Pod pláštíkem boje proti terorismu a současné migrační krizi připravila vláda, resp. Ministerstvo vnitra, další sérii návrhů na posilování pravomocí státu a tedy další omezování práv a svobod občanů. Tyto návrhy schválila již v dubnu Bezpečnostní rada státu (BRS) a nyní, jako rozloučení s prázdninami (dne 31. 8. 2016) i sama vláda. Materiál zatím neobsahuje legislativní texty, ale řadu více či méně konkrétních návrhů na posilování pravomocí policie, zpravodajských služeb či dalších státních orgánů.


Některé úkoly by vláda chtěla realizovat ještě do konce tohoto roku, jiné o rok později. Některé už realizovat začala, a proto, na rozdíl od návrhů z BRS, už v novém vládním návrhu nejsou (např. novelou trestněprávních předpisů, upravujících postih terorismu či návrhem kontroly zpravodajských služeb, včetně kontroly ÚZSI, se má nyní zabývat už Poslanecká sněmovna; naopak zákon o ÚZSI, který prošel připomínkovým řízením ministerstev již v květnu, vláda dosud neprojednala).

Vláda se zaměřuje na následující oblasti: uchovávání údajů z telekomunikačního provozu, zákon o Úřadu pro zahraniční styky a informace, zpravodajské informace jako důkaz, rušení pobytu cizinci, který je na území ČR, utajované informace ve správním řízení, řízení o udělení mezinárodní ochrany na vnitřní hranici, akce s větším počtem osob (hromadné akce) a pravomoci policie, trestněprávní postih zahraničních bojovníků, obecné zhodnocení aktuální právní úpravy v oblasti postihu terorismu a souvisejících bezpečnostních hrozeb, rozšíření kontrol přeshraničního převozu peněžní hotovosti. Celý materiál, ještě i ve své širší podobě, je veřejně dostupný na webu ceska-justice.cz. Níže jsou tak uvedeny jen některé konkrétní příklady, co na nás vláda ještě do konce svého volebního období chystá.

Podle těchto záměrů by tak např. policie měla mít k dispozici nejen údaje o elektronické komunikaci, kdy podnikatelé v této oblasti jsou povinni požadované údaje po stanovenou dobu uchovávat a následně je v souladu se zákonem poskytovat policii, ale nově by stejná povinnost měla platit i pro podnikatele podle zákona o některých službách informační společnosti. Takže kromě informací z našich telefonních hovorů či sms, by to nově měly být i údaje z internetu, jako třeba z mailové pošty, ze správy diskusního místa, atd.

V oblasti zpravodajských služeb připravuje Ministerstvo vnitra zcela nový zákon o Úřadu pro zahraniční styky a informace. Jak jsme již v samostatném příspěvku na toto téma psali, tento zákon významně rozšiřuje ÚZSI pravomoci, když umožňuje této zpravodajské službě provádět své operace i na území České republiky a zároveň jí zde přiznává i zcela nové rozsáhlé pravomoci v podobě využívání tzv. zpravodajských prostředků. Tj. využívání tajných spolupracovníků, pořizování všelijakých záznamů a nakládání s dopravovanými cizími zásilkami, ale také sledování osob a věcí a zejména provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. A zatímco odposlechy Ministerstvo vnitra navrhuje realizovat alespoň s povolením soudu (které se ale, jak z mnoha případů z minulosti již známe, často děje jen velmi formálně), sledování by agenti mohli provádět v řadě případů dokonce pouze se svolením svého ředitele. Tento návrh zákona je však natolik sporný i ve vládě samotné, že jej vláda dosud neprojednala, i když připomínkové řízení bylo ukončeno již v květnu.

V oblasti zpravodajských služeb by dále Ministerstvo vnitra chtělo, aby informace poskytnuté těmito službami mohly být využívány jako důkaz v trestním řízení. Obvinění tak však budou omezováni na svých právech, neboť podmínky pro získání zpravodajských informací jsou v zákonech mnohdy nastaveny významně šířeji a jednodušeji, než v případě podmínek policie v rámci trestního řízení.

S tím souvisí dále i návrh, že ve správním řízení (ve kterém se ale často rozhoduje o důležitých právech a povinnostech, např. zda někdo bude moci vykonávat požadovanou činnost, zda budou uloženy i mnohamilionové sankce atd.) by správní orgán mohl rozhodovat na základě utajovaných informací (od zpravodajských služeb, ale i z operativní činnosti Policie ČR atd.), aniž by poté měl možnost seznámit se s tím, na základě jakých informací bylo vůbec rozhodnuto. Proti takto konstruovanému rozhodnutí bude asi těžko představitelné se účinně bránit.

O tom, že nejen získat, ale rovnou „nechat vyrobit“ a následně uplatnit, operativní informaci, není pro žádnou ze zainteresovaných bezpečnostních složek problém, není třeba pochybovat. Zde platí dvojnásob – pouze účinná, nezávislá a efektivní kontrola a jasně definovaná možnost obrany může předejít téměř jistému zneužívání. A méně znamená více. Mají-li operativně pátrací prostředky v rukou zpravodajských služeb sloužit jako použitelný zdroj důkazů pro trestní řízení, a o to usiluje MV s poukazem na nepatřičný argument, že informace získali v souladu se zákony, které upravují jejich činnost (a tou je ovšem „pouze“ získávat informace), pak se dostáváme do světa, před kterým George Orwell varoval už téměř před 70 lety. Ústavní soud to správně odmítá s odkazem na nedostatečné garanční kvality ochrany soukromí ve zpravodajských zákonech (viz nález I. ÚS 3038/07), nicméně vůle MV ve vládním materiálu je zřejmá.