Podle světových kosmických agentur existují nejméně tři biliony galaxií, v nichž v každé hnízdí miliardy hvězd velice podobných slunci ve středu naší sluneční soustavy. Vzhledem k této prostě enormní obrovitosti známého vesmíru vypadá jako nemožné, že by lidské bytosti mohly být jedinou formou inteligentního života, co buduje civilizaci.
Avšak je-li tomu tak, proč nebyl zatím ještě navázán jakýkoliv kontakt s mimozemskou civilizací?
Vyřeší hypotéza zoologické zahrady ten matoucí Fermiho paradox?
Tato otázka je základem proslulého Fermiho paradoxu navrženého laureátem Nobelovy ceny za fyziku Enrico Fermim. Tato otázka ve světě vědy udržuje už roky zuřivé debaty. Někteří lidé poukazují, že jakákoliv mimozemská civilizace, která by byla schopna s námi komunikovat, je nejspíš příliš daleko od nás, aby na nás dosáhla. Jiní poukazují, že mimozemšťané se od nás mohou geneticky fundamentálně lišit, takže by mohlo být extrémně těžké je vůbec vnímat. Nebo možná, jak někteří poněkud pesimisticky poukazují; lidské bytosti jsou jedinou formou inteligentního života v celém vesmíru.
Jednou z nejzajímavějších odpovědí na tento Fermiho paradox je známý jako Hypotéza zoologické zahrady. Tuto teorii navrhl v roce 1973 radioastronom John A. Ball. Ball poukázal, že je možné, aby se mimozemšťané kontaktu s lidskými bytostmi záměrně vyhýbali, i když k němu mají prostředky, protože tu je určité univerzální pravidlo.
Vzhledem k tomu, že naše sluneční soustava i naše civilizace jsou v celkovém uspořádání vesmíru dost nové, je pravděpodobné, že existují cizí civilizace, které jsou daleko starší a značně pokročilejší než ta naše. Ty cizí bytosti si však mohou myslet, že lidské bytosti mohou samy vyrůst do mnohem pokročilejšího stavu a uvědomují si, že s nimi toho nedosáhnou tak rychle. Tudíž, poukazuje Ball, že ti mimozemšťané prostě lidské bytosti ponechávají samotné, ať si vyvinou svou civilizaci svým vlastním tempem.
Ball srovnal tento stav se ‚zoologickou zahradou‘ nebo s rezervací divočiny, v níž lidské bytosti smí bujet v chráněném prostoru. Avšak ještě vhodnějším srovnáním by mohly být nekontaktované kmeny, které smí žít v parametrech svých vlastních kultur v chráněných prostorech, když jsou záměrně vyňaty ze zasahování různými zákony stanovenými jak národními státy, tak mezinárodními orgány jako Spojené národy.
Podle Balla spočívá Hypotéza zoo na domněnce, že existuje nějaká forma vesmírného právního systému, který platí napříč všemi civilizacemi, co tu podle očekávání jsou. Existence takového organizace může vypadat jako něco dost přepínajícího představivost, to ale neposkytuje přesvědčivou odpověď na Fermiho paradox. Je však pravdou, že by k tomu muselo dojít velice dávno před časem, kdy by se mimozemšťané rozhodli, že lidské bytosti jsou už připraveny stát se součástí vesmírné komunity.
