použili první, tak jsme přijali etické standardy běžné u barbarů z Temných věků. Mně neučili vést válku tímto způsobem, a války nelze vyhrát vybíjením žen a dětí. ( zdroj)

Docházelo i k znepokojivým poznámkám jako tyto:

  • 9. září 1945 byl veřejně citován admirál William F. Halsey, velitel Třetí flotily, jak prohlašuje, že atomová bomba se použila, protože vědci měli „hračku a chtěli si ji vyzkoušet…“.  Dále konstatoval, že „první atomová bomba byla zbytečným experimentem,“ a že „bylo chybou ji kdy shodit.“ ( zdroj )

Toto řekli i přes skutečnost, že ti nejprominentnější vědci byli naprosto proti tomu. Vědci zapojení do projektu Manhattan dokonce napsali ministru obrany, aby se pokusili ho přesvědčit, aby tu bombu neházel.

Tak se sami zeptejte, proč byla ta bomba opravdu vržena? Navržena byla spousta teorií; history.com nastiňuje, jak mohla být vržena, aby předvedla novou zbraň hromadného ničení Sovětům, takže nakonec posloužila jako předvádění se s vojenskou silou. V roce 2005 dělal časopis New Scientist narážky na to samé, když tvrdil, že to provedli, aby nastartovali Studenou válku.

„Obecné mínění je takové, že atomová bomba zachránila miliony životů (i přes nesmyslnost takových čísel, jako uvedl Samuel Walker) je tak rozšířené, že většina Američanů se nad tím ani vteřinu nezamyslí, a radši zaútočí na kohokoliv, kdo by se vážně zabýval tím, že: Nejen vrcholní vojenští vůdci USA si mysleli, že bombardování bylo zbytečné a neospravedlnitelné, ale mnozí byli i morálně pobouřeni z toho, co považovali za zbytečnou zkázu japonských měst a z podstaty nebojujícího obyvatelstva. Navíc o tom mluvili zcela otevřeně a veřejně.“ – Gar Aplerovitz, profesor politické ekonomie University of Maryland, bývalý legislativní ředitel US Sněmovny reprezentantů a US Senátu a zvláštní asistent na ministerstvu zahraničí ( zdroj)

 

Co sleduji já?

To, o co se já zde pokouším, je přimět čtenáře, aby se zamysleli. Když bylo svržení té bomby jasně zbytečné, když se to nemuselo udělat, tak jaké bylo ospravedlnění? I přes zuřivý odpor různých vojenských a politických vůdců a skutečnost, že Japonsko bylo připraveno se vzdát, stejně byla svržena.

Válka neslouží účelům v našem světě, skutečností však bohužel je, že existuje spousta lidí, kteří z konfliktů prosperují a kořistí z nich. Perfektním příkladem je 11.9 – tj. údajný ‚teroristický‘ útok využitý k ospravedlnění infiltrace na Střední východ.

Je na tom více divností, jako jsou informace naznačující, že obě strany války byly financovány tou samou skupinou. O tom se můžete dočíst více zde.

Poučili jsme se ze svých chyb? Už samotný fakt, že jaderné zbraně vůbec existují, je skličující a já jsme zahanben, že jsem součástí rasy, která jich vytvořila takové množství. Bylo by úžasné, kdybychom mohli využít své brilantní mozky a vědce k vlastnímu pokroku jako civilizace, a ne, abychom ji ničili.

Potřebujeme se poučit ze své historie a ne přijímat učebnicová vysvětlení, která líčí falešné obrazy historie. Říká se, že od roku 1945 je už hodně dávno; je jasné, že většina lidí na naší planetě žije radši v mírovém světě, tak proč je pořád nastavěno tolika překážek, které nám brání, abychom toho dosáhli?

Zdroj:  globalresearch.ca