Vláda USA předstírá, že žije pod vládou zákona, aby respektovala lidská práva a poskytovala svobodu a demokracii svým občanům. Ta Washingtonem předstíraná realita je však od té tvrdé reality diametrálně odlišná. Vláda USA běžně kritizuje jiné vlády za to, že jsou nedemokratické a porušují lidská práva. Ovšem žádná další země kromě Izraele neposílá bomby, rakety a drony do suverénních zemí, aby tam zabíjely civilní obyvatelstvo. Vězení s mučírnou Abú Ghrajb, Guantanámo a tajné výslechovny CIA, to jsou příspěvky režimů Bushe a Obamy k lidským právům.
Washington porušuje lidská práva svých vlastních občanů. Washington suspendoval občanské svobody garantované Ústavou USA a vyhlásil svůj úmysl zadržovat občany USA bez omezení i bez řádného procesu. Prezident Obama oznámil, že on si může podle svého uvážení vraždit občany USA, které považuje za hrozbu pro USA.
Kongres na tato výjimečná oznámení nereagoval procesem odvolání (impeachment). Nedošlo k pobouření u federálních soudů a na právnických fakultách, ani u advokátních asociací. Glenn Greenwald hlásí, že Ministerstvo domácí bezpečnosti obtěžovalo žurnalisty, kteří se odmítli stát „presstitutkami“ a viděli jsme i videa brutálního policejního útlaku při poklidných protestech OWS. Chris Floyd popisuje perverzní mučení, jímž se ukájí ti, co vládnou USA.
Nyní Washington nutí tolik světa, kolik je jen schopen, aby svrhli mezinárodní smlouvy a mezinárodní zákon. Washington vydal edikt, že pouze jeho slovo samotné je mezinárodním zákonem. Jakákoliv země, kromě těch, co obdrží Washingtonské osvobození od ediktu, která se zapojí do obchodu s Iránem či nakoupí iránskou ropu bude terčem sankcí USA. Tyto země budou odříznuty od trhů USA a jejich bankovní systém nebude moci využít bank, které zpracovávají mezinárodní platby. Jinými slovy, washingtonské „sankce vůči Iránu“ platí nejen pro Irán, ale i jiné země, co neposlouchají Washington a uspokojují své energetické potřeby iránskou ropou.
Podle Christian Science Monitor prozatím Washington udělil speciální privilegia Japonsku a 10 zemím Evropské unie, aby nadále iránskou ropu nakupovaly. Požadovat, aby země odstavily své ekonomiky, aby vyhověly Washingtonské vendetě proti Iránu, vendetě, která probíhá už od iránského svržení Washingtonem instalované loutky iránského šáha před více než třemi desítkami let, to už je moc na to, aby to prošlo i Washingtonu. Washington povolil Japonsku, aby si udrželo mezi 78-85% svého normálního dovozu z Iránu.
Washingtonské úlevy jsou však svévolné. Úlevy nebyly uděleny Číně, Indii, Turecku a Jižní Koreji. Indie a Čína jsou největšími dovozci Iránské ropy a Turecko a Jižní Korea patří k deseti nejdůležitějším dovozcům. Než se podíváme na možné nezamýšlené důsledky Washingtonské vendety vůči Iránu, jaký je právní titul Washingtonského počínání vůči Iránu?
Upřímně řečeno, Washington nemá žádný právní titul. Je to zase všechno jen ten hoax o „zbraních hromadného ničení“. Irán, na rozdíl od Izraele, podepsal dohodu o nešíření jaderných zbraní. Všechny země, které tuto dohodu podepsaly, mají právo na jadernou energii. Washington tvrdí, že Irán tuto dohodu porušuje vývojem jaderné zbraně. Ovšem neexistuje vůbec žádný důkaz o Washingtonských tvrzeních. Washington má 16 zpravodajských agentur, a ty jsou zajedno, že Irán od roku 2003 nemá žádný program jaderného zbrojení. Navíc v Iránu jsou zbraňoví inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii a ti souhlasně dosud hlásili, že nedochází k žádnému odvracení štěpného materiálu z energetického programu do zbrojního programu.
Ve zřídkavých případech, kdy Washingtonu tato fakta připomínají, tak Washington zaujímá jiné právní stanovisko. Washington tvrdí, že iránská práva plynoucí ze smlouvy o nešíření neplatí, a že Irán nemůže mít program jaderné energie, protože Irán by se tím naučil dost, aby si tu bombu mohl sestrojiv v budoucnu. Světový hegemon se jednostranně rozhodl, že možnost, že by Irán jednoho dne mohl mít atomovku je příliš velkým rizikem, aby byla přijatelná. Je lepší, když Washington řekněme, vyžene ceny ropy, rozvrátí světovou ekonomiku, poruší mezinárodní právo a riskuje rozsáhlou válku, než muset varovat budoucí Iránskou vládu, aby jaderné zbraně nedělala. Tohle je tyranský přístup k zákonu Jeremyho Benthama, který byl v Anglo-Americkém právním systému zavržen.
Je těžké charakterizovat washingtonský přístup jako dobrý úsudek. Navíc Washington nikdy nevysvětlil ani to obrovské riziko, jaké vidí v možnosti iránské atomovky. Proč je to riziko o tolik větší, než riziko spojené se sovětskými atomovkami nebo s atomovkami USA, Ruska, Číny, Izraele, Pákistánu, Indie a Jižní Koreje dneška? Irán je relativně malá země. Nemá světové hegemonické ambice jako Washington. Na rozdíl od Washingtonu není Irán s ve válce s tuctem zemí. Proč si Washington ničí reputaci Ameriky jako země, která respektuje zákon, a místo toho riskuje rozsáhlou válku a odvrácení budoucího možného ekonomického rozvoje kvůli pravděpodobnosti, která je neznámá?
Na tuto otázku není žádná dobrá odpověď. Když nemá důkazy k právní opodstatněnosti postupu vůči Iránu, tak to Washington a Izrael nahrazují démonizací. Za pravdu byla vyhlášena lež, že záměrem současného presidenta Iránu je vymazat Izrael z tváře země.
S touto lží v propagandě uspěli, ač četní jazykoví experti dokázali, že záměr připisovaný iránskému presidentovi americko-izraelskou propagandou je hrubým překroucením překladu toho, co iránský president řekl. A zase jednou pro Washington a jeho presstitutky na faktech nezáleží. Vše, na čemž záleží, je jen agenda, a jakákoliv lež bude k podpoře této agendy zneužita.
Washingtonské sankce by nakonec mohly Washington bolet více, než bolí Irán.
Co udělá Washington, když Indie, Čína, Turecko a Jižní Korea nepodlehnou washingtonským hrozbám?
Podle posledních novinových zpráv se Indie a Čína nepřiklání k pro sebe nepohodlnému přístupu a k poškození svého ekonomického rozvoje jen proto, aby podpořily Washingtonskou vendetu proti Iránu. Když tak Jižní Korea sleduje rychlý růst Číny a pozoruje severokorejskou odolnost vůči americkým útokům, tak by mohlo být s podivem, kdyby Jižní Korea chtěla ještě dlouho zůstat být loutkovým státem Washingtonu. V Turecku, kde civilní a do jisté míry islamistická vláda zvládla vymanit z kontroly USA turecké ozbrojené síly, zjevně pozvolna dochází k uvědomění, že Washington a NATO drží Turecko v „roli služebníka“, v níž je Turecko Washingtonským agentem proti svému světu, do kterého patří. Turecká vláda zjevně znovu zvažuje prospěch vyplývající z toho, být prodlouženou rukou Washingtonu.
To, o čem se budou Turecko a Jižní Korea rozhodovat, je v podstatě rozhodnutím, budou-li tyto země nezávislé, nebo se podrobí Washingtonskému impériu.
Úspěch americko-izraelského útoku na iránskou nezávislost závisí na Indii a Číně.
Když Indie a Čína pošlou Washington k šípku, co může Washington dělat? Absolutně nic. Co když by Washington utápějící se ve své gigantické bohorovnosti oznámil sankce proti Indii a Číně?
Fochy v supermarketu u Wal-Martů by byly prázdné a největší americký maloobchod by bušil na dveře v Bílém domě …
Apple Computer a nesčetné mocné korporace USA, které poslaly svou produkci zboží pro americký trh do Číny, by spatřily, jak se jim jejich zisky rozplývají před očima. Spolu se svými spojenci z Wall Streetu by tyto mocné korporace zaútočily na cvoky v Bílém domě s větší silou, než má Rudá armáda. Čínský obchodní přebytek by se ztratil, aby se přelil do dluhu pokladny USA. Jelikož banky a společnosti kreditních karet off-shorovaly kancelářské zázemí do Indie spolu s odděleními zákaznických služeb, tak by všechna tahle zařízení po celém USA přestala fungovat.
V Americe by zavládl chaos. Takové jsou zisky z globalizace pro to Impérium, co ji protlačuje.
Blbci z Bílého domu a neokonzervativci spolu s izraelskými válečnými štváči, co na něj naléhají, aby vedlo více válek, nechápou, že USA už není nezávislou zemí. Ameriku vlastní korporace off-shorující business a ty cizí země, do nichž tyto korporace svou výrobu pro trh USA umístily. Sankce na Čínu a Indii (a Jižní Koreu) znamenají sankce na korporace USA. Sankce na Turecko znamenají sankce na spojence v NATO.
Uvědomuje si Čína, Indie, Jižní Korea a Turecko, že drží kartu, s níž lze vyhrát? Chápou, že Americkému impériu mohou dát vale a rozpoutat v něm kolaps nebo mají stejně vymyté mozky jako Evropa a zbytek světa, že mocným Američanům nelze odporovat?
Uplatní Čína a Indie svou moc vůči USA nebo tyto dvě země před tímto problémem uhnou a přijmou pozici, která sice zachrání Washingtonu tvář, budou ale nadále obchodovat s iránskou ropou?
Odpověď na tuto otázku zní: kolik bude Washington ochoten Číně a Indii zaplatit v tajných ujednáních, jako je např. vystěhování USA z Jihočínského moře, za to, že se Čína a Indie budou prezentovat, že uznávají diktátorskou moc Washingtonu nad zbytkem světa?
Bez ústupků Číně a Indii bude pravděpodobně Washington ignorován a bude se dívat na rozplývání své moci. Země, která nedovede budovat průmysl a vyrábět průmyslové zboží, nýbrž umí už jen tisknout dluhové instrumenty a peníze, už není mocnou zemí. Je to jen vymydlený mizerný frajírek, co bude plácat kolem jen, dokud ten příslovečný chlapeček nevykřikne: „císař je nahý.“
Zdroj: www.globalresearch.ca
]]>
