Já jsem si třeba už jako malý představoval, že celý náš vesmír je jen vnitřek obřího kufru auta. A ten kufr se chystá někdo otevřít a tím náš vesmír totálně zničit. Jenže tato pro nás gigantická bytost, větší, než náš vesmír ten kufr otevře třeba až za 5 miliard let, protože čas pro ni plyne vzhledem k její velikosti obrovsky pomalu. A že ona žije také ve svém vesmíru, který může být také jen vnitřkem kufru jiného auta, i pro tu obří bytost nepochopitelně velkého. A že zrovna v této chvíli, když nad tím tak přemýšlím, přibližuji svou ruku k madlu svého auta a chystám se tak také nevědomky zničit jeden z vesmírů. Pro mě to bude vteřina, pro ně čas, kdy se stihne zrodit a zemřít jedna hvězda. Když jsem si pak uvědomil, že se celá tahle myšlenka nechá natáhnout jako žvýkačka na jednu i na druhou stranu, skoro jsem sám sebe přesvědčil, že to musí být přibližně takhle a nijak jinak. A teď všude okolo vidím, že se z touhle myšlenkou někdo zabývá seriozně a že se dokonce fyzikové začínají zaobírat teoriemi, že vesmír je hologram. Každopádně zajímavé.