Vypadá to, že tou lekcí, kterou dnešním američtí vysokoškolští studenti potřebují ze všeho nejvíc, je ta, která se na universitách neučí – a to, že existuje rozdíl mezi vírou, že můžeš dosáhnout čehokoliv, a provedením akcí, jimiž dosáhneš vůbec něčeho. Nedávná analýza dotazníků u amerických prváků naznačuje, že to, co kdysi býval Americký sen, se asi teď překroutilo na Americký klam o grandióznosti. Už od poloviny 60. let tento průzkum zaznamenává, jak se studenti hodnotí v porovnání se svými druhy.


Po celou tu dobu (skoro 50 let) tento průzkum ještě neidentifikoval takovou skupinu mladých lidí, kteří byli zjevně a obecně „do sebe zahledění“, jaká je právě teď mezi těmi, co vstupují do hájemství vyššího vzdělání.

Podle výsledků z dotazníku zvaného Soupiska narcistické osobnosti jedna čtvrtina studentů v průzkumu vykazovala nadměrnou úroveň marnivosti a sebestředného myšlení či jednání. Tato zjištění jsou v souladu se stoupajícím trendem v posledních čtyřech desetiletích, kdy se studenti v průběhu let oceňují výše a výše v kategoriích osobních, akademických a matematických schopností, sebevědomí a odhodlání k úspěchu; ovšem v průběhu té samé doby, v oblastech spirituality, kooperativnosti a porozumění – což jsou rysy u individualismu nejspíš méně zdůrazňované – úroveň trochu klesá, pokud vůbec nějaká je.

Tohle je evidentně nekontrolovaný sebeobdiv – ten by se však neměl zaměňovat za zdravé sebevědomí, které může být založeno na skutečných a dokonce ověřených přednostech – a ten by mohl být skutečným důvodem k poplachu. Jedním z důvodů je to, že výzkumníci kompilující data, jako ti, které vede psycholog Jean Twenge, zjistili rozpor mezi tím, jak studenti vnímají své schopnosti a mezi tím, jaký předvádí svůj výkon.

Např. v porovnání s objektivním testovacím skóre u studentů moderních dnů tvrdících, že je jim vlastní „spisovatelské nadání“, se s větší pravděpodobností odhalovala úroveň jejich dovedností daleko pod úrovní jejich protějšků ze 60. let. Rovněž je pozoruhodné, že dnešní studenti zjevně tráví méně času studiem, než to činili studenti 80. let – což je skutečnost, která ukazuje na ztrátu jejich údajného vyššího odhodlání k dosažení úspěchu.

„To, co se v posledních dvou desetiletích stává převažující, je myšlenka, že vysoká sebedůvěra – sebe-láska, důvěra v sebe – jsou klíčem k úspěchu,“ řekl Twenge. „Nyní je ovšem zajímavou věcí o těchto vírách to, že jsou sice široce rozšířené a hluboce zakořeněné, ale také, že nejsou pravdivé.“

Twenge ještě naznačuje, že obviňovat mladší generaci za jí vlastní bezprecedentní narcisismus by nemusel být ten nejvhodnější přístup kvůli mnoha faktorům, které jsou tu ve hře. Děti jsou konec konců spoluproduktem společnosti, což dnes znamená nejen rodičovského stylu, ale i kultury sociálních médií a celebrit, která může u určitých lidí vyvolat dojem, že jsou úspěšnější a kompetentnější, než opravdu jsou. V takovém prostředí může mladší generace dospět ke svým vlastním falešným ideálům poháněným tím druhem systémové ideologie o „snadném kreditu“. Takováto „inflace ambicí“ během času může způsobit, že ti mladí lidé s velkými očima dorostou do depresivních dospělých.

„Bude teď daleko více lidí, kteří nedosáhnou svých cílů,“ řekl Twenge s poukazem na nárůsty úzkostí a depresí už od 60. a 70. let, kdy tato očekávání začala růst. Ač zdravé sebevědomí může být obecně i nápomocno při stanovování cílů, samo tu práci nezvládne. Twenge to porovnal s plaváním, z toho, že nějaká osoba uvěří, že se může stát plaveckým šampiónem, tak se to automatický nepřetvoří na osvojení specifických dovedností požadovaných k provedení správného obratu pod vodou.

Když přijde na určení toho chování, které vede k osobnímu úspěchu tak Roy Baumeister z Florida State University autor odborného článku o sebehodnocení z roku 2003 naznačuje, že daleko větší naděje by se měla vkládat do sebekontroly jako do faktoru s pravděpodobným vlivem. „Sebekontrola je daleko mocnější a daleko lépe doloženou příčinou osobního úspěchu. I přes ty roky, co jsem investoval do výzkumu sebehodnocení, tak zdráhavě lidem radím, aby na něj zapomněli.“

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: naturalnews.com