Nelze zveličit celkovou závažnost rizika rakoviny plic z atmosférického radioaktivního spadu. Předtím než Rusko, Británie a Amerika zakázaly 5. srpna 1963 atmosférické testy, bylo do atmosféry vypuštěno více než 4 200 kilogramů plutonia. Protože víme, že méně než jeden mikrogram [miliontina gramu] vdechnutého plutonia způsobí u člověka smrtelnou rakovinu plic, tudíž vaše přátelská vláda vynesla do atmosféry 4 200 000 000 [4,2 miliard] smrtelných dávek, kdy radioaktivní poločas přeměny částice je minimálně 50 000 let. Děsivé? Bohužel je to mnohem horší.
Výše zmíněné plutonium existuje ve vlastní jaderné zbrani před detonací, ale zdaleka největší množství smrtelně radioaktivních částic vznikne z obyčejného prachu nebo písku, který je nasátý ze země a ozářen během vzestupu ohnivou koulí. Tyto částice tvoří zdaleka největší obsah sloupce „dýmu”, který lze vidět na libovolné fotografii atmosférického jaderného výbuchu. Ve většině případů je vtaženo několik tun materiálu, který je při průchodu trvale ozářen, ale buďme neuvěřitelně konzervativní a budeme tvrdit, že pouhých 1000 kilogramů povrchového materiálu je vtaženo během jednotlivé atmosférické jaderné zkoušky.
Předtím než Rusko, Británie a USA zakázaly atmosferické jaderné zkoušky, bylo provedeno celkem 711 testů, které vytvořily 711 000 kilogramů smrtících mikroskopických radioaktivních částeček, k nimž je třeba přičíst původních 4200 kilogramů pocházejících ze samotných zbraní, čímž se zhruba dostaneme k velmi konzervativnímu celkovému množství 715 200 kg. V každém kilogramu se nachází více než milion smrtelných dávek, což znamená že vaše vlády zamořily atmosféru více než 715 000 000 000 [715 miliardámi] dávek, které jsou dostačující aby 117 krát způsobily rakovinu kůže nebo plic u každého muže, ženy a dítěte na zemi.
Mapa jaderných výbuchů od r. 1945 – 1998
]]>
