Války jako na Ukrajině, v Sýrii či v Iráku jsou válkami 4. generace. Tyto války už nevedou vlády, nýbrž zlovolné sítě, které zčásti vzájemně vstupují do symbiotických vztahů a zčásti se mezi sebou kanibalizují. Kromě toho, že jsou hrozbou pro národní státy a aliance, na něž útočí, tak jsou tyto sítě i zdrojem sílícího frontálního útoku proti politickým systémům, v nichž jsou samy uhnízděny. Tyto sítě zneužívají demokratických systémů jako hraček pro své hrátky a roste v nich největší ze všech hrozeb proti suverenitě zevnitř demokratických systémů proti lidu samotnému.


Války 4. generace a anarchie oligarchů. Válčení 4. generace se vyvinulo na základě vnímané potřeby skoncovat s patem studené války, který učinil směřování k vojenským konfrontacím mezi supervelmocemi nebo aliancemi nemožným. Základy k tomu položily mozkové trusty kolem Zbignieva Brzezinského a zřízení Al-Kái dy v Afghánistánu v 80. letech. První skutečná válka 4. generace byla namířena proti Jugoslávii.

Od Jugoslávie po Ukrajinu. Je dobře zjištěným a zadokumentovaným faktem, že vnitřní konflikt v Jugoslávii byl vyfabrikován aliancí Slovinských a Chorvatských separatistů s vazbami na německý Národní socialismus z WWII. Národní socialisté jsou rovněž zakopaní dovnitř politického systému USA, to jejich vojensko-průmyslového komplexu a do civilních i vojenských zpravodajských služeb USA a NATO z období po WWII.

Jak uvedl mezinárodní právník Christopher Black v našem společném článku sepsaném skupinou Black, Fetzer, Mezayaev a Lehman s názvem „Jihovýchodní Čínské moře perfektní krize pro Mezinárodní krizovou skupinu,“ tyhle Slovinské a Chorvatské sítě dostaly skrytou podporu přes německou zpravodajskou službu BND stejně jako přes Vatikán. Tento fakt rovněž uvedl i profesor Michel Chossudovsky ve svém článku „Německé zpravodajství a CIA podporovaly Al-Káidou sponzorované teroristy v Jugoslávii.“

Války 4. generace jako ty v Jugoslávii, Libyi, Sýrii, Iráku a na Ukrajině se plánují roky někdy i desetiletí dopředu. V tom našem společném článku Alexander Mezyaev uvedl, že penzionovaný francouzský brigádní generál Pierre Marie Gallois v tomto směru učinil omračující přiznání.

Ve dvou na videu zachycených prohlášeních brigádní generál Gallois přiznal, že evropské mocnosti, či lépe řečeno sítě uvnitř evropských mocností pořádaly tajné schůzky na statku v Německu, kde plánovaly válku v Jugoslávii. Tyto schůzky se pořádaly od roku 1976. Gallois prohlašoval, že on býval na těchto schůzkách přítomen.

Zlovolné sítě válku na Ukrajině plánovaly roky dopředu. Válka na Ukrajině vznikla podle modelu stejné konstrukce jako válka proti Jugoslávii. Zvolenými spojenci byli ukrajinští ultranacionalisté s přímými vazbami na nacistické organizaci z WWII. Její funkcí je sabotovat mírumilovnou integraci tržních ekonomik Ruska a Evropy a udržet hegemonii pod dominancí USA/UK nad Evropou .

Zabíjení stovek policistů a protestujících 22. února 2014 v Kyjevě se, jak uvedl německý geopolitický analytik F. William Engdahl, účastnila UNA-UNSO. Vůdce UNA-UNSO Andrij Škil býval během USA podnícené Oranžové revoluce z let 2003-2004 poradcem Julie Tymošenko. Vazby mezi UNA-UNSO a německou Nacionálně demokratickou stranou (NPD) byly zadokumentovány i ve Wikipedii, uvedl Engdahl.

Zmatení principů – nacismus nepředstavuje Německo. Úzké vazby mezi německou NPD a britskou tajnou službou MI6 byly zadokumentovány mezi mnoha jinými i Johnem Hopperem. Bylo by velkou chybou plést si zapojení německých nacistů a neonacistů v Jugoslávii a na Ukrajině se zapojením německé vlády. Hnací silou za válkami 4. generace už nejsou vlády, nýbrž zlovolné sítě, které jsou uhnízděné ve vládních agenturách, NATO, OSN a v různých NGO.

Jak jsem uvedl ve svém článku „Myanmar, plyn a Sorosem financovaná destrukce národního státu,“ je to zvláště Rámcový mezi-agenturní tým OSN pro preventivní akce (Rámcový tým), který slouží jako agentura OSN pro subverze prováděné těmito zlovolnými sítěmi.

Ve skutečnosti vlády Německa, České republiky, Slovenska a částečně i Francie a Rakouska, Itálie a Švýcarska už vedou aktivity kontroly škod proti primárně USA/UK zájmy taženým pokusům sabotovat mírumilovnou spolupráci mezi kontinentální Evropou a Ruskem.

Frontální útok na mezinárodní právo a národní suverenitu. To, co začalo Jugoslávií, a akcelerovalo se teroristickými útoku z 11. září 2001, přineslo i neustálou erozi mezinárodního práva. Připomenu pár z nejvíce do očí bijících bodů z těch, které daleko podrobněji rozvedl mezinárodní právník Christopher Black.

  • Eroze principů neintervenování do mezinárodních záležitostí zavedených Vesfálskou smlouvou a zakotvených i v Chartě OSN. Zvláště zavedením principů humanitární intervence a „odpovědnosti k ochraně.“
  • Eroze Ženevských konvencí přijetím takových konstruktů jako jsou nezákonní bojovníci, posílených výslechových technik, mimořádných zadržení, legalizace souhrnných poprav pomocí dronů a seznam osob na zabití Bílého domu.
  • Eroze Haagských konvencí pomocí Al-Káidy, UNA-UNSO, ISIS, ISIL, IS, Jabhat al-Nusrah, LIFG mezi mnoha jinými de-facto žoldnéřskými silami, které jsou spravované zlovolnými sítěmi uhnízděnými uvnitř zpravodajských služeb. V tomto směru je kriticky důležitý termín věrohodné popiratelnosti.
  • Zřízení ilegálních mezinárodních soudů a politických soudních show včetně ICTY, ICTR, SCSL, SCL a podobných speciálních soudů nebo kvazi-legálních justičních institucí.

Útok těchto zlovolných sítí není namířen jen proti mezinárodnímu právu a národní suverenitě v zahraničí. Tyto sítě útočí i na suverenitu v členských státech Evropské unie a NATO.

Zmatení principů. Ač lze argumentovat rozmanitostí demokratických systémů, jejich společný jmenovatel spočívá v tom, že je to lid, kdo je v takovém státě suverénem. Rozmanitost je definována mírou nebo systémem, jímž je tato suverenita delegována.

Jedním z nejvyšších projevů suverenity je podle mezinárodního i národního práva právo vést válku. Národní suverenita je např. do velké míry definována jeho schopností a právem k projekci vojenské síly. Např. suverenita Německa po WWII téměř neexistuje. Vypovězení amerického šéf-špióna v červenci 2014 z Berlína otevřelo skutečnou „Pandořinu skříňku“.

Tato suverenita členských vláda NATO a suverenita samotná (tedy lidu) je od Jugoslávie předmětem agresivních útoků. To jus belli, čili právo vést válku, které v sobě nese pro lid potenciálně katastrofické důsledky, bylo v Západních demokraciích naprosto erodováno. Suverenita a tento jeden z jejích nejvyšších projevů byla těmito zlovolnými sítěmi uzurpována.

K některým z primárních architektů tohoto anarcho-oligarchického systému patří Madeleine Albright, Zbigniev Brzezinski, Henry Kissinger, Frederick Kempe a George Soros. Tento systém by nemohl fungovat bez přímé i nepřímé podpory vůdčích rodin Evropy a USA. V mnoha případech zvolené vlády členských států EU nebo NATO pouze reagují na politiky, které jsou realizovány těmito sítěmi.

Zjednodušení jako „válka NATO na Ukrajině“ jsou v jistém smyslu k pochopení nápomocná. Omezit diskurz na tuto úroveň analýzy je ale největší klam, jakému suveréni podléhají. Kontrola nad médii hraje v udržování tohoto diskurzu na úrovni, která nedovoluje suverénům intervenovat, a lid je klamán hlavní roli.

V důsledku toho už mnoho let probíhala širší válka na Středním východě; teď byla rozpoutána válka na Ukrajině; a většina volených funkcionářů je o její skutečné dynamice držená v nevědomosti. Obyvatelstvo je udržováno v zaslepení a vedou je jak jehňata na jatka.

Uvážíme-li ty právě probíhající ekonomické a vojenské války; uvážíme-li rizika vojenské konfrontace velkého rozsahu, ať už chtěné nebo nechtěné, protože se události vymkly kontrole, tak by si lidé ve státech NATO nejvíce pomohli, kdyby se zamysleli nad touto sadou otázek.

Vzdáme se parazitickým zlovolným sítím čili anarcho-oligarchům? Necháme se zlovolnými sítěmi anarcho-oligarchů zavlékat do válek? Vzdám se, nebo budu požadovat, aby si moji zvolení zástupci vzali naši suverenitu zpět? Existuje způsob, jak znovu nastolit zákonnost a suverenitu mírovými prostředky? Nebo nastal čas, kdy bych měl začít s organizováním masových občanských zatčení a revolucí? Znám jména a adresy, které potřebuji znát, abych mohl obnovovat suverenitu? Mám spojence mezi mocenskými handlíři? Kdo je můj spojenec, a kdo není? Skutečnost, že krádeže a propaganda umožňují zlovolným sítím uzurpovat suverenitu, a skutečnost, že člověk „ve svobodném světě“ musí začít uvažovat o revoltě a odporu je sice zarážející, nikoliv však ochromující.

Dr. Christof Lehmann

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  journal-neo.org