Během chvatu před summitem Země, který proběhne letos v červnu v Riu, cení zuby ten nestvůrný globální leviatan, kterým jsou Spojené národy. Z každého koutku nadnárodní komunity proudí nepřetržitý proud publikací, které v podstatě volají po globální vládě nad životním prostředím, ale stejně tak i po drsné redukci globální lidské populace. Tyto dvě záležitosti jsou poměrně dost provázené, alespoň podle té rostoucí hromady oněch OSN listů padajících z nadnárodního stromu, jež všechny v podstatě konstatují, že to první je nezbytné pro umožnění toho druhého.

Jeden z těchto listů k nám dopadl z programu životního prostředí Spojených národů (UNEP) – ukazuje sbírku „klíčových zpráv“ sepsaných obvyklými podezřelými jako je zaníceně lidstvo nenávidící Paul Ehrlich, ekoterorista James Lovelock a vlastní pekelně šílený environmentalista NASA James Hansen.

Jejich společné prohlášení s nadpisem „Výzvy životního prostředí a rozvoje: Imperativ k jednání“ byl jasně konstruovaný jako inspirující pro OSN a jeho nadcházející spiklenecké shromáždění, aby s globální vládou spěchali. V jejich manifestu ti netrpěliví zloduši volají po globální realizaci populačních politik a pošlapávání práv, jen aby se řešilo to, co nazývají „populačním problémem.“

„Problém populace by se měl naléhavě řešit pomocí vzdělávání a zmocňování žen, jejich zapojováním do pracovní síly a do využívání práv, do vlastnictví a dědictví; zdravotní péče o děti a starší; a v zajištění, že všem je dostupná moderní antikoncepce,“ píší.

„Globálně musíme nalézt lepší způsoby jak odsouhlasit a realizovat opatření k dosahování kolektivních cílů.“

Autoři přistoupili k tvrzení, že „tváří v tvář absolutní bezprecedentní naléhavosti nemá společnost jinou volbu než přistoupit k dramatickým akcím, aby se odvrátil kolaps civilizace. Buď změníme své způsoby a vybudujeme zcela nový druh globální společnosti, nebo tyto změní nás.“

S ostrým odsouzením toho, že „financování (kontroly plodnosti po celém světě) mezi lety 1995 a 2008 pokleslo o 30%, a to v neposlední řadě i pod tlakem skupin za náboženská práva v USA i jinde,“ volají autoři po „vzdělávání a plánování potřebných k podpoře a dosažení trvale udržitelného životního stylu populace.“

A teď co si přesně myslíte, že znamená trvale udržitelná populace? James Lovelock nám v roce 2009 poskytl odpověď, když volal po probírce populace se žádoucím výsledkem 1 miliardy lidí na celém světě.

Lovelock rovněž v roce 2010 arogantně tvrdil, že lidstvo je příliš blbé na to, aby zabránilo klimatické změně, a proto tomu musí zabránit celosvětová vláda, nejlépe pak jediná světová vláda.

Všichni tito ekofašisté sepisují návrhy; úvahy Paula Ehrlicha jsou možná těmi nejkrvelačnějšími z celé této bandy, když nadále trvá na masivní redukci populace. Jen málo lidem je třeba připomenout, co napsal v Ekovědě, jejímž byl spoluautorem spolu s Johnem P. Holdrenem, současným vědeckým carem Bílého domu. Některé z nich však stojí za připomenutí:

„Přidáváním sterilizujících látek do pitné vody nebo do základních potravin je návrhem, který by asi lidi vyděsil více než většina návrhů na nedobrovolnou kontrolu plodnosti. A opravdu by to představovalo některé velice obtížné politické, právní a sociální otázky, a to ani nemluvě o technických problémech. Dnes žádný takový sterilizátor neexistuje, a vypadá to, že se ani nevyvíjí. Aby to bylo přijatelné, taková substance by musela vyhovět dost striktním požadavkům: musí být všeobecně účinná, i když se dávky, které dostávají jednotlivá individua, široce liší i přes různou míru plodnosti a citlivosti mezi jednotlivci; rovněž to nesmí přinášet nebezpečí nebo nebezpečné vedlejší účinky; a nesmí to mít účinky na příslušníky opačného pohlaví, děti, staré lidi, domácí a hospodářská zvířata.“

Pamatujte na to, až budete číst návrhy pro globální společnost, že je nezbytné, aby „řešila otázky populace.“ Také z Ekovědy:

„… Tyto agentury spolu s UNEP populačními agenturami Spojených národů by se snad nakonec mohly vyvinout do celosvětového režimu – něco na způsob mezinárodní superagentury pro populaci, zdroje a životní prostředí. Takovýto úplný planetární režim by mohl kontrolovat rozvoj, správu, ochranu a distribuci veškerých přírodních zdrojů, obnovitelných i neobnovitelných, přinejmenším dokud tyto mezinárodní důsledky budou existovat.“

Tyto návrhy by možná snadno prošly schválením, uvážíme-li prohlášení vydaná organizací, která sama sebe nazývá „Projektem regenerace“, jak nedávno navrhla ve svém manifestu Přiblížení Ria rozšíření mandátu Bezpečnostní rady OSN, aby „do něj spadaly otázky životního prostředí a otázky bezpečnosti spojené s životním prostředím“ a také aby „tu byl mezinárodní soudní dvůr pro životní prostředí (ICE), který by urovnával spory spojené s životním prostředím a s mezinárodním právem životního prostředí.“

„(…) globální instituce,“ říkají, „budou odpovědné za vývoj, realizaci a monitorování předkládaných politik trvale udržitelného rozvoje. V současnosti v převážně levicové UNEP a v Komisi OSN pro trvale udržitelný rozvoj panuje mezi mnohými touha po posílení autority těchto institucí a po vytvoření nové Světové environmentální organizace (WEO).“

Tato skupina rovněž volala po tom, aby NGO vytvořily „osobní uhlíkové kvóty, čímž by v podstatě z uhlíku v podstatě pro jednotlivce udělaly novou formu měny.“

Jinými slovy na nadcházejícím summitu máme globální uhlíkovou politiku vynucování globálním uhlíkovým tribunálem. Navíc skupinu prosazující realizaci politik stabilizace populace.

„Zabezpečení závazků vlád, aby zkusily stabilizovat globální populaci,“ čteme v dokumentu.

Nic menšího než stabilizace globální populace a využití vlád členských států OSN k vynucení politik konstruovaných k dosažení tohoto cíle. Tady máme ještě další příklad, jak klíčoví globalističtí hráči navrhují dalekosáhlá opatření k prosazení kontroly nad masami, a to nikoliv jen pro kontrolu samotnou (o což by šlo jen menším psychopatům), nýbrž rovnou s cílem globální prořezávky lidské populace.

A další opatření navržené Projektem regenerace:

– Zřízení Světové environmentální organizace (WEO)

Dohled nad „Planetárním režimem“ se jistě už blíží, uvážíme-li tuto soustavu návrhů, kterou tato skupina vydala. Mohli bychom ale být překvapeni z toho, že tato skupina je spolu-sponzorována Programem životního prostředí Spojených národů (UNEP)a Světovou bankou. Můžeme tedy takovéto věci od této organizace předpokládat. Byla to Světová banka, která v roce 1984 navrhla (str. 8), že možná budou nezbytné i „drastické kroky“, pokud rozvojové země neuposlechnou jejich směrnicím populační kontroly.

Toto však nebylo poprvé, kdy Projekt regenerace usiloval o prořídnutí lidské populace. V jejich spise Nedokončená práce takto skupina v souladu s Georgiánskými poradními kameny vládám radí, aby populaci držely pod určitým stropem:

„(…) stabilizace populace, aby nepřesáhla osm miliard lidí,“ to je dosud Nedokončená práce, vysvětluje zpráva.

Dalším konceptem, který odsud předhodili, je to, že lidstvo prý vstoupilo do nové geologické éry, v níž dominují nikoliv přirozené procesy, nýbrž člověk. Tento nový věk, jenž dostal chmurnou přezdívku „antropocén“, lze zvrátit pouze, jak říkají v OSN, až nadnárodní vláda svou nadvládou převálcuje suverénní státy, což je návrh poukazující na určitou bandu tyranů.

Tento konkrétní propagandistický materiál konstruovaný jako předehra k summitu Země, byl předložen týmem vědců sponzorovaných OSN. Webová stránka s přiloženým „krátkým filmem“ uvádí, že byla zřízena „výzkumníky a komunikátory z některých z vůdčích vědeckých institucí o globální udržitelnosti“.

Ty „vůdčí vědecké instituce“, které webová stránka zmiňuje, jsou vidět na stránce přispěvatelů, zvláště: Stockholmský institut životního prostředí, Program geosféra-biosféra stockholmské univerzity a další organizace zacílené na propagaci globální vlády.

Film sám je podle toho starého nudného scénáře, jak už jsme to slýchali z úst neo-eugenických propagandistů: příliš mnoho lidí, smršťující se ledovce, stoupající hladiny moří a všechna ta další otrava.

Ve velice nedávném článku od profesora coloradské univerzity Philipa Cafaro nadepsaném „Klimatická etika a populační politika“ na nás termín „antropocén“ zase vybafne a opět káravý prst ukazuje na lidstvo jako toho původního zloducha. S citacemi z těch vyvrácených povídaček od Mezivládního panelu o klimatických změnách, onen profesor maluje obrázek hrůzy a zkázy (str. 57).

„Vědci teď mluví o nárůstu lidských požadavků a dopadů na planetu jako o příchodu nové geologické epochy: antropocénu. Takový sobecký a destruktivní přístup ke zdrojům Země lze popsat pouze jako mezidruhovou genocidu.“

Samozřejmě, že zapomíná zmínit, že jestli je něco u klimatu konstantou, tak neustálá změna. Navíc myšlenka, že emise CO2 mají nějaký významný dopad na zemskou atmosféru, už byla opravdu založena do regálu literatury fikce, kam patří:

„Je nejvyšší čas uznat tu nesmírnou nespravedlnost k dalším druhům, kterou představuje klimatická změna a další lidské útoky na biosféru,“ předhazuje nám profesor, „a zreformovat podle toho naši environmentální etiku a chování.“

To, co profesor myslí, když píše o „chování“, není jen nějaká přátelská kampaň za „plánování rodiny“. Ve skutečnosti píše, že zaberou jen ty nejdrastičtější politiky, abychom zabránili globálnímu armageddonu:

„Ukončit nárůst lidské populace je téměř určitě nezbytnou (nikoliv však postačující) podmínkou k odvrácení katastrofické globální klimatické změny. A opravdu, významné snížení současného počtu lidí (zvýraznění doplněno) může být nezbytností k dosažení tohoto cíle.“

Je důležité rozlišovat. Jedna věc je zastavit růst a je úplně jiná věc zredukovat současný počet lidí.

„(…) s větší pravděpodobností dosáhneme slušné budoucnosti pro chudé tohoto světa, když skončíme se současným růstem globální populace tak rychle, jak je jen možné. Ve skutečnosti však může být nezbytné lidskou populaci zredukovat, abychom takové budoucnosti dosáhli,“ opakuje si profesor na str. 54.

Cafaro považuje tuto otázku za etickou a znovu zdůrazňuje, že nezbytností není nic menšího než významná redukce současné lidské populace.

„Mým prvním podstatným konstatováním druhé poloviny tohoto článku je následující,“ píše. „Konsensus týkající se přijatelných hranic požadavků na globální klimatickou změnu je přinejmenším takový, že musíme přijmout kroky k zastavení růstu lidské populace. A opravdu, když přijmeme tyto hranice vážně, pravděpodobně to znamená podporu významnému snížení velikosti současné lidské populace. Vzhledem k roli, jakou růst populace hrál, u zrychlování klimatické změny v rámci varianty pokračování běžného podnikání jako vždy, tak žádná méně opatrná politika zjevně nemůže vyhovět etickým měřítkům.“

S postěžováním, že „pozice IPCC je zjevně taková, že kontrola populace je příliš kontroverzní, aby se o ní diskutovalo“, přistupuje tento profesor k prohlášení: „(…) neschopnost řešit problém populace pokřivuje náš úsudek ohledně toho, co bychom měli dělat ke zmírnění klimatické změny a k adaptaci na ní a co zakládá spravedlivou dělbu práce v tomto úsilí.“

Jak Cafaro pokračuje ve svém tažení za celosvětově tužší populační politiky, nevyhnutelně se dotýká otázky, zda takové politiky implementovat nuceně nebo dobrovolně:

(…) otázce vynucování se nelze navždy vyhýbat. V tomto článku o tom, v co věří mnoho pokrokových autorů z dané oblasti, že metody dobrovolnosti jsou dostačující k omezení populace na přijatelnou úroveň, to ale pravděpodobně neplatí vždy a všude a nemusí to být v 21. a ve 22. století pravda pro svět jako celek.“

Profesor pak argumentuje, že aby byla jakákoliv populační politika efektivní, musí se provádět nuceně:

„Čínská politika z větší části její populaci stabilizovala, zatímco některé národy, které spoléhají čistě na opatření postrádající vynutitelnost, jako je Indie, se nadále nadýmají.“

Profesor se samozřejmě nemůže zcela vyhnout problémům svobodné vůle, která by se snad mohla i bouřit proti úderu vnucenému OSN k redukci globální populace:

„Pravdou je, že pro mnohé lidi, když jim budete říkat, jakým autem mohou jezdit, nebo kolik dětí mohou mít, je to nepřijatelné vměšování do jejich práv. Pak bychom ale urychleně měli učinit kroky, abychom zavedli pobídky, jež nejsou vynucováním nebo jen jeho slabou formou, abychom tak dosáhli žádoucích výstupů. Pokud se to ukáže nedostatečným, možná budeme muset přijmout přísnější omezení našich spotřebitelských svobod nebo moci mít některé děti.“

Další banda vědců zapojených do spiknutí „Planeta pod tlakem“, z nichž jeden před tím prohlásil, že zpochybňování „klimatické změny“ se rovná těžké mentální chorobě, vystavuje film Antropocén na předním místě své webové stránky, kromě toho, že volá po globální vládě, jež by přiškrtila příval „člověkem vyvolané klimatické změny.“

Jako součást tzv. Deklarace o stavu planety vydané organizací podporovanou OSN jako sbírka vysoce profilovaných vědátorů, se tam protlačuje myšlenku globální vlády, když volá po „systému vládnutí Zemi“. V této deklaraci se píše:

„Vlády musí přijmout akce k podpoře institucí a mechanismů, které vylepší soulad, stejně jako přinesou integrované politiky a akce ve všech sociálních, ekonomických a environmentálních pilířích. Současné pochopení podporuje vytvořit v rámci systému OSN Výbor trvale udržitelného rozvoje, aby integroval sociální, ekonomickou a environmentální politiku na globální úrovni. Existuje rovněž silná podpora pro posílení globální vlády zahrnutím občanské společnosti, obchodu a průmyslu do rozhodování, které by probíhalo na všech úrovních.“

Opět: Planetární režim pod jiným jménem…

V oddělené politické instruktáži překládané tím samým spikleneckým spolkem nadepsaném Transformace vlády a institucí pro planetu pod tlakem její iniciátoři opět otevřeně propagují vynoření globální vlády, když připisují podtitulek „Příprava globální vlády pro teplejší svět“:

„Na globální úrovni vypadá institucionální aparát mizerně připraven na to, aby si poradil s důsledky masivní globální změny, která ovlivní takové důležité systémy jako potraviny, vodu, energii, zdraví a migraci a jejich interakce. Ačkoliv masivní změny např. u hladin moří nemusí hrozit okamžitě, budoucí nebezpečí lze minimalizovat, naplánují-li se a projednají institucionální reformy už teď. Jsou to tudíž programy globální adaptace, jichž je zapotřebí, aby se stalo těžištěm zájmu systému OSN a vlád.“

Bylo samozřejmě už vyčerpávajícím způsobem dokumentováno, že jestli je u klimatu něco trvalého, tak jsou to jeho neustálé změny. Navíc myšlenka na světovou vládu je daleko starší než jakékoliv šílenství s globálním oteplováním, se kterým zrovna teď elita přišla. Jak poukazuje lord Christopher Monckton, UNEP a další agentury uvnitř systému OSN jsou jen další byrokracií, která se chystá zruinovat svobodu, nahradit skutečnou svobodu nějakou umělou náhražkou pod planetární vládou. Navíc všechny ty důrazy na prořezávku populace musí zarazit i ty nejotrlejší čtenáře.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: prisonplanet.com

]]>