Česko, 2010, 108 min

Po dvou letech natáčení a roce ve střižně představí svůj nový – neméně kontroverzní – film o české, občanské, mediální a politické válce, v níž se svedla bitva o americký radar v Brdech. Autoři film ČESKÝ MÍR ambiciózně nazývají „portrétem české společnosti 20 let od sametové revoluce“. Žánrově ho opět charakterizují jako dokumentární komedii a dodávají, že tentokrát je navíc napínavá.
D.Moore: A je to. Naštvali jsme se, pohádali jsme se, ztrapnili jsme se, byli jsme v televizi, byli jsme v novinách, natáčeli jsme oslavné písně a videoklipy, demonstrovali jsme, přirovnávali jsme kdekoho ke kdekomu a cosi k čemusi, vzpomínali jsme i prorokovali, lezli jsme do zadků a bylo nám lezeno... No a nakonec nám to všechno splasklo. Radar nestojí. A my máme ten náš vysněný mír. Skvělá komedie, která se skutečně stala. 100%
Číst dál... Přidat komentář
Consuming Kids - Konzumní děti aneb Komercionalizace dětství
USA, 2008, 66 min

Znepokojivý dokumentární film z produkce Media Education Foundation ukazující manipulaci dnešních amerických dětí nenasytnou reklamou, nedostatečnou ochranu, kterou USA dětem před reklamou poskytují, a naznačující možné důsledky každodenního bombardování komerčními vjemy a výchovy ke konzumnímu životnímu stylu.
USA, 2008, 33 min

Ron Paul, kandidát na prezidenta pro rok 2008 za republikánskou stranu, který byl stejně jako všichni kandidáti s nízkým rozpočtem bez šance na nominování. Situace se však změnila poté, co svými názory oslovil nepříjemně moc lidí. Od té doby je permanentně cenzurován, vytrháván z kontextu a napadán masmédii.
USA, 2003, 103 min

Dokument režiséra Roberta Kane Pappase ‘Orwell se otáčí v hrobě’ je skvělá, kritická sonda do médií, kdysi bašty Americké demokracie. Ptá se, zda Amerika vstoupila do Orwellovského světa “newspeaku”, kde se ze lží snadno stává pravda a ukazuje o čem média nerada mluví: Sama o sobě. Přesto, že dokument vzhledem k roku výroby neukazuje zrovna nejnovější dění ve světě, můžeme si udělat představu, jak se dá zahýbat se zpravodajstvím.
Nejsou to jednotliví reportéři, ale právě vlastíci nadnárodních korporací, kteří ovládají desítky velkých televizních stanic. Jsou to právě tito lidé, kteří rozhodují, co se objeví ve večerních zprávách a jsou to ti samí lidé, kteří nezastávají zájmy většiny v žádné společnosti.