S přibývajícími důkazy o tom, že cvičení mysli nebo aplikace určitých režimů vědomí může mít pozitivní vliv na naše zdraví, se vědci snaží přijít na to, jak tyto praktiky fyzicky ovlivňují tělo. Nová studie výzkumníků z Wisconsinu, Španělska a Francie přináší první fakta o molekulárních změnách v těle následujících po intenzivních cvičeních bdělé pozornosti. Studie zkoumala účinky celodenního intenzivního cvičení bdělé pozornosti ve skupině zkušených mediátorů ve srovnání se skupinou netrénovaných kontrolních subjektů, které praktikovaly tiché, nemeditativní aktivity.
Po osmi hodinách cvičení bdělé pozornosti se u mediátorů projevily různé genetické a molekulární odchylky, včetně změněných úrovní mechanismu genetické regulace a snížených úrovní prozánětlivých genů, což souviselo s rychlejším fyzickým zotavením ze stresové situace.
„Pokud víme, jde o vůbec první doklad prudkých změn genetických informací u subjektů podrobených cvičení bdělé pozornosti, říká jeden z autorů studie Richard J. Davidson, zakladatel Centra pro výzkum zdravé mysli a profesor psychologie a psychiatrie na Wisconsinsko-Madisonské univerzitě.
„Nejpozoruhodnějším zjištěním je to, že tyto změny byly zaznamenány u genů, které jsou běžným cílem protizánětlivých a analgetických léků,“ uvedla Perla Kaliman, hlavní autorka studie z Institutu biomedicínského výzkumu v Barceloně (IIBB-CSIC-IDIBAPS), kde byly provedeny molekulární analýzy.
Studie byla publikována v časopisu Psychoneuroendocrinology.
Preklinické studie prokázaly, že cvičení pozorné bdělosti mají bláhodárné účinky na zánětlivé poruchy, a Americká kardiologická asociace (American Heart Association) je schválila jako preventivní intervenci.
Genetická aktivita se může měnit v souladu s vnímáním
Podle dr. Bruce Liptona se genetická aktivita může den po dni měnit. Jestliže se naše vnímání odráží v chemickém složení těla a náš nervový systém vnímá a interpretuje okolní prostředí a poté ovládá chemické složení krve, pak můžeme doslova změnit osud svých buněk změnou myšlenek.
Výzkum dr. Liptona vlastně ukazuje, že když změníme vnímání, naše mysl může změnit aktivitu genů a vytvořit přes třicet tisíc různých produktů každého genu. Lipton tvrdí, že genetické kódy jsou obsaženy v jádru buňky a že tyto kódy můžeme přepsat, jestliže změníme chemické složení krve.
Jednoduše řečeno to znamená, že chceme-li léčit rakovinu, musíme změnit způsob myšlení. „Úkolem mysli je dosáhnout soudržnosti mezi tím, čemu věříme, a realitou, kterou prožíváme,“ říká Lipton. „Znamená to, že naše mysl uspořádá biologii a funkce těla tak, aby ladily s myšlením. Pokud vám bylo řečeno, že do šesti měsíců zemřete, a vaše mysl tomu věří, pak s největší pravděpodobností do šesti měsíců opravdu skonáte. Říká se tomu nocebo efekt a je to výsledek negativního myšlení, jedná se tedy o opak placebo efektu, v rámci kterého se léčení dosáhne díky myšlení pozitivnímu.“
Tato dynamika ukazuje na třístranný systém: část našeho já přísahá, že nechce zemřít (vědomá mysl), je však přebíjena jinou částí, přesvědčenou, že zemřeme (lékařská prognóza přenášená podvědomím), která následně spouští chemickou reakci (zprostředkovanou chemií mozku), jež zajistí, aby se tělo podřídilo dominantnímu přesvědčení. (Neurochirurgie již uznala, že podvědomí ovládá 95 procent našeho života).
Jak je to ale s částí našeho já, která nechce zemřít – vědomou myslí? Má i ona vliv na chemii těla? Podle dr. Liptona je nejpodstatnější to, jak je naprogramováno naše podvědomí, jež obsahuje ta nejhlubší přesvědčení. Právě tato přesvědčení mají rozhodující hlas.
„Je to složité,“ říká dr. Lipton. Lidé jsou naprogramováni k tomu, aby věřili, že jsou oběťmi a že jsou bezmocní. Jsme programováni od samotného počátku přesvědčeními svých rodičů. Když například onemocníme, rodiče nám říkají, že musíme jít k lékaři, neboť on je autoritou ohledně našeho zdraví. Každému z nás v dětství říkali, že lékaři jsou autoritami a že jsme oběti tělesných pochodů, jež jsou mimo naši kontrolu. Je nicméně ironií, že se lidem často udělá lépe už cestou k lékaři. V tu chvíli se totiž nastartuje instinktivní samoléčivý proces, další příklad placebo efektu.
Cvičení bdělé pozornosti má vliv na regulační dráhy
Výsledky Davidsonovy studie vypovídají o regulaci genů, které se podílí na zánětech. Jedná se o prozánětlivé geny RIPK2 a COX2 a některé histony deacetylázy (HDAC), které regulují aktivitu jiných genů epigeneticky.
Biologové se už mnoho let domnívají, že na buněčné úrovni existuje určitá epigenetická dědičnost. Příkladem jsou různé typy buněk v našem těle. Kožní a mozkové buňky mají různé formy a funkce, přestože mají zcela shodnou DNA. Musejí existovat mechanismy – jiné než DNA – které zajistí, že kožní buňky zůstanou kožními buňkami, když se rozdělí.
Pro vědce bylo například překvapením, že na začátku studie se testované geny u obou skupin subjektů nijak nelišily. Změny byly patrné jen u mediátorů, kteří absolvovali cvičení bdělé pozornosti. Nebyly zaznamenání žádné odlišnosti u několika dalších genů modifikujících DNA mezi oběma skupinami, z čehož vyplývá, že cvičené bdělé pozornosti má vliv jen na určité regulační dráhy.
Hlavním výsledkem je to, že u mediátorů došlo vlivem cvičení bdělé pozornosti ke genetickým změnám, které nebyly zaznamenány u druhé skupiny provádějící jiná meditační cvičení – což dokazuje, že cvičení bdělé pozornosti může vést k epigenetickým alternacím v rámci genomu.
Dřívější studie prováděné u hlodavců a lidí poukázaly na dynamické epigenetické reakce na fyzické stimuly, jako je stres, dieta nebo cvičení, již po několika hodinách.
„Naše geny jsou poměrně dynamické ve svém vyjádření a z těchto výsledků vyplývá, že klid mysli může mít vliv na jejich vyjádření,“ tvrdí Davidson.
„Regulace genů HDAC a prozánětlivé dráhy mohou reprezentovat mechanismy podtrhující léčebný potenciál bdělé pozornosti,“ uvedla Kaliman. „Naše zjištění jsou základem pro budoucí výzkum léčby chronických zánětů.“
Rozhodující jsou podvědomá přesvědčení
Mnoho lidí praktikujících pozitivní myšlení ví, že pozitivní myšlenky – a dlouhé opakování afirmací – nevedou vždy k výsledkům, které nám slibují dotyčné knihy.
Dr. Lipton to nepopírá, neboť pozitivní myšlenky vycházejí z vdomé mysli, zatímco negativní myšlenky jsou obvykle programovány do mocnější podvědomé mysli.
„Hlavní problém tkví v tom, že lidé znají svá vědomá přesvědčení a reakce, nikoli však podvědomá přesvědčení a reakce. Většina lidí si ani nepřipouští, že podvědomí hraje nějakou roli, přičemž podvědomí je ve skutečnosti milionkrát mocnější než vědomá mysl. Naše podvědomá přesvědčení pracují buď pro nás, nebo proti nám, je však pravdou, že neřídíme svůj život, protože naše podvědomí vytlačuje veškerou vědomou kontrolu. Když se tedy snažíte uzdravit na vědomé úrovni – opakováním afirmací a přesvědčováním se, že jste zdraví – může ve vás působit neviditelný podvědomý program, který toto úsilí sabotuje.“
Zdroj: tunedbody.com
