Evropští politici, byrokraté, bankéři a různí další ztrácí každým dnem čím dál více věrohodnosti, jelikož jsme ohledně směřování finančních událostí v Evropské unii každý den zaplaveni další lží a záměrným zaváděním. Klíčem k řešení dluhové krize je Německo. Řecká dluhová krize je dnes horší, než byla před dvěma lety. 65% Němců chce z eurozóny a z eura a chtějí se vrátit k německé marce, ale jejich politická reprezentace jim to už déle než dva roky odpírá. Trhliny v tom politickém pancíři se ale už začínají objevovat. Veškeré úsilí o vyřešení řeckého problému bylo marné. Kdyby se do toho bývaly Federální rezervy před dvěma týdny rozhodně nevložily, kdo ví, jak by to dnes vypadalo.
CDU, Křesťanští demokraté, strana paní Merkelové jsou ve vážných potížích, protože ve snaze udržet euro nad vodou jednala v opozici k vlastní voličské základně na úkor svých německých krajanů. To se dle očekávání odrazilo ve volbách v uplynulém roce. Ač banky měly k dispozici 1 bilion dolarů, tyto peníze do roka anebo dříve dojdou, pokud se do toho nezapojí centrální banky. Tvůrci politik nadále zasedají, ale nadále od nich přichází jen málo konkrétní politiky. Jak jsme v této publikaci uvedli už před více než dvěma lety, a objevilo se to i v řeckém rádiu, televizi a v tiskových článcích, že pro Řecko je jediným řešením bankrot a návrat k drachmě a řešení jejich politických problémů u nich doma. Řecký dluh je nesplatitelný a Řekové si nemyslí, že oni by za něj měli být odpovědní. Tyto problémy způsobili bankéři a politici a ne muž a žena z ulice. Ta poslední finanční infúze od Fedu by měla evropské banky přenést přes to trauma s odchodem Řecka a možná i ostatních z eura. Ta pyramidová hra se rozšiřuje a prohlubuje.
Minulý týden jsme slyšeli od zástupce vůdce poslaneckého klubu CDU Michaela Fuchse a člena bavorské sesterské strany CSU, a odtamtud pochází ti praví konzervativci, že členské státy nejsou schopny uplatnit potřebné reformy. A je-li tomu tak, že by se jim měla začít poskytovat příležitosti k odchodu. Paní Merkelová a pan Sarkozy řekli, že zajistí, že euro žádná země neopustí. Avšak tlak od voličů, aby se Řecku dovolilo z eura odejít roste, a nakonec jim to nebude možno odpírat. Jak vidíte, stejně jako v mnoha dalších zemích je vedení řízené jinými zpoza scény, a tito vůdci dělají pravý opak, než chtějí voliči.
Řecko bylo kvůli dluhům už déle než dva roky spolu s Portugalskem a Irskem v ohnisku zájmu. Španělsko a Itálie pak byly druhé v řadě. Nabídka jejich dluhopisů narůstala, jak se připravovaly na refinancování dluhů. Španělsko nemělo s prodejem obligací žádné problémy, když prodalo minulý týden dvojnásobek toho, co potřebovali, tj. asi 1/3 své roční potřeby. Prodali jich za 12,7 miliardy dolarů z 45,6, které na tento rok potřebují; dohromady se říká, že Španělsko potřebuje 75 miliard dolarů.
Itálie potřebuje 226 miliard dolarů. Příští týden je pro Itálii to samé jako duben pro Španělsko. Úvěrové linky, co jsou nyní k dispozici pro 523 bank, by mohly s některými z problémů, co všechny ty vlády mají pomoci, ale všechno, co udělaly, je, že odložily nevyhnutelné a nevyřešily téměř nic.
ECB podpořená bilionovou swapovou linkou od Fedu půjčila 842 miliard dolarů, z čehož bylo 70% znovu u ECB uloženo. Je směšné, když president ECB Draghi říká, že vidí stabilizaci a je připraven jednat při kvantitativním ulehčování.
Němečtí a francouzští politici se pouští do své daně z transakcí, ale voličům se to vůbec nelíbí. Téměř všichni politici této dani říkají ano, ale pro celou EU. To je přesně to, co ti dotyční protlačovali během posledních 15 let. Bohužel oni si přejí, aby byla uplatněna celosvětová daň.
V současnosti jmenovaný řecký president předloží parlamentu nový zákon, který by mohl donutit i odštěpenecké menšiny, aby přijaly dohodu od swapu dluhopisů. Tohle byl však jen zkušební balón a vláda odmítá takováto dvojí pravidla.
Odvrátíme-li se od kontinentu do Anglie, dostaneme i částečný průhled do toho, co se děje v Americe. Asi 65% až 70% Američanů ví, že něco je špatně, nechápou však co, dokud se nezačnou informovat na Internetu nebo radiových talk-show. Bez ohledu na to, jak usilovně naslouchají médiím hlavního proudu, dostane se k nim jen málo pravdy, protože média jsou zcela kontrolována a trvá to už mnoho let. Ti, kdo média vedou, by rádi, aby se diváci a posluchači ze všech těch dezinformací a zavádění nedověděli vůbec nic. Je to z 95% pravda o tom, co není zásadní a z 5% propaganda.
Lidé v Americe jsou v dluzích až po uši, většina pobírá peníze od vlády, miliony jsou dlouhodobě nezaměstnané a téměř 50 milionů dostává potravinové poukázky. Kdyby tohle nebylo v tak velkém měřítku k dispozici, zažili byste zase roky 1932-33.
Dluhy narůstají všude. Federální rezervy se přeměnily v učiněnou peněžní fontánu. Není žádných pochyb, že na úvěru založený monetární systém to dohraje do konce, a i přes zprávy jako řecký bankrot a to, že tradiční banky z newyorských finančních center jsou postiženy miliardovými ztrátami, ten systém pořád jede, jelikož Fed přebírá další a další dluhy, aby ten systém udržel nad vodou. V tomto procesu tzv. monetární stabilizace vidíme nulové úrokové sazby. Vládní dluh se masově umenšuje. Za pomoci Fedu se provádí refinancování dluhů, v němž se dělají dluhové swapy, jako ten 1 bilion dolarů pro ECB, které se pak půjčí bankám, aby je tyto použily k nákupu vládních závazků. Centrální banky však ví, že nekonečná tvorba dluhů je neudržitelná, dělají to ale i tak, protože nemají alternativu.
To, co teď vidíme, předpovídalo asi 2% analytiků a ekonomů, komentátorů a novinových redaktorů. Nikdo z těchto prognostiků nepatřil k maistreamu, protože když se u mainstreamu dopustíte odchylky, jste bez práce a u CNBC a Bloombergů máte ban. My jsme předpovídali už koncem roku 2004 krach trhu domů, o 8 měsíců později to tak viděl jen jediný ekonomický komentátor Gary Shilling. Z politické sféry to viděl přicházet jen Ron Paul.
Když píšeme o všech těch četných aspektech týkajících se Evropy a státního bankovnictví, o všech těch spletitostech a politických intrikách, tak pod čarou je to všechno o tom, že se v podstatě hroutí pod tím, že půjčily 30-násobek svých aktiv. Poslední hra Fedu, aby udržel banky nad vodou, potrvá tak rok, možná jeden a půl roku. A budou mít ještě více nezvládnutelného dluhu a žádný způsob, jak to splatit zpět a evropští ekonomové se dočkají zážitku blízkosti smrti, až zase spadnou k okraji recese.
Všichni bankéři v USA, VB a v Evropě vědí, že tohle nejsou krátkodobé problémy, nýbrž dlouhodobý systémový problém a vědí, že systém byl očištěn od složek řešících tento problém. Nechtějí to udělat, protože by ztratili svá mocenská křesla a kontrolu nad světovým bankovním systémem. Tenhle obrázek nám připomíná slepici, co ještě odbíhá, i když už má useknutou hlavu. 16. ledna 2012 jsme obdrželi oznámení, že schůzka z 20. ledna 2012 k řešení těchto finančních problémů Evropy byla odvolána. Nikoliv posunuta o týden, nýbrž až na konec února. Důvodem je to, že nemají žádné řešení. Jen se dívají na propad kreditních ratingů včetně Francie, na jejímž dalším snížení se pracuje. Ti u moci na kontinentě si navykli na drahý život, a stejné je to s Anglií. Všechny tyto problémy zakrývají problémy v US, které mají podobnou povahu. Ti všichni jsou insolventní a byli celé poslední čtyři roky. Navíc k nesplatitelným dluhům je těch šest slabých zemí v situaci, kdy jim ještě roste deficit zahraničního obchodu. Pro ty u moci, ať už na scéně či za scénou, je nemožné, aby uznali prohru, protože bankovnictví je jejich klíčem k moci nade vším. Nemá smysl hrabat se ve všech těch číslech, protože Řecko, Portugalsko a Irsko jsou už pohřbené, Belgie, Španělsko a Itálie se k jejich úrovni už blíží spolu i s Francií. Všechna jejich řešení jsou jen překlenovací, trvale však nefungují.
Experti nám zkouší říkat, že ten systém bude zachráněn. Zbankrotuje-li Řecko a opustí euro, tak je to jen začátek konce eura a možná i EU. Každý sedí na ztrátách všech ostatních. Jak už jsme vysvětlili před lety, světová mocenská elita je už mnoho let na misi cvoků, jíž nelze uskutečnit. Uloupit svět a kontrola nad ním jim nebylo dost, ještě i zotročení bylo čímsi, co prostě musí udělat. Výsledek je takový, že strhávají svůj vlastní systém a doufají v dosažení konečné totální kontroly. Mají však už ten problém, že příliš mnoho lidí už ví, co mají za lubem, a navíc po celém světě, takže nakonec, ať to dopadne jakkoliv, oni prohrají.
Zdroj: http://globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=28719