Neil Macdonald: ‚Monarchové peněz‘ a válka se střadateli… Mocenský posun: První ze série o vzestupu centrálních bankéřů a globálním zavedení levných úvěrů… Potichoučku, aniž by kolem toho bylo moc rozruchu nebo diskusí na veřejnosti, proběhl v nejbohatších zemích vzestup nové vládnoucí třídy. Ti muži a ženy nejsou volení a mají sklon se vyhýbat publicitě, kterou si urvali politici, s nimiž koexistují. Jsou to centrální bankéři světa. Každých asi tak šest týdnů se shromažďují v Basileji ve Švýcarsku k tajným rozhovorům a přinejmenším v této míře jednají v souladu. Rozhodnutí, která z těchto schůzek vzniknou, ovlivní celý svět. Ale i tak má širší veřejnost jen matné ponětí, pokud vůbec nějaké, o práci, kterou dělají. Ve skutečnosti si tito lidé teď vydobyli přinejmenším stejný vliv nad životy normálních občanů, jako mají premiéři a prezidenti. – CBC
Dominantní sociální téma: Kdo jsou ti mocní tyrani, a proč se před nimi musíme třást a klepat?
Analýza volného trhu: Už jsme upozorňovali na tu záplavu pochlebovačných článků, které se ohledně centrálních bank a centrálních bankéřů objevují v tisku mainstreamu. Ve skutečnosti je to celkem udivující. Reuters už vypustilo několik článků srovnávajících centrální bankéře se super-hrdiny.
A teď Canadian Broacastin Company přichází s dalším profilování těchto lidí ve speciální sérii zvané „Monarchové peněz“ – s trojdílným speciální redakčním seriálem. Tento úvodní příspěvek byl umístěn na webu CBC.
A smysl tohoto počínání je – jako vždy rafinovaný – určitě uznají chyby tohoto systému, když však poté poukáží na to, že ale prostě není jiné lepší řešení. Tohle je sice globalistický komplot: Je to určitě špatně, máte ale VY lepší nápad? A pokud ano, šel by realizovat?
Samozřejmě, že odpověď má být, že „ne“. Tohle paradigma jsme mimochodem viděli fungovat i v tomto článku. Tento funkční prvek lze nalézt v závěru tohoto prvního dílu a zní následovně:
Tento transfer od střadatelů k půjčovatelům se tady v USA a v Kanadě v různé míře odehrával vždy.
… Ač to může znít hloupě, starší lidé by nejspíš udělali lépe, kdyby opustili prozíravost a více si půjčovali … Je tu ale ten prostý fakt, že řešení uvalená centrálními bankami a vládami kvůli katastrofám způsobeným neodpovědným, hrabivým a šíleným jednáním jsou téměř vždy naložena na bedra těch dobrých poctivců.
… Ač to může znít hloupě, starší lidé by nejspíš udělali lépe, kdyby opustili prozíravost a více si půjčovali … Je tu ale ten prostý fakt, že řešení uvalená centrálními bankami a vládami kvůli katastrofám způsobeným neodpovědným, hrabivým a šíleným jednáním jsou téměř vždy naložena na bedra těch dobrých poctivců.
… Guvernér Bank of Canada Mark Carney při interview ve své kanceláři v Ottawě hájí kvantitativní ulehčování jinde i svou politiku nízkých úrokových sazeb, ač uznává, že je to břemeno pro penzisty a střadatele.
Co se týče uvalení těchto řešení na bedra dobrých poctivců: „Nevím o žádném možném světě, kde by ti ctnostní byli odměněni, když bychom upadli do druhé Deprese,“ říká. „Tohle je v sázce.“
Jelikož si Kanada vedla lépe než většina zemí Západu, nenařídil Carney žádný nový tisk peněz.
Drží ale úrokové sazby nízko a to rozdmýchalo v posledních pár letech boom nemovitostí ve Vancouveru, Torontu, Calgary a jinde.
Ohrazuje se proti návrhům, že s tou „hostinou“ by se mělo někdy skoncovat. „Nemyslím si, že bychom zrovna teď měli nějakou hostinu,“ řekl. „Necítím se jako na hostině.“
A ve skutečnosti opakovaně vyjádřil obavy z ohromné míry zadluženosti, kterou Kanaďané nashromáždili, a to přinejmenším zčásti kvůli jeho politice nízkých úroků.
Určitě ale jistě chápe hněv starších lidí, když vidí, jak jejich úspory erodují, tak jsem se ho na to zeptal.
Carney se zasmušile usmál. To se jasně ptáte na smutnou věc. Dostává k tomuto tématu spoustu mailů.
Carney by se radši nebavil o ohromné moci centrálních bankéřů, jakou od roku 2008 nabyli, a tak jen řekl: „Máme ohromnou odpovědnost…, kvůli těm sériím chyb, kterých jsme se dopustili v soukromém i veřejném sektoru.“
Viz ten nárůst držeb aktiv u centrálních bank, tisk nových peněz počínaje jarem 2008 s výkupy bank z dluhů a s přebíráním dlouhodobých cenných papírů, aby se udržely úrokové sazby nízké. (Mezinárodní měnový fond.)
Kanaďané musí chápat, říká, že alternativou k tomu je masová nezaměstnanost a tisíce končících podniků, a „mám s Kanaďany tu zkušenost, že mají sklon myslet na své sousedy a své děti ve větší šíři… mají starost o trochu více než jen o sebe.“
Když se ho zeptali, zda centrální bankéři ve skutečnosti neumožňují nezodpovědné jednání spekulantů natěšených na levné peníze, a to ani nemluvě o politicích neschopných omezit své zadlužování a výdaje, tak Carney pouze poznamenal, že v demokracii voliči dostávají tu vládu, kterou si vybrali.
Vidíte to? Takhle mají moderní dominantní sociální témata sklon fungovat. Uznají to zjevné a pak prezentují alternativy, neboli že vlastně nejsou. Je to VAŠE chyba. Přijďte s lepším řešením.
Tak fajn, bereme tento problém. Skončíme s Fedem. Ukončíme monopol centrálního bankovnictví. Nechme peníze bez omezení a bez vměšování tzv. moudrých mužů. A potom? Bude mít problém vyřešen.
Závěr: Abychom tohle navrhli, nepotřebujeme ani trojdílný seriál.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thedailybell.com