Měli jste někdy při poslechu úžasné písničky pocit, že se vám ježí všechny chlupy na ruce? Autor článku si osobně vzpomíná, jak měl husí kůži, když ve věku 16 let v autobuse číslo 9 ze Stourbridge slyšel ‚Whole Lotta Love‘ od Led Zeppelin. Zážitky pocitu husí kůže nebo hroudy v krku při poslechu muziky jsou poměrně vzácné a unikátní.

Bývalý student Harvardu Matthew Sachs loni studoval lidi, kterým muzika nahání husí kůži, aby zjistil, co tyto pocity podněcuje.

Při tomto výzkumu vyšetřil 20 studentů, 10 z nichž přiznalo, že při hudbě zažívají výše zmíněné pocity, a 10, že je nemá, načež všem oskenoval mozky.

Objevil přitom, že ti, kterým se dařilo dosahovat emoční a fyzické rozrušení z muziky, mají opravdu mozkové struktury odlišné od těch, co to neprožívají.

Výzkum ukázal, že tito mají tendenci mít větší objemovou hustotu vláken, která propojují jejich sluchové centrum – auditoriální kortex – s oblastmi, které zpracovávají emoce, což znamená, že tato dvě centra mohou vzájemně lépe komunikovat.

Sachsova zjištění vyšla v Oxford Academic, ale citují ho už i v Neruscience, kdy tvrdí:

„Představa je taková, že více vláken zvyšuje účinnost vzájemné součinnosti těchto dvou oblastí, což znamená, že součinnostní zpravování mezi nimi je daleko účinnější.“

To znamená, že když na vás jde z hudby mrazení, tak budete mít s větší pravděpodobností více a intenzivnějších emocí.

Tyto zážitky navíc mohou být spojeny se vzpomínkami na určité písně, které v laboratorních podmínkách nelze kontrolovat.

Ač byla tato studie ve svém rozsahu malá, tak Sachs v současnosti vede další výzkum, který bude sledovat aktivity mozku při poslechu písní, u kterých byly registrovány určité reakce.

Doufá, že přitom zjistí, co tyto reakce neurologicky způsobuje, a tím by ve skutečnosti mohl otevřít cestu novým léčbám psychologických poruch.

„Deprese je způsobena neschopností zažívat příjemné prožitky z každodenních věcí.

Možná by se dalo využít muziky k terapii, aby se vyvolávání těchto pocitů prozkoumalo.“