V Turecku s obviněním vlády z falešné vlajky při víkendovém sebevražedném výbuchu vypukly protesty

Pro ty, kdo by to snad nevěděli, Turecko hraje velkou roli v udržování násilností po celém Středním východě. Už před pár měsíci, když se president Recep Tayyip Erdogan nakonec rozhodl povolit US válečným letounům letecké mise z Incirliku, bylo dost zřejmé, co se bude dít. Erdogan právě ztratil svou absolutní většinu v parlamentu, což je větší problém, než jak by to mohlo znít. Většina byla pro Erdogana kriticky důležitá při jeho snahách upravit ústavu a konsolidovat si moc.

Co mu tu ztrátu ještě zhoršilo, bylo to, že jeho strana AKP ztratila ve volebních urnách půdu pod nohami částečně v důsledku silných výsledků pro-kurdské strany HDP. Vzhledem k tomu, jaké udržuje Ankara řekněme „svárlivé“ vztahy se zakázanou kurdskou stranou PKK, to to pro ni byla trpká pilulka.

Takže to, co Erdogan udělal, bylo v podstatě zahájení občanské války oživením konfliktu s Kurdy. To se dělo pod pláštíkem „války s terorismem“ (a když se nad tím zamyslíte, co se dnes neděje pod pláštíkem „války s terorismem“?) a NATO tomu dalo své požehnání výměnou za přístup k Incirliku a za (převážně falešné) sliby Erdogana, že část jeho války bude zaměřena proti ISIS.

Erdoganovým nápadem bylo vyvolat mezi obyvatelstvem strach ve snaze zvýšit tak podporu pro AKP. Jakmile byl tento plán rozběhnut, přikročil k procesu zadušení tvorby koalice. Když už ji úplně odsabotoval, měl cestu volnou k vyhlášení nových voleb.

Krátce, byl to gambit na podvrácení demokratického procesu podněcováním násilností, do kterých Ankara vkládala naděje, že povedou k silnější podpoře při hlasování v listopadu. Což by následně Erdoganovi vydláždilo cestu pro jeho mocenskou hru. Díky skutečnosti, že je Erdogan „spojencem“ US ve válce s terorismem, tak celá ta věc dostala od Západu pečeť schválení jako Dobré vedení domácnosti.

Těžko byste asi, kdybyste se o to pokusili, ukuli tragičtěji směšnější pikle. Erdogan prostě zkouší lidi dostrašit k volení AKP, ale nedělá to ve vakuu. Turecko je totiž hned vedle Sýrie a ve skutečnosti se už dávno šíří fámy, že Ankara potichoučku podporuje ISIS. Mezi tím po celé hranici bojují s ISIS kurdské YPG a zakázaná kurdská PKK už dlouho tureckou vládu obviňovala z podpory teroristů (no, „teroristů“ jiných, než jsou oni). Takže Erdogan si měl uvědomit, že tuhle politickou hru nebude možné kontrolovat – ta má příliš mnoho pohyblivých součástí a v Ankaře příliš mnoho lidí muselo hned od počátku z toho čuchat tu čertovinu. To znamená, že tím bylo předurčeno, aby se stala jedna ze tří věcí: i) PKK se tak rozzuří, že zahájí rozsáhlou občanskou válku, ii) plán nebude fungovat a HDP si udrží podporu, čímž donutí Ankaru, aby přistoupila k útokům pod falešnou vlajkou v zoufalé snaze hrát vabank v sázce na „teror“, aby do listopadu vystrašila voliče, nebo iii) nějaká kombinace obojího.

Teď už je jasné, že násilnosti eskalovaly až do té míry, že v sobotu bylo dvojicí výbuchů zabito nejméně 130 lidí na mírové demonstraci. Erdogan řekl, že výbuchy „mířily na tureckou jednotu a bratrství, a že jejich záměrem bylo znepřátelit různé skupiny ve společnosti.“

Má samozřejmě naprostou pravdu, ačkoliv jelikož se té demonstrace účastnila HDP, je obviňování PKK hodně přitažené za vlasy, což vede člověka ke vznášení hodně vážných otázek o možné falešné vlajce, a jelikož žádná falešná vlajka by nebyla úplná, kdyby se nezmínila ta největší geopolitická kouřová clona, jaká byla kdy vytvořena, tak také Ankara říká, že podezírá ISIS. Samozřejmě, jak jsme se zmínili výše, mnozí podezírají Ankaru, že to ona spolupracuje s tím Islamistickým státem, o kterém vláda říká, že s ním bojuje, a nic z toho neušlo HDP. Tady je více od Bloomberg (všimněte si zmínky o bombovém útoku v Surucu, který v červenci celý ten krvavý debakl spustil a o kterém jsme my naznačovali, že vypadá podezřele):

Turecká pro-kurdská HDP vyzývá mezinárodní komunitu, aby posílala kondolence Tureckému lidu, „nikoliv zástupcům státu, který je politicky a administrativně za ten masakr odpovědný.“
„Je tu politika AKP spoléhající na radikální skupiny jako na své zástupce, se kterou začal svou podporou pro ně president Erdogan, když dokonce přes zpravodajskou organizaci MIT naléval pomoc do aktivit skupin jako ISIS, Al-Nusra a Ahrar Al-Sham – používaných konkrétně proti Kurdům v Rojavě – a ta je jádrem dnešní tragédie“
Obviňuje AKP vedenou vládu z eskalace násilností ve snaze stlačit HDP pod 10% volební práh
Tvrdí, že existují „jasné vazby“ mezi bombovým útokem na demonstraci HDP z 5. června, útokem v Surucu 20. července a sobotními bombami proti mírové demonstraci v Ankaře
„Nevidíme žádnou politickou odpovědnost ohledně těchto nejkrvavějších útoků v historii republiky. Naopak jejich veřejná prohlášení ukazují připravenost obviňovat oběti tohoto útoku na naši stranu“
Vyjadřuje obavy, že vyšetřování by mohlo být „skryto před dohledem veřejnosti“
Prohlášení je datováno 12. října a podepsáno Selahattinem Demirtasem a Figenem Yuksekdagem, spolupředsedy HDP

Nemějte ale starosti, protože tyto teorie jsou podle Ankary a ministerského předsedy Ahmeta Davutoglu nesmyslné a oni jsou už údajně „blízko zjištění jednoho jména“ a „mají seznam potenciálních sebevražedných atentátníků.“

To je zjevně úplně směšné a turečtí občané to stejně nebaští. Zde je to od AFP:

[quote align="center" color="#999999"]

Hněv vůči presidentovi Recep Tayyip Erdoganovi kvůli nejhoršímu tureckému teroristickému útoku se zintenzivňuje spolu s tím, jak úřady spěchají s identifikací dvou mužských sebevražedných atentátníků obviněných z tohoto krveprolití.

Ulice Ankary zaplnily protivládní a pro-kurdští protestující obviňující vládu z odpovědnosti za tento výbuch, který den před tím rozmetal mírovou demonstraci s drsnými výkřiky „vrah Edrogan“ a „vládo odstup!“

V sobotu se v Istanbulu shromáždil 10 000 dav obviňující vládu, že pochybila při ochraně občanů, když této události neposkytla bezpečnost, a nesli transparenty tvrdícími „stát je vrah“ a „my ty vrahouny známe.“

S tím, jak od světových vůdců přichází soustrast, tak je citován vůdce Lidově demokratické strany (HDP) Selahattin Demiras, jak na Twitterovém účtu strany uvádí: „To stát zaútočil na lidi. Příjemci kondolence by měli být lidé, nikoliv Erdogan.“

Demiras v emotivním proslovu ke rmoutícím se v Ankaře řekl, že občané by se měli zaměřit na skoncování s vládou Erdogana a začít tím při nadcházejících volbách zákonodárců.

„Nebudeme jednat z pomstychtivosti a nenávisti. Požádáme ale, aby ti lidé byli hnáni k odpovědnosti,“ dodal s tvrzením, že tyto volby budou součástí procesu „svržení diktátora.“ [/quote]

Zde je pár obrázků z protestů zachvacujících tuto zemi z pondělka, kdy policie udeřila slzným plynem:

A více od WSJ:

[quote align="center" color="#999999"]

„Bylo tam příliš mnoho raněných, desítky mrtvých, všude roztroušené kusy těl a lidé řvali,“ řekl o tom, co následovalo těsně po výbuších, Onder Bayindir, který byl mezi demonstrujícími před vlakovým nádražím v Ankaře.

„Zatímco jsme se jim pokoušeli pomoci, tak lidé umírali, kolabovali nám v rukou, když jsme čekali na sanitky,“ řekl pan Bayindir, který byl také dobrovolníkem blízké nemocnice. „Nevěděli jsme, co dělat. I my jsme byli v šoku.“

Političtí vůdci se kvůli tomu útoku vzájemně napadají, což je signál, že politické rozkoly se před volbami z 1. listopadu prohlubují.

„Stát nebyl schopen zabránit masakru ani uprostřed Ankary,“ řekl na nedělní demonstraci šéf pro-kurdské Lidově demokratické strany Slelahttin Demiras čili HDP. „Naopak to umožnil,“ řekl, obviňujíc vládu, že tento útok umožnila.[/quote]

My si uvědomujeme, že je to neskutečně spletité a ještě k tomu přispívá turecká role v Syrské občanské válce, ale možnou zkratkou k vysvětlení by mohlo být, jak už jsme dříve vysvětlovali, toto: je to člen NATO vedený US sponzorovaným presidentem, kterého političtí oponenti obviňují, nejenže podporuje ISIS, nýbrž že tuto skupinu zneužívá jako záminku k zahájení občanské války a pro možné vedení útoků na mírumilovné protestující. Zde je užitečný seznam odkazů na klíčové události k tomu od Gefiry:

1. V červnu se AKP nepodařilo zajistit si většinu v parlamentu. Erdogan musel odložit svůj plán na zvýšení výkonné moci presidenta. Objevení se HDP tleskal Brusel a mezinárodní tisk. Gefira okamžitě varovala před politickou bouří a odhadla, že dojde k nápravným volbám.
2. V červenci se Turecko s US dohodlo na útocích proti teroristům z letiště Incirlik. Gefira přímo předpověděla, že Turecko nikdy nepřijme objevení kurdské autonomní oblasti v Sýrii a že rozvíjející se situace povede k větším násilnostem v Turecku a mohla by vést k výjimečnému stavu s odložením voleb.
3. 21. července sebevražedný útok v Sulucu zabil 32 Kurdů a byl počátkem války s PKK, po níž zůstaly stovky mrtvých. Odpůrci AKP obviňovali AKP a tureckou bezpečnostní službu MIT, že byly v tomto útoku komplici.
4. Srpen až září, turecký tisk byl vystavována útokům davů, turecká vláda dělala razie v novinách za urážky Erdogana. Mnozí zahraniční žurnalisté byli zadrženi a vypovězeni.
5. V září začaly ty přibližně 3 miliony uprchlíků, kteří byli v tureckém vyhnanství po více než 3 roky, se svým pochodem na Evropu.
6. V říjnu Erdogan navštívil Brusel. Evropa vyjádřila sympatie k Turecku a slíbila za uprchlíky v Turecku platit. Brusel s Tureckem si slíbily, že obnoví proces přístupových procedur do EU. 7. Bombový útok v Ankaře zabil skoro 100 mírových aktivistů, odpůrců Erdogana.

A to je to samé Turecko, které je údajně jedním z největších spojenců Washingtonu ve „válce s terorismem“ a je též kanálem, skrze nějž se na Evropu valí záplava uprchlíků. Jak to formulovala Reuters: „V sázce je stabilita země NATO, na kterou se pohlíží jako za hráz Západu proti bouřím na Středním východě.“

Absurdity nakonec jdou tak daleko, že je to téměř nemožné rozplést, ale nakonec se bojte tureckých despotů odnášejících volební urny.