Informační válka ohledně dění v Sýrii vrcholí. Korporátní média, která slouží zájmům mocných tohoto světa a jejichž úkolem dávno není objektivně informovat veřejnost, vyrobila nového tyrana – Bašára Asada, proti němuž stojí mírumilovné a demokratické Muslimské bratrstvo, vydávané za syrský lid, s podporou liberálních demokratů par excellence – absolutních monarchů Saúdské Arábie a Kataru. Dojemná pohádka. Je zjevné, že prefabrikovaná krveprolití v Sýrii poslouží k násilné změně režimu, stejně jako v roce 2003 neexistující zbraně hromadného ničení v Iráku. Při svržení Asada pomůže al-Kajda, jejíž bojovníky vyzbrojí Západ. V Libyi se tato spolupráce osvědčila. Až se chopí moci sunnitští fundamentalisté z Muslimského bratrstva, zemi zachvátí nestabilita, sektářské násilí a bude odstraněna poslední překážka útoku na Írán.

Tento scénář však zatím komplikují Rusko a Čína, které vetovaly v Radě bezpečnosti OSN další rezoluci, jejíž text vyzýval ke změně režimu, podněcoval opozici k úsilí o získání moci a neodrážel realitu situace v Sýrii. Rezoluce požadovala po Damašku, aby stáhl armádu ze všech měst zpět do kasáren. Ruský požadavek, aby se opozice distancovala od extremistických skupin a přestala páchat násilí, nebyl vůbec zohledněn.

Příliš „se nepovedla“ ani monitorovací mise Ligy arabských států (LAS), která ani v nejmenším nesplnila zadání Saúdské Arábie a Kataru – totiž vylíčit syrskou vládu jako bandu zločinců a připravit půdu pro případnou zahraniční intervenci. Zpráva konstatuje, že „neexistuje organizovaná a smrtící represe syrské vlády proti pokojným demonstrantům“ a upozorňuje, že „za stovky obětí z řad civilistů (a za více než tisícovku zabitých syrských vojáků) nesou zodpovědnost blíže nespecifikované ozbrojené skupiny, které z těžkých zbraní ostřelují civilní a policejní autobusy, vlaky s cisternami plnými pohonných hmot, mosty a ropovody.“ (Povstalci mají na svědomí i nedávný pumový útok ve městě Aleppo a atentát v Damašku, při němž přišel o život brigádní generál Isá Chólí). Koncem ledna byla mise raději pozastavena s paralelní diskreditační kampaní proti jejímu lídrovi, súdánskému generálovi Muhammadu Dabímu, který rezignoval. LAS navrhla novou rezoluci – již zcela v souladu se zájmy ultrakonzervativních monarchií Perského zálivu: budou zastaveny všechny formy diplomatické spolupráce s Damaškem a důsledněji uplatňovány hospodářské sankce, vyhlášené koncem minulého roku. LAS také vyzvala k urychlené mezinárodní akci (!).

NATO a Rada pro spolupráci arabských zemí v Zálivu, která skrze dům Saúdů ovládá i Ligu arabských států, situaci v Sýrii interpretuje jako lidové povstání brutálně potlačované armádou. Zpráva monitorovací mise 160 inspektorů LAS však dává za pravdu Damašku, Moskvě, Pekingu a většině rozvojových zemí, které tvrdí, že Asadova vláda čelí ozbrojeným zahraničním žoldákům a salafistickým teroristům. Je příznačné, že podporu syrské opozici vyjádřil vůdce al-Kajdy Ajmán Zavahrí. Teroristé z al-Kajdy již proudí přes irácko-syrskou hranici a při boji proti Asadově vládě sehrávají významnou úlohu. Skutečnost, že do Afghánistánu poslal Západ tisíce vojáků bojovat proti Talibanu, al-Kajdě a sunnitským fundamentalistům, zatímco v Libyi a Sýrii jim pomáhá k moci, je poněkud paradoxní. Vyjádřil by snad vůdce al-Kajdy podporu demokratické prozápadní opozici? Asi těžko. Je tedy zjevné, že po svržení sekulárního a nábožensky tolerantního Asadova režimu se v Sýrii dostanou k moci wahhábisté resp. salafisté s vazbami na teroristy, kteří rychle zatočí s křesťany, aláwity a dalšími minoritami.

Rijád přirozeně podporuje destrukci sekulárních republik, které jsou nahrazovány nábožensky orientovanými režimy v zájmu posílení své vedoucí úlohy v arabském světě. Je příznačné, že o demonstracích saúdsko-arabských občanů proti absolutistické monarchii se v médiích nemluví a Západ na Rijád nijak netlačí ve věci lidských práv a demokratizace. Je totiž spojencem Washingtonu, tak si může dovolit vše. Zcela v intencích nechvalně proslulého výroku amerického prezidenta Lyndona Johnsona: „Jsou to bastardi, ale naši.“ Bašár Asad je spojencem Moskvy a Teheránu, proto musí být za každou cenu odstraněn. Přirozeně nejde o žádnou demokratizaci Sýrie, kterou muslimští bratři nemají v plánu ani omylem, ale o likvidaci vlivu Ruska ve strategicky důležité arabské mediteránní zemi.

I před zahájením války proti Libyi se stalo překrucování faktů, polopravdy nebo záměrné lži bází zahraniční intervence a zločinů proti lidskosti, které se tam dějí s požehnáním OSN a NATO dodnes. Média neustále hovoří o „masakrech“, ale o reformách syrské vlády včetně referenda o nové ústavě raději moc nemluví. Když ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov navštívil minulý týden Damašek, v ulicích ho nadšeně vítaly davy lidí. Moskva si uvědomuje, že útok na Sýrii a Írán je nepřímým útokem na Rusko a jeho geopolitické zájmy, a proto nehodlá nečinně přihlížet opakování libyjského scénáře. Stejný pohled sdílí Čína a obě země BRICS se striktně drží mezinárodního práva, odmítajíc zneužití OSN k dalšímu zaštítění vojenské agrese.

Útok NATO pod záštitou OSN pro odpor Moskvy a Pekingu v Radě bezpečnosti nepřipadá v úvahu. Může ale dojít ke koordinované vojenské akci Turecka a Izraele, které mají v poslední době mezi sebou napjaté vztahy, ale ohledně syrské otázky se dojemně shodují. Roznětkou akce bude další zosnované krveprolití. Západ dodá přes Ankaru nové zbraně tzv. Svobodné syrské armádě složené z dezertérů a salafistických tlup financovaných Katarem a domem Saúdů. Té pomůžou teroristé z al-Kajdy, katarští žoldáci a Belhádžovi libyjští bandité, zkušení z bojů proti Kaddáfímu. V syrském přístavu Tartus však kotví ruské válečné lodě a Moskva dala najevo, že vojenský zásah do syrských záležitostí zvenčí nebude tolerovat. Damašek se může opřít i o smlouvu o vzájemné pomoci s Teheránem. V případě, že Rusko míní svoje slova vážně, může se stát Sýrie příčinou širšího globálního konfliktu.

Ondřej Kosina

 

Související články:

 

Zdroj: http://www.vasevec.cz/blogy/syrie-obeti-dezinformacni-kampane