Heidemarie Schwermer, 69letá žena z Německa, přestala před 15 lety používat peníze a nikdy prý nebyla šťastnější. Před 22 lety se Heidemarii rozpadlo manželství, a tak se svými dvěma dětmi odstěhovala do Dortmundu. Středoškolská učitelka ve středním věku si rychle začala všímat, kolik lidí je v novém městě bez domova. To ji natolik šokovalo, že se rozhodla s tím něco udělat.


Věřila, že tihle lidé nepotřebují peníze, aby zapadli zpět do společnosti, ale potřebují být užiteční. Proto také založila výměnný obchod nazvaný “Gib und Nimm” (Dej a ber). Zde si lidé mohli vyměnit různé věci nebo i dovednosti bez toho, aby za ně platili. Staré oblečení se měnilo za kuchyňské nádobí a oprava auta za opravu dřezu.

Ze začátku tento koncept moc lidí bez domova nepřilákal. Někdo z potřebných jí dokonce řekl, že si nemyslí, že by s ním chtěla mít co dočinění nějaká vzdělaná „panička“ ze střední třídy.

Své uplatnění ale obchod našel. Začal být vyhledáván zejména nezaměstnanými a lidmi v důchodu. Čím dál tím více lidí se dozvídalo o jejím projektu a začalo se jí vyptávat na její životní styl.

Heidemarie si uvědomila, že vlastně žije obklopena spoustou věcí, které nepotřebuje, a rozhodla se to napravit tím, že pokud si něco koupila, zároveň se něčeho zbavila. Nedlouho poté pokračovala v dalších změnách, a to tak, že opustila práci, která jí způsobovala zdravotní potíže. Začala tedy umývat nádobí za 10 marek na hodinu a i když jí spoustu lidí říkalo, že je to pod její úroveň, nevzdala se a demonstrovala tak názor, že nechápe, proč by s titulem měla být více vážená než pracovník v kuchyni.

Okolo roku 1995 pak Heidemarie udělala zásadní změnu a přestala používat peníze.