Oxfam: 85 nejbohatších lidí vlastní to, co 3,5 miliardy lidí

Nejbohatší lidé světa nejsou sice známi tím, že by cestovali autobusem, ale kdyby si chtěli užít změny pohledu na scénu, tak by se těch 85 nejbohatších lidí planety – kteří mezi sebou soustřeďují kontrolu tolika bohatství, kolik ho má ta chudší polovička obyvatelstva planety dohromady – mohlo klidně namačkat do jediného poschoďového autobusu. Rozsah, v něm se globální bohatství koncentrovalo u téměř hrstky tzv. ‚globální elity‘ odhalila nová pondělní zpráva od Oxfam. Ta varovala, že těch 85 nejbohatších z celého světa se dělí o úhrnné bohatství 1 bilionu liber, tj. tolik co těch nejchudších 3,5 miliardy lidí světa.

Luxusní hotel InterContinental ve švýcarském horském letovisku Davos. Oxfam hlásí, že zjistil, že lidé v zemích celého světa si myslí, že bohatí mají příliš velký vliv na usměrňování kurzů, jimiž jejich země směřují. Foto : Arnd Wiegmann/REUTERS

Jak se bohatí obohacují. Procento nárůstu podílu toho 1 procenta nejbohatších na celkových příjmech:

Zdroj: F. Alvaredo, A. B. Atkinson, T. Piketty a E. Saez (2013) ‚Databáze příjmů světové špičky‘, http://topincomes.g-mond.parisschoolofeconomics.eu/ Patří do ní jen země s daty v roce 1980 a později než 2008. Foto: Oxfam

Bohatství 1% nejbohatších lidí světa obnáší 110 bilionů dolarů (60,88 bilionů liber), čili 65 násobek toho, co má ta nejchudší polovina světa, dodává tato rozvojová charita, která se strachuje, že tato koncentrace ekonomických zdrojů ohrožuje politickou stabilitu a rozdmýchává sociální napětí.

Tohle je děsivou připomínkou hloubky nerovnosti bohatství zrovna, když političtí vůdci spolu s vrcholnými businessmany tento týden směřují k zasněženým vrcholkům Davosu na Světové ekonomické fórum. Jen málo jich přijede něčím tak běžným jako je autobus, pokud snad vůbec někdo, takže až se ti nejmocnější lidé světa shromáždí k diskusím o státních a globálních ekonomikách na čtyři hektické dny schůzek, seminářů a večírků v tomto exkluzivním letovisku, tak jim tuto službu spíš poskytnou soukromé tryskáče a helikoptéry.

Winnie Byanyima, výkonná ředitelka Oxfam, která se shromáždění v Davosu také zúčastní, řekla: „Ohromuje, že v 21. století polovina obyvatelstva světa – tři a půl miliardy lidí – nevlastní více než nepatrná elita v počtu, který by se celý pohodlně vešel do poschoďového autobusu.“

Oxfam rovněž tvrdí, že to vůbec není náhoda, když se říká, že tu rostoucí nerovnost táhne „mocenský úchvat“ bohatou elitou, která se zapojila do politického procesu tak, aby upravovala pravidla ekonomického systému ve svůj prospěch.

Oxfam ve zprávě nadepsané Funguje to jen pro hrstku (její souhrn je zde) varoval, že boj proti chudobě nelze vyhrát, dokud se nebudeme potýkat i s nerovností bohatství.

„Prohlubování nerovností vytváří začarovaný kruh zla, v němž se bohatství a moc čím dál více koncentruje v rukou mála, v němž tomu zbytku z nás pak nezbývá než se jen rvát o drobky, které jim spadnou ze stolu,“ řekla Byanyima.

Oxfam apeloval na účastníky Světového ekonomického fóra z tohoto týdne, aby přijali osobní závazky, že se budou potýkat s tímto problémem tím, že se budou zdržovat uhýbání před daněmi, nebo využívání svého bohatství k úsilí o politické zvýhodnění.

Ekonomická nerovnost spolu i s tím, jak je morálně pochybná, může rovněž zhoršit další sociální problémy, jako je nerovnost pohlaví, varoval Oxfam. I sám Davos se v tomto směru zadírá s tím, že se počet ženských delegátek propadá ze 17% v roce 2013 na letošních 15%.

Jak nejbohatší využívají svého bohatství k uchvacování příležitostí pro sebe

Průzkum veřejného mínění pro zprávu Oxfam zjistil, že lidé v zemích celého světa – včetně dvou třetin těch, co byli dotazováni v Británii – si myslí, že bohatí mají příliš vlivu na usměrňování kurzu svých zemí.

Byanyima to vysvětlovala:

[quote align="center" color="#999999"]

„Jak v rozvinutých, tak stejně tak i v rozvojových zemích ve vzrůstající míře žijeme ve světě, kde jsou nejnižší daňové sazby, nejlepší zdraví a vzdělání i největší příležitosti věci ovlivňovat přidělovány nejen těm bohatým, ale rovněž tak i jejich dětem.“

„Bez sladěného úsilí při potýkání se s nerovností bude ta kaskáda udělování privilegií jedněm, spolu se znevýhodňováním druhých pokračovat dalšími generacemi. Brzy pak budeme žít ve světě, kde bude rovnost příležitostí pouhým snem. V příliš mnoha zemích ekonomický růst už nepřináší o moc více než to, co padá do klína těm nejbohatším, neboť ‚vítězové berou vše.‘“[/quote]

Podíl z národního příjmu připadající na nejbohatší jedno procento:

Zpráva Oxfam zjistila, že během posledních několika desetiletí si bohatí úspěšně vybudovali politický vliv tak, aby ohýbali politiku ve svůj prospěch v záležitostech ve škále od finančních deregulací, daňových rájů, obchodních praktik dusících konkurenci až po nejnižší daňové sazby na vysoké příjmy a v omezování veřejných služeb pro většinu. Daňové sazby pro nejbohatší spadly v 29 ze 30 zemích, pro něž jsou taková data k dispozici, uvádí zpráva.

Tento „úchvat příležitostí“ bohatými na úkor chudých a středních tříd vedl k situaci, kdy 70% populace světa žije v zemích, kde nerovnost vzrostla, jelikož v 80. letech 1% rodin vlastnilo 46% globálního bohatství – tj. téměř 70 bilionů liber.

Průzkumy veřejného mínění ve Španělsku, Brazílii, Indii, Jižní Africe, US, UK a Holandsku zjistily, že většina lidí v každé z těchto zemí věří, že bohatí lidé prosazují přílišný vliv. Tahle obava byla nejsilnější ve Španělsku, po němž následovala Brazílie a Indie a nejméně se to projevovalo v Holandsku.

V UK asi 67% souhlasilo s tím, že „bohatí mají příliš mnoho vlivu na to, kam tato země směřuje“ – 37% říká, že s tímto prohlášení „silně“ souhlasí – proti je jen 10% nesouhlasících, a 2% z nich silně.

I Světové ekonomické fórum (WEF) nedávno ve své zprávě Globální rizika určilo prohlubující rozestupy v příjmech jako jednu z největších hrozeb světové komunitě.

Oxfam apeluje na ty shromážděné ve WEF, aby se zavázali: podporovat progresivní zdanění a nevyhýbali se svému vlastnímu zdanění; zdrželi se zneužívání svého bohatství k úsilí o politická zvýhodnění, kterými podvrací demokratickou vůli svých spoluobčanů; učinili veřejnými všechny investice do společností a trustů, v nichž jsou vlastníky požívajícími nejvyšší výhody; nebudou překážet vládám, aby používaly daňových výnosů k poskytování všeobecné zdravotní péče, vzdělání a sociální ochrany; požadovat mzdy, z nichž se dá žít, ve všech společnostech, které vlastní nebo kontrolují; a nebudou překážet ostatním členům ekonomické elity, aby se k nim s těmito závazky připojili.

K tomuto výzkumu pro Oxfam bylo teď v UK dotazováno mezi 1. a 14. říjnem 1 166 dospělých.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: theguardian.com