Milý příteli, položil jsi mi otázku, jaké zaujmout stanovisko k současné situaci. Samozřejmě si tuto otázku kladu také. Je to na můj vkus trochu moc, ale v žádném případě nebudu dělat nějaké prohlášení nebo dokonce provolání. Tím bych vstoupil do toho, co se mi tak nelíbí. A taky – lidi mají rozumu dost, aby věděli, co mají dělat. Pro sebe jsem uvažoval následovně.


Že je v naší společnosti mnoho špatného, víme všichni. Narážíme na to každodenně. Teď řešíme trapnou otázku oslav 28. října. Prvé, co na sporu vidím, je, že se, jako u nás teď vždy, vůbec nejedná o 28. říjen, ale o jiné věci. Nejprve se pokusím situaci popsat, abych ji mohl věcně uchopit. Co opravdu víme? Nikdo ne dost, ale všichni tomu plně rozumí. Nikdo z aktérů nakonec nemluví pravdu. Je jedno, zda proto, že někteří mluví pravdivě, jako pan Brady, ale neznají celé pozadí sporu a netuší, jak jsou manipulováni a k čemu jsou využíváni. Jiní aktéři jednoduše lžou. Dnes se říká mlží. Média kombinují obojí. Prožíváme vášnivou, až nenávistnou kampaň. V ní se celá společnost jednak polarizuje, jednak upadá ještě hlouběji do chaotického stavu, ve kterém už dávno je.

O co jde v dané kampani? Spor není o pana Bradyho a jeho vyznamenání. Je urážlivě trapné, čemu je tento České republice věrný starý člověk s krutou minulostí vystaven. Každého slušného člověka to naplňuje nechutí, každého slušného Čecha hanbou. Alespoň já to tak pociťuji. Ve skutečnosti jde o Dalajlamu. Kdo je Dalajlama? Je to figura spíše politická, než náboženská a duchovní. V pražské přednášce se ztotožnil s marxismem v podobě Komunistického manifestu. Slyšel jsem několik jeho přednášek v rozmezí třiceti let. Nikdy mě nepřesvědčil o své duchovní opravdovosti. Náboženské formy a rétoriku ovšem ovládá dokonale.

I o tohoto muže jde jen prostředečně. Je totiž jasné, že jde o přípravu, resp. zahájení předvolební kampaně prezidentských voleb (hradní strana z toho už i druhou stranu osočila). Prezident v kampani brání bez skrupulí své stanovisko v ekonomické mezinárodní politice, která je očividně proruská a pročínská. Pan prezident, bohužel, svým pojetím prezidentského úřadu způsobil, že státní svátek je pravidelnou ostudou a vyvolává tak reakce, které jsou vedeny ne s rozmyslem, ale v emocích pragmatického egoismu. Nevím, čeho chce kdo dosáhnout, ani k čemu je zaměřeno čí ego. Nevím, za koho se kdo pokládá a vydává. Ale bez ohledu na populistickou rétoriku pozoruji, že nikdo z vystupujících aktérů této protihradní fronty nemá zájem o to, čím je pro nás obsah pojmu 28. říjen. V tom se chovají stejně jako hradní strana.