Zahradníci na Zemi se radují, když se jejich zahrady hemží žížalami, aby jim hnojili rostliny, které pěstují. Existují však plány dostat tyto nenápadné živočichy na Mars – a tak se testují, aby se ověřilo, že v půdě Marsu budou fungovat také dobře. NASA nedávno provedla experiment za pomoci půdy Marsu simulovaně vytvořené za pomoci dat vyslaných za zem z prvních bezpilotních kosmických sond.
Už v časech, kdy zkoumání vesmíru dělalo první dětské krůčky, byly na planety jako Mars vyslány jednosměrné sondy, aby využily technologií tehdy překračujících jejich technické mezi, aby zvídavým lidem poslaly zpátky na Zemi obrázky a data o složení půdy.
Ukázalo se, jak žížaly vylepší růst rostlin v simulované půdě Marsu
Vědci do ní přidali setbu „rukoly“ (čili rokety), hnůj a hnojivo. Jakmile přidali ještě žížaly, tak v novém prostředí už přímo bujely. V té simulované půdě si vedly tak dobře, že dokonce vytvářely potomky.
Ta v těchto experimentech použitá „půda“ technicky neodpovídá definici toho, co je půda na Zemi. Je tomu tak, že obsahuje i organický materiál, zatímco zemská půda sestává z neživých materiálů. Vědci tohoto termínu pouze použili, jako zástupného výrazu k rozlišení od jiného označení rozmělněného materiálu na Marsu známého jako regolit.
Simulace půdy Marsu v laboratoři
Simulace půdy měla ještě další využití kromě testování, jestli se na Marsu povede dobře žížalám: využila se i ke zjišťování, jak bude taková půda působit na zařízení jako rovery, těžní stroje a kosmické skafandry. Pro úvahy, jak ve třicátých letech tohoto století poslat lidi na Mars, jsou to klíčové poznatky, když nechceme, aby tam dorazili po roky dlouhé cestě, jen aby tam zjistili, že jejich kosmické skafandry a zařízení se pro tohle prostředí nehodí.
Naštěstí ta cizí půda (vzniklá úpravou z regolitu) může rostlinný život jako rokety živit, takže krmit cestovatele na Mars nebude tak obrovský problém. Tak doufejme, že do třicátých let NASA na všechno přijde, abychom se na Mars mohli podívat z první ruky!
